Tak, či onak, ne-li všelijak v české mluvnici?

10. 1. 2020 / Miloš Dokulil


V novinách se stále častěji objevují překvapivě uskutečněná dělení slov na konci některých takto vyúsťujících řádků. Bývá tomu tak, pokud si na počítači zatrhneme automatické provedení tohoto úkonu. Přitom se řada generací učila, že se tak má dít s respektem vůči slabičné struktuře děleného slova. A co se pak neděje? Už jsem nejednou četl slovo dělené tak, že výchozí hláska byla na konci jednoho řádku a zbytek slova byl až na dalším řádku. (Teď si jen vymyslím toho příklad; děleno: „p-říklad“.) Stává se to i v jiných jazykových verzích, a nejen v novinách. (Jsme-li u takové „formality“, tak také se nepovažovalo za žádoucí nechávat jednohláskové předložky na konci řádků; třeba v češtině „k“, „o“, „s“, „u“, „v“, „z“.)


 

A když již jsme jednou v té mluvnici, tak na přilepšenou příklad z odlišné kapitoly české gramatiky. MF Dnes, 9. ledna 2020, na své str. 16 uvedla jako jeden z nadpisů „Koně srazili dívku“. Bylo zvykem pomáhat si s náležitým měkkým či tvrdým „i/y“ s koncovkami pomocí ukazovacích zájmen. A potom by bylo buďto „(Ty) koně srazily…“, anebo „(Ti) koni srazili…“, že? (I když bylo a zůstalo dodnes „ten kůň“; a pak jako slovo prezentující hned v singuláru „životné“ a „mužského rodu“, viďte? A neměli bychom být formalisty…)

Nemáme všichni dost jiných starostí než to zrovna zde vytčené? (Ne že by třeba nějaké letadlo někde jenom „spadlo“ či „havarovalo“, když nemohlo pokračovat v letu, anebo snad – třeba omylem – „bylo sestřeleno“… což není jen interpretační a formálně-syntaktický problém.)

0
Vytisknout
2941

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2020