Obáváme se žraloků, ale skutečnými predátory jsou lidé

31. 1. 2020

čas čtení 5 minut
Na konci háku je žralok mnohem větší než já. Jeho bílé břicho se rýsuje čistě a elegantně proti rezavému trupu lodi. Zatímco je tažen pryč z oceánu, hází sebou ve snaze uniknout. Zabijí ho tím, že mu páteř přeříznou nožem, popisuje skryté praktiky stojící za smrtí 100 milionů žraloků ročně Sophie Cookeová.


Po jednu generaci byl film Čelisti zdrojem iracionálního strachu ze žraloků, který patrně mnohým zkomplikoval možnost vcítit se do jejich údělu. Lidé to považují takřka za reakci na situaci, v níž buď zabijete, nebo jste zabiti. Na volném moři je nicméně jasné, kdo je tu skutečným predátorem.

Žraloci čelí útoku po celém světě. Statistiky jsou pochmurné: Každoročně je zabito 100 milionů žraloků. Zde jsem stála tváří v tvář jednomu z nich, zatímco byl vytahován z vody a řezán na kusy.

V září vyplula loď Greenpeace Arctic Sunrise na volné moře v jižním Atlantiku, aby upozornila na rybářské lodě vyprazdňující naše oceány a aby přitáhla pozornost k tomu, proč prosazujeme Globální smlouvu o oceánech, která může vytvořit ohromné rezervace zbavené tohoto typu plenění.

Na volném moři lodě působí, aniž by je kdokoliv viděl a aniž by jim věnoval pozornost: Jde o systém umožněný roztříštěným vládnutím nad našimi globálními oceány - prostorem větším než všechny kontinenty dohromady, avšak řízeným soustavou regionálních organizací ovládaných zájmy průmyslového rybaření. Je to podivný systém pro "modrou planetu", když takřka polovinu z ní pokrývá oceán za národními hranicemi, který podle práva patří všem.

Některá plavidla se zde dokonce vyhýbají i této malé míře regulace tím, že vypínají systémy satelitního sledování. Některá vykládají náklad na mrazírenské lodě, což jim umožňuje zůstávat na moři po celé měsíce. Tato praxe ("transshipment") je spojena s některými případy nejhoršího poškozování životního prostředí a pracovního práva.

Greenpeace s použitím inovativních průzkumných technik našlo tyto lodě a zdokumentovalo škody, které našim oceánům působí.

Strávili jsme víc jak měsíc na moři mezi Senegalem a okrajem Jižní Afriky sledováním tuctu plavidel s vlečnými udicemi v jižním Atlantiku. Používají jediné dlouhé lano, které se může táhnout 100 námořních mil (185,2 km) a nést tisíce háčků.

Flotila těchto lodí ("longliners") v Atlantiku se oficiálně zaměřuje na tuňáky a mečouny, ale znova a znova tvoří základ jejich úlovku žraloci. Studie ukázaly, že některé rybářské lodě dokonce každoročně chytají tisíce ohrožených žraloků, jako je mako (Isurus oxyrinchus).

Většina žraloků se netěší stejné ochraně jako tuňáci nebo mečouni a na každého uloveného tuňáka či mečouna jsme viděli vytahovat z vody zhruba šest žraloků. Primárně šlo o žraloka modrého (Prionace glauca), kterého Mezinárodní unie pro ochranu přírody označuje za "blízkého ohrožení".

Viděli jsme jedno z plavidel táhnout zvlášť velkého žraloka. Kapitán viděl naše fotoaparáty a začal naznačovat posádce, aby přeřízla šňůru. Žralok odplaval s hákem v tlamě a šňůru táhl za sebou. Nezjistili jsme proto, o jaký druh šlo a jaký osud jej čekal.

Další z lodí které jsme sledovali, Hung Ju 212, byla již dříve vyšetřována poté, co se členové posádky vrátili domů mrtví, pokrytí odřeninami a s chybějícím okem a slinivkou. Nikdo nebyl za tuto smrt volán k odpovědnosti a netuším, zda posádka, kterou jsme viděli čistit palubu, o tom věděla. Pokud nenastanou potíže, co může zastavit poškozování prostředí a lidských práv?

Poptávka po žraločím mase je složitá záležitost a slavná polévka ze žraločí ploutve nepředstavuje ani zdaleka jedinou hrozbu. Globální průmysl má nyní odhadovanou cenu až miliardy dolarů, s rostoucí poptávkou po žraločím mase a používáním žraloků při výrobě spotřebitelských produktů jako je rybí tuk.

Viděla jsem tolik zabíjení, ale pomáhá mi připomenout si toho, který unikl. Naše oceány se mohou vzpamatovat jen tehdy, když jim dáme šanci.

Letmý pohled na tyto příšerné činy poskytuje představu o rozsahu tohoto průmyslu a jasně mi ukázal, že náš systém péče o oceány vůbec nefunguje. Při ochraně života v moři před destruktivními praktikami průmyslového rybaření zcela selháváme.

Miliony lidí po celém světě vyzývají vlády, aby se během jara 2020 v OSN dohodly na silné Globální oceánské smlouvě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
13892

Diskuse

Obsah vydání | 4. 2. 2020