USA, Čína a EU: Jsme svědky zásadního geopolitického otřesu?

9. 4. 2020 / Daniel Veselý

Ve svých předchozích třech textech jsem se snažil poukázat na absurdní a vpravdě šokující neschopnost světového hegemona čelit pandemii, na niž se na rozdíl od řady jiných zemí mohl v předstihu připravit. Ba co více: žádný stát na světě nemá k dispozici tak rozsáhlý zpravodajský aparát, vojenskou a logistickou výhodu; ani prvotřídní odborníky ve všech myslitelných a nemyslitelných oborech ani pohádkové zdroje, aby se mohl se smrtícím patogenem se ctí vypořádat. A přesto si Spojené státy v boji s pandemií vedou suverénně nejhůř. Je sice předčasné toto monumentální selhání kvalifikovaně hodnotit, avšak není vyloučeno, že následující léta se ponesou ve znamení zápasu o prvenství ve světové hegemonii.

Nu považme, jak se s krizí vypořádal kupříkladu Tchaj-wan, který leží v bezprostředním sousedství Číny. Tato malá země měla donedávna přímé letecké spojení s Wu-chanem - počátečním ohniskem epidemie, a přesto se s ní vypořádal na výbornou. A to prostřednictvím rapidní agresivní akce, příkladně klasifikací zón nákazy, tříděním pasažérů na letišti, nařízením povinné karantény všem osobám přicházejícím z nejrizikovější oblasti, poskytnutím náležité lékařské péče potřebným apod. K dnešnímu dni Tchaj-wan registruje jen několik stovek nakažených a pět mrtvých na Covid-19, aniž by musel realizovat drastická karanténní opatření. A to tamní vláda na rozdíl od evropských zemí a Spojených států neměla luxus časového odstupu, o ohromných finančních, vědeckých a logistických kapacitách Washingtonu nemluvě.

Třebaže západní sdělovací prostředky o počtu obětí Covidu-19 v Číně spekulují, není přirozeně vyloučeno, že infekci podlehlo více než 40 tisíc lidí. Tato informace ale pochází od americké zpravodajské služby, což pochopitelně není nezávislý a důvěryhodný zdroj. Takže tyto spekulace by měly být dodatečně potvrzeny, pokud mají být brány vážně. Ale i kdyby tomu skutečně tak bylo, pořád by v Číně bylo mnohem méně obětí na hlavu než v Itálii, Španělsku, Francii, Velké Británii a jinde.

Co se počtu zesnulých na koronavirus v USA týče, je reálný počet podle listu New York Times pravděpodobně daleko vyšší. Odborníci soudí, že řada Američanů mohla infekci podlehnout již v únoru a na začátku března, a to v důsledku nedostatečné kapacity v testování. Další lidé mohli zemřít na Covid-19, aniž by byli posmrtně testováni. Část zesnulých byla kvůli administrativním prodlevám do smutného výčtu zahrnuta až dodatečně. Některé státy a okrsky ohledně skutečného počtu mrtvých pro jistotu mlží. Obecně lze konstatovat, že je velice složité postihnout pravdivý rozměr tragédie, když je její konec ještě v nedohlednu. Navíc Pentagon odmítl zveřejňovat nové případy nakažených na vojenských základnách v zahraničí, zaklínaje se něčím tak vágním, jako je „národní bezpečnost“.

Prakticky každý den vyplouvají na povrch nové informace o tom, jak se Trumpova administrativa mohla na hrozící koronavirovou smršť připravit - tentokrát třeba od Trumpova poradce přes obchodní záležitosti Petera Navarry. Ten svého šéfa varoval hned dvakrát, a to 29. ledna a 23. února. Navarro v lednu uvedl, že v nejhorším případě může koronavirové pandemii podlehnout více než půl milionu Američanů, přičemž svůj odhad o necelý měsíc později aktualizoval až na 1,2 milionu mrtvých. Zkrátka a dobře: americký prezident měl moře času, aby Američany na epidemii adekvátně připravil - kdyby místo toho nešířil bludy o novém hoaxu Demokratické strany a bláboly o neškodné chřipce.

Sám Donald Trump patrně tuší, že v listopadu musí zvítězit stůj co stůj: neschopní demokraté proti němu do boje vysílají blekotajícího starce, nad nímž visí obvinění z vážného sexuálního napadení. Leč pod svícnem, jak dobře víme, bývá tma. Demokratický kongresman Adam Schiff Trumpův kabinet právě obvinil z čistek ve zpravodajském aparátu, republikány ovládaný Nejvyšší soud Spojených států přehlasoval rozhodnutí wisconsinského guvernéra Tonyho Everse (D) odložit primárky ve Wisconsinu uprostřed pandemie, aniž by voliči mohli odevzdat hlas poštou či v náhradním termínu. Kritické hlasy míní, že si tak Bílý dům v tradičních demokratických baštách připravuje půdu ke krádeži prezidentských voleb.

Ani výhled na ekonomické zotavení USA není navzdory Trumpovu chvástání příznivý, jak informuje rozpočtový výbor Kongresu, podle jehož statistik budou Spojené státy na konci příštího roku trpět devítiprocentní nezaměstnaností. Ačkoliv epidemie výrazně zpomalila hospodářský růst Číny, podle listu Washington Post lze letos očekávat téměř tříprocentní růst, a nikoliv ekonomický propad.

Ať tak, či onak: země, jež ještě stále podléhají iluzi o USA coby „nepostradatelném národu“ a „majáku svobody“, nyní v přímém přenosu sledují, jak žalostně krizi nezvládají - kterak si uzurpují zdravotnický materiál pro sebe apod. Odkrývají se hluboké strukturální problémy americké společnosti směřující k chaosu a rozkladu, zatímco se Trumpův Bílý dům čím dál tím častěji uchyluje k autoritářským praktikám. Světové společenství nezatížené ideologickou předpojatostí naopak reflektuje relativní úspěch Pekingu při potlačování nákazy včetně „rouškové diplomacie" a dalších pozitivních kroků (Peking na konci února implementoval trvalý zákaz obchodu s divoce žijícími zvířaty na tamních trzích), aby se podobná situace pokud možno neopakovala.

Není vyloučeno, že jsme svědky úpadku Spojených států a vzestupu Číny, jež dokonce sužovanému New Yorku darovala tisíc dýchacích přístrojů, zatímco Trumpova vláda udělala vše proto, aby krizovou situaci prohloubila. Tento proces pravděpodobně bude trvat roky a Washington se svého místa na slunci jen tak lehce nevzdá. Soudím, že světovému společenství a demokratickému procesu výměna jednoho hegemona za druhého nikterak neprospěje. A Česká republika má šanci ubránit se čínské ekonomické expanzi pouze jako součást silné a sebevědomé Evropské unie.

Avšak EU nyní fatálně selhává, když bohatá „úsporná čtyřka“ pohlíží na chudé státy eurozóny s nelíčeným despektem, aniž by přišla s robustním plánem na řešením krize. Ve středu na svou funkci rezignoval (či spíše byl odejit) šéf Evropské rady pro výzkum Mauro Ferrari, protože ztratil důvěru v EU, jež podle jeho mínění není schopna operativně řešit koronavirovou krizi na základě vědeckého bádání. Stávající trend skutečně nevěstí nic dobrého, a pokud Nizozemí, Německo, Rakousko a Finsko nekývnou na spravedlivý Marshallův plán pro Evropu, hrozí EU „smrtelné nebezpečí“, jak míní i architekt evropského integračního procesu Jacques Delors. V opačném případě čínské ekonomické expanzi nebude stát v cestě nic. Kupříkladu Španělsko nyní zvažuje zavedení trvalého základního nepodmíněného příjmu, což je podle mého soudu krok správným směrem - tedy pokud jej nebudou realizovat Friedmanovi neoliberální pohrobci. Je proto zapotřebí, aby se EU radikálně reformovala a aby nad strohou fiskální disciplínou zvítězila obyčejná solidarita se všemi členskými státy Evropské unie.

 

 

 

 

 

1
Vytisknout
9463

Diskuse

Obsah vydání | 14. 4. 2020