Evangelíci konečně proti chudobě
20. 5. 2025
/
Richard F. Vlasák
čas čtení
6 minut
Pod
dlouhém a usilovném vyjednávání se největší protestantská
církev v zemi postavila na stranu lidí zápasících
s existenční nejistotou a vidí ji jako problém pro celou
společnost.
Prohlášení
synodu Českobratrské
církve evangelické (ČCE) mají hodnotu jako komentář společenského dění církve takových
osobností jako byli T. G. Masaryk, Milada Horáková nebo Jan
Palach. Připomeňme, že Prohlášením
Synod svému národu
se Synod ČCE ještě 21. února 1969 přihlásil k programu
Pražského jara nebo v listopadu 89 přispěl k podpoře
studentů na Národní třídě. Text letošního květnového
shromáždění je výzvou k diskusi na téma chudoba, sociální
vyloučení i role evangelické církve v zápase o
důstojnější život v ČR, k níž by ani média neměla
mlčet. Pro samotnou ČCE to může být výzvou k návratu
k dědictví české reformace.
Podíváme-li
se na dostupné sociologická data, je zřejmé, že ČCE je
především církví středostavovskou, s nejvyšším počtem
maturantů i vysokoškolsky vzdělaných ční vysoko nad průměrem
vzdělanosti ČR i nad jinými církvemi. Velká část členů tak
není bezprostředně konfrontována s důsledky dlouhodobého
chudnutí české společnosti, lidé z nižších společenských
vrstev nejsou v církvi skoro zastoupeni.
To se projevilo
i v těžkém projednávání prohlášení: někteří neviděli
důvod k takovému vyjádření církve, jiným se podařilo
dostat do jeho znění pasáž, cituji: o
některých oblastech,
kde dochází k chudnutí. Leč, jak vyplývá z dat
statistického úřadu, i společností PaQ, chudnutí se týká
celé společnosti, samozřejmě na území republiky nerovnoměrně,
ale jde o skutečně o problém celé země a nikoliv pouze
vyloučených lokalit.
Navíc, chudoba v ČR cti bohužel,
navzdory známému rčení, tratí: mnozí se o svých problémech
stydí mluvit, další si odmítají dojít pro dávky, na něž by
jinak měli nárok a pro jiné je stud důvodem, proč se jejich děti
nemohou zúčastnit táborů a jiných mimoškolních aktivit.
Sociální frustrace je vodou na mlýn politickému extremismu.
Diskuse
nad dokumentem v plénu pak ukázala, že se dostavilo prozření
u některých z nich – svědectví duchovních o
sociální práci nad rámec duchovenského povolání mnohým
otevřela oči. Navíc, jako častý argument zní ve všech různých
debatách odkaz na poměrně úspěšnou činnost Diakonie, která
skutečně v mnoha oblastech pomáhá nejen proti vyloučení,
ale i v péči o lidi na okraji společnosti, s lidmi
s postižením.
Jenže my se potýkáme s chudnutím středu
society, dopad na okraj je o to tvrdší, zejména pro děti a
mladistvé, což se projevuje v psychických obtížích i
rozšiřování závislostí nejrůznějšího druhu.
Dokument
byl schválen – Bohu díky. Jde však o první krok – zástupci
sborů (evangelických farností) se jím mohou cítit vázáni,
duchovní dostávají podklad pro svou sociální činnost a
spolupráci s občanskými iniciativami, odbory a ve veřejné
diskusi. Českobratrská církev evangelická je na začátku, snad
se přidají i další veřejně působící organizace.
Níže
přikládám znění celého Prohlášení Synodu:
Synod
Českobratrské církve evangelické přijal na svém zasedání
následující prohlášení.
17.
května 2025 - Prohlášení
3. zasedání 36. synodu ČCE PRAHA
Českobratrská
církev evangelická se znepokojením sleduje, že v některých
regionech České republiky narůstá sociální napětí a
existenční nejistota. Vybízí proto své sbory k otevřenosti, solidaritě a konkrétním projevům blízkosti vůči lidem
zasaženým chudobou, vyloučením či nespravedlivým
hodnocením společnosti.
Církev
se setkává s příběhy lidí, kteří nesou tíhu ekonomických
proměn, ztráty perspektivy a důstojnosti – a to nejen v tzv.
vyloučených lokalitách, ale i mezi seniory, rodinami s dětmi,
lidmi s postižením či pracujícími v nejistých podmínkách.
Taková realita nás vede ke ztišení, k modlitbě i k činům.
Hledání
konkrétních podob účinné pomoci se neobejde bez znalosti
místních podmínek a spolupráce s těmi, kdo v daném regionu
nesou odpovědnost či mají zkušenost. Doporučujeme sborům, aby
si vytvořily přehled kontaktů na instituce veřejné správy
(např. Úřad práce, sociální odbory obcí) i na neziskové
organizace (např. Diakonie ČCE, Charita, Člověk v tísni, ADRA,
Armáda spásy, Potravinové banky ad.) a navázaly s nimi kontakt
ještě před vznikem akutní potřeby.
Tam,
kde to je možné, nechť se sbory zapojí do existujících místních
iniciativ nebo vytvoří vlastní, a to s vědomím své role nikoli
jako odborníků, ale jako svědků víry a lidské blízkosti.
Vyzýváme
zároveň k veřejnému odmítnutí stigmatizace lidí pobírajících
sociální podporu a k jasnému odsudku rasismu, anticiganismu a
všech forem lidského ponižování. Tam, kde vzniká napětí mezi
různými skupinami obyvatelstva, mohou sbory nabídnout prostor pro
bezpečný rozhovor – v podobě tzv. kulatých stolů nebo
moderovaných setkání – a být tak nástrojem smíření a
porozumění.
Prosíme
kazatele a kazatelky, aby ve svém veřejném i sborovém působení
připomínali sociální rozměr evangelia – důraz na lidskou
vzájemnost, povinnost úcty a právo na důstojný život pro
každého.
Evangelium
nás nevede k odsudku, ale k nesení břemen jeden druhého – a
právě v tom je církev nadějí pro dnešní svět.
3.
ZASEDÁNÍ 36. SYNODU ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ
841
Diskuse