Jurečka fyzicky trestá svoje děti - a nestydí se za to

31. 1. 2022 / Petr Chadraba

čas čtení 3 minuty

 

Při poslechu názorů ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky si často přijdu jak po dávce LSD. Psychotropní látky museli pozřít i zástupci vládní koalice, když politikovi z KDU-ČSL post přiklepli. Jeho veřejné přiznání k tomu, že z výchovných důvodů bije své děti, bohužel není žádná halucinace.

 


Před několika dny informovala média o vraždě na Mělnicku, kde policie nalezla mrtvého muže. Bylo by předčasné předjímat závěry, vražda je nadále předmětem vyšetřování, ale dle výpovědí očitých svědků byl muž násilné povahy a choval se tvrdě a majetnicky ke své ženě, kterou policie ve spojení s vraždou vyslýchá. Muž byl dokonce viděn, jak běhá s nožem okolo domu.


Ministr Jurečka na Aktualne.cz uvádí, že ”v oblasti domácího násilí máme propracovaný systém”. Z veřejně dostupné statistiky Norway Grants se dozvídám, že počet trestných činů výskytu domácího a sexuálního násilí v Česku byl posledních šest let stabilní, tedy o snižování díky nějakému propracovanému systému nemůže být řeč. I nadále přitom platí, že devět z deseti obětí se na policii nikdy neobrátí - mimo jiné proto, že v systém nemají důvěru.


Tohle jsou naprosto základní údaje pro člověka, jehož ministerstvo má do názvu dostat slovo rodina. Stejně tak, že úmluva Spojených národů o právech dítěte z roku 1989, kterou dosud přijalo 196 zemí, vychází mimo jiné z principu práva dítěte na ochranu před násilím, vykořisťováním, zanedbáváním a všemožným zneužíváním, ale i na ochranu proti poškozování v systému trestního práva. 


Iniciativa Děti jsou taky lidi shromáždila tisíce svědectví od lidí, kteří trpí následky traumat z fyzických trestů v dětství. Jurečka je odmítá vnímat. ”Je zásadní umět odlišovat, co je násilí nepřiměřené a dlouhodobé a co je akt, který rodič použije třeba jen několikrát za život k vymezení mantinelů,” argumentuje ministr na Aktualne.cz.


Vědecké studie přitom nikdy účinnost tělesných trestů nepotvrdily. Dokázáno naopak je, že násilí plodí násilí, děti přebírají vzorce chování dospělých a považují je za žádoucí. Nezřídka dítě, které ve škole šikanuje spolužáka, zažívá agresivitu a násilí jako výchovný prostředek doma. Velice těžko se, především v afektu, rozlišuje, která rána je přiměřená, a co už je za hranou. Když teče krev z nosu? Když rentgen ukazuje zlomeniny žeber staré tři roky?


Je smutné, že Marian Jurečka bije své děti a nestydí se za to. Doufejme, že žádné z nich nebude jednou pobíhat s nožem okolo domu.


Autor je komentátor, sociální demokrat s působností v oblasti inkluze, žije ve Švédsku.

0
Vytisknout
7006

Diskuse

Obsah vydání | 3. 2. 2022