Johnson se v den brexitu schoval v Downing Street
1. 2. 2020
Existují dva způsoby jak interpretovat tříminutový šot Borise Johnsona, zveřejněný na Facebooku v pátek ve 22 hodin. Ani jeden z nich neukazuje premiéra zrovna v dobrém světle. První a zřejmě nejzjevnější je, že Borisovi je všechno jedno. Získal, co chtěl, a teď už ho to nebaví. Je to jeho běžná, smrtící kombinace znuděnosti a absolutní lenosti.
Každý aspoň napolo slušný premiér - a bizarně, Theresa Mayová nyní skoro patří do této kategorie - by si býval uvědomil, že den brexitu je příležitost k velké akci. Přednést naživo upřímný projev k národu. Takový, z něhož by jasně vyplynulo, jak důležitá je to chvíle. Boris to neudělal. Nedokázal si důvěřovat, že by nepodělal živé vysílání, a tak rychle něco natočil o den dřív. Ani si nedal práci nic pořádného napsat. Bude to stačit? No prostě musí.
Druhá interpretace je ale výmluvnější. Protože už existují nesčetné známky, že má Boris pocit trapnosti z toho, co udělal. Uvažujte o tom takto. Jak že se chystal pan premiér strávit noc brexitu? V izolaci s hrstkou zaměstnanců Downing Street?
To proto, že se neodvažuje ukázat svou tvář - ani v televizi - a přijmout odpovědnost za brexit jeho stylu. Chaotický a zmatený. Protože v hloubi duše Boris totiž nikdy pořádně v brexit nevěřil.
Brexit byl špatně mu padnoucí krunýř, který nosil, aby se dostal k moci. Nikdy si nemyslel, že někdo bude věřit těm lžím, které šířil. Byla to hra, která se najednou stala příliš reálnou. Legrace skončila, ale on přestat nemohl. Nyní, když se očekává, aby převzal odpovědnost za to, co udělal, se jenom chce schovat. Maska popírání a sebeobelhávání mu na okamžik sklouzla z obličeje a Dokonalý Showman se natolik styděl, že se neobjevil na veřejnosti.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse