Reklamní peklo pod Prahou se rozšiřuje
22. 5. 2025 / Matěj Metelec
Vystoupit na Andělu směrem na Knížecí představuje dnes v rámci pražského metra vykročení do téměř neuvěřitelné oázy klidu. V posledních letech se do těch míst často nedostanu, ale když se mi to poštěstí, jsem pokaždé překvapen, že se tamnímu výstupu z metra stále daří udržet podobu, kterou získal v roce 2021. Tehdejší rekonstrukce řešila nejen technickou stránku (eskalátory, osvětlení), ale také kvalitu prostoru: zbavila vestibul všech stánků a většiny citylightů, až zůstala jen čistý mramorový obklad. Ve srovnání s tím, jak vypadá většina stanic zaneřáděných reklamními plochami a obchody se vším možným, působí Knížecí vyloženě uklidňujícím dojmem, který skoro vyzývá k zastavení a kontemplaci.
Pro někoho může tenhle dojem výrazně narušovat kontroverzní plastika Moskva–Praha, která vévodí zdi vedle eskalátorů – stanice se ostatně před rokem 1989 jmenovala Moskevská. Dokážu pochopit debatu o problematickém kontextu podobných děl, zvlášť když se realizovaly po srpnu 1968, který dal v očích většiny národa vztahu Moskvy a Prahy výrazně jiný tón, jež podobná normalizační díla bez ohledu na svou uměleckou kvalitu vědomě falšovala. Ovšem sám jsem kousek nad Knížecí vyrůstal, tamní vestibul pro mě roky představoval „primární“ dopravní cestu, procházel jsem tamtudy denně a žádné prokremelské sentimenty ve mně zmíněná plastika nezanechala. Pokud na ni budeme hledět hlavně jako na památník normalizační servility, považoval bych za lepší jej ponechat na místě coby memento. Jen málokdo se totiž proti normalizačnímu režimu postavil dřív než v roce 1989, kdy od něj Sověti dali ruce pryč a komunistické diktatury kolabovaly všude kolem. Podobných připomínek není nikdy dost, i když připamatovávat si vlastní selhání je jistě méně příjemné než město po každé změně režimu s „budovatelským“ nadšením přepisovat jako palimpsest.
Zatímco vestibul si i čtyři roky po rekonstrukci udržel svou tvářnost takřka prostou vizuálního a komerčního smogu, nedá se to říct o pražském podzemí. Tam pokračuje „reklamní peklo“, o kterém jsem psal už před rokem a půl. Tehdejší pilotní projekt LED reklamy v tunelech metra se od té doby rozšířil o tunely spojující stanice Karlovo náměstí, Anděl a Smíchovské nádraží. A v těchto dnech se další LED pruh objevil i mezi Staroměstskou a Můstkem. Firma European Digital Industries, která za reklamním vytěžením tunelů stojí, má očividně v úmyslu, pokud jí to Dopravní podnik hl. m. Prahy umožní, zaplácat vizuálním smogem pokud možno co nejrozsáhlejší prostory dříve poklidného pražského podzemí. Podle vedoucího komunikace Dopravního podniku Daniela Šabíka je v této chvíli v metru vytipováno celkem šestadvacet dalších míst a, jak uvedl server zdopravy.cz, „za pronájem ploch ve všech vybraných tunelech metra může DPP získat ročně až 20 milionů korun,“ což je upřímně řečeno za rozšíření vizuálního smogu i do podzemí vyložený pakatel.
Je absurdní, že na jedné straně se vede debata, že bychom měli Prahu zbavit stop po normalizační minulosti a mýtu sovětského přátelství, který byl po okupaci vyloženou lží, a na druhé straně se podřizujeme tomu, že naše vizuální pole bude okupováno reklamou. Dá se ovšem namítnout, že na rozdíl od sovětské okupace v případě okupace tunelů metra reklamou máme stále svobodu volby: totiž volbu jezdit metrem se zavřenýma očima. To je ovšem poněkud chabá útěcha.
Diskuse