Hokej jako komunikační nástroj českého populismu
9. 1. 2020 / Albín Sybera
Na právě skončeném
mistrovství světa juniorů do 20 let v ledním hokeji, konaném
v Ostravě a Třinci, je zajímavé, jak moc dokáže lední hokej reflektovat
společenskou debatu v ČR.
Jedna ze sportovních person, která se v souvislosti s juniorským mistrovstvím pokusila o širší společenskou bilanci, je trenér libereckých hokejistů Filip Pešán. Ten v dlouhotrvajícím medailovém půstu českých mladíků vidí „obrázek celé české společnosti, která je přejedená a bez motivace“.
„Je to o komfortu, ve
kterém dnešní mládež vyrůstá," míní Pešán (kompletní rozhovor ZDE). Sám Pešán tímto vyjádřením nevědomky poukazuje
na to, že během svého trénování přichází do styku s povětšinou privilegovanou
mládeží, která si díky rodinnému zázemí může hokej dovolit. A zároveň se tak
řadí po bok polistopadové hokejové garnitury, která si systematicky odmítá
přiznat, že předlistopadové Československo produkovalo mládežnický hokej na
světové úrovni, a jehož návrat Češi marně vyhlížejí.
Pešánova argumentace
symbolicky ukazuje i na bludný kruh české politiky. Předlistopadové Československo
se po všech stránkách musí kritizovat, protože ho na hospodářské úrovni
vystřídala demokratická přestavba 90. let (rozebrání státního majetku)
v podání normalizačních elit, dnešních oligarchů, kteří mnoho hokejových
klubů majetkově ovládli a slovy jednoho ze sponzorů Komety Brno, „udělali
z hokeje byznys jako jinde“.
Stát, který hrál v československém
hokeji klíčovou roli, ale vystřídal „byznys“ daleko překračující mantinely
hokejových mocností z Kanady nebo Švédska. Z hokeje je hůře dostupný
sport, který nadto často koliduje se školní výukou. Za nepříznivé výsledky na
mezinárodní úrovni je ale v podání budoucího architekta mládežnické hokeje
v ČR Pešána na vině česká společnost, protože zlenivěla z blahobytu,
jaký ji byl po roce 1989 dopřán.
Dalších deset let asi nebude o moc lepších nejenom hokejově...
Diskuse