Channel 4 News: (Jako v Česku) izraelské televize nevysílají záběry brutálního vraždění civilistů v Gaze

24. 5. 2025

čas čtení 7 minut
Izrael upálil devět malých dětí

Reportérka: Myslím, že další věc, kterou je opravdu důležité pochopit, je to, že Izraelci, tam, kde já jsem (v Jeruzalémě), ty záběry nevidí. Jejich televizní stanice nevysílají to, co my vysíláme každý večer. Hlad, devastaci, rodiny, které byly zdecimovány. A tak je zcela možné, že Izraelci se rozhodují nevědět, co se děje  jejich jménem. Nevědět o utrpení, bolesti a hladu v Gaze, a mnoho Izraelců se rozhodlo, že to raději nechtějí vědět.

Moderátorka, Channel 4 News, sobota 24. května 2025:  Palestinská lékařka, která se stará o děti v Gaze, přišla o devět ze svých deseti synů a dcer poté, co jejich dům zasáhl izraelský letecký útok. Dobrý večer. Jejím životním posláním je péče o nemocné a zraněné děti v Gaze. Ale těsně poté, co lékařka Alla Al Najjar odešla do práce jako pediatrička v Násirově nemocnici v Khan Unis, bylo zabito devět z jejích deseti dětí. Kolegové uvedli, že dům byl zasažen právě v okamžiku, kdy se její manžel vracel z práce. On i jejich jediný přeživší syn podstoupili operaci. Jedna rodina, jedna strašná tragédie mezi mnoha jinými. Dnešní reakce z nemocnice na devastující dopad, který to mělo na všechny.
 
„Jsem vedoucí budovy, jsem ředitel budovy. Stále si ty děti pamatuji a pokaždé, když na ně vzpomínám, pláču.“

Izraelská armáda sděluje, že za poslední den zasáhla více než 100 cílů v Gaze. Mezi nimi byl i dům doktorky Ala Al Najjar v Khan Yunis. Pracovala v Násirově lékařském komplexu, když izraelský letecký útok zabil devět z jejích deseti dětí a vážně zranil jejího 11letého syna a manžela, který je také lékař. Mezitím pokračuje zoufalé hledání jídla poté, co Izrael povolil jen nepatrnou pomoc. Pojďme živě k naší mezinárodní redaktorce Lindsey Hilsum, která je v Jeruzalémě. Lindsey.


  

Reportérka:  Jackie, dnes večer přicházejí další zprávy o hladu a podvýživě v Gaze. Včera dorazilo 83 nákladních vozů. Pamatujte, že nyní jich potřebují 500 až 600 denně. Několik pytlů obilí se dnes zřejmě dostalo do Al Mawasi. Al Mawasi je oblast na pobřeží, kam uprchlo mnoho obyvatel Gazy. Je plná stanů a někteří lidé nesli pytle s moukou, což naznačuje, že je mohli odnést svým rodinám, takže alespoň to je v pořádku. Ale na severu, v Gaze, se nic nedostalo, a tam stále vidíte děti s hrnci a pánvemi, jak jdou do polévkových kuchyní. V polévkových kuchyních není žádná polévka. Není tam pro ně nic a nic se tam ještě nedostalo. A pokud víme, v příštích několika dnech tam nic nedorazí, takže je to absolutní katastrofa a OSN se nyní velmi obává rozsáhlého hladomoru.

Moderátorka: A letecké útoky a bombardování neustávají, což je pro jednu rodinu dnes nepopsatelná tragédie.

Reportérka: Ano. Jak jste řekla, doktorka Ala Al Najjar právě odešla na noční směnu do nemocnice, aby se starala o děti jiných lidí. Její manžel, také lékař, šel domů, aby se postaral o jejich vlastní děti, a pak jejich dům zasáhl letecký útok. Nyní vám ukážeme některé fotografie, na kterých se lidé snaží zachránit oběti. Jedná se o civilní obranu, která se snaží zachránit rodinu. Některé z těchto fotografií jsou tak strašné, že je nemůžeme ukázat, protože devět z deseti dětí bylo zabito, spáleno. Přežil pouze jeden a manžel, kteří byli operováni.

Myslím, že další věc, kterou je opravdu důležité pochopit, je to, že Izraelci, tam, kde já jsem (v Jeruzalémě), ty záběry nevidí. Jejich televizní stanice nevysílají to, co my vysíláme každý večer. Hlad, devastaci, rodiny, které byly zdecimovány. A tak je zcela možné, že Izraelci se rozhodují nevědět, co se děje  jejich jménem. Nevědět o utrpení, bolesti a hladu v Gaze, a mnoho Izraelců se rozhodlo, že to raději nechtějí vědět.

Moderátorka: Lindsey, moc děkuji. V poslední hodině jsem mluvila s doktorem Ahmedem Al Farahem, vedoucím pediatrie a porodnice v Násirově lékařském komplexu v Gaze, kde pracuje doktorka Alls Al Najjar. Zeptal jsem se ho nejprve, co ví o leteckém útoku, při kterém zahynuly její děti.


Dr. Ahmedem Al Farah: Vlastně mi to bere řeč. To, co se stalo našim kolegům, je neuvěřitelné. Jela do nemocnice v doprovodu svého manžela. Její kolegyně, další lékařka, doktorka Richeza, jí řekla, že na internetu jsou informace o leteckém úderu F16 na Al Kazar v hustě obydlené oblasti. V oblasti, kde stojí dům Najjarových. Cítila v sobě, v srdci, že se něco děje s jejími dětmi. Když se vrátila do nemocnice, byla úplně tichá, v šoku. Nemohla stát, nemohla mluvit. Problém byl, že její manžel byl zraněn a je v kritickém stavu. Je teď na JIP, na JIP pro dospělé.

Moderátorka:  Je nemyslitelné ztratit devět z deseti dětí. Není divu, že nemůže mluvit, že nemůže stát. Jak se jí její kolegové snažili v této chvíli pomoct?
 
Dr. Ahmed Al Farah:  Nedokážeme si to představit, dodnes na ně vzpomínám a pláču. Jsem vedoucí budovy. Jsem ředitel budovy. Stále si na ty děti vzpomínám a pokaždé, když na ně vzpomínám, pláču.

Moderátorka: V posledních dnech jsme slyšeli mnohem silnější slova odsouzení od západních lídrů, jako je britský premiér, prezident Macron a další. Máte pocit, že se něco mění?

Dr. Ahmed Al Farah:  Palestinský lid je terčem vražd a masakrů. Má právo na život. Má právo na jídlo, nemá být vystaven hladu a žízni. Myslím si, že změna politiky evropských zemí je stále na cestě, ale nestačí to. Je to pokus o odvážný krok.

Moderátorka:  A samozřejmě víme, že umírají děti, stejně jako vaši kolegové, děti při leteckých útocích. Ale víme také, že se stále zhoršuje problém podvýživy a hladovění dětí. Jak hodnotíte situaci, kterou vidíte?

Dr. Ahmed Al Farah: Mluvíme o jedné z nejhorších zbraní, která je použita proti palestinskému lidu v Gaze, a tou je hlad.

Moderátorka: Izraelská vláda tvrdí, že nyní pomoc pouští. Vidíte tu pomoc? Má to nějaký efekt?

Dr. Ahmed Al Farah: Gaza potřebuje téměř 500 nákladních vozů denně. Oni mluví o pouhých 10 až 15 vozech denně. To je první bod. To nestačí. Druhá věc je kvalita toho, co se dostane dovnitř. Zvláštní potřeba zdravotnického materiálu, antibiotik, mléka pro děti, speciální výživy pro děti, to není v nákladních vozech, takže oni kontrolují, co se dostane dovnitř. To je druhá věc.

-1
Vytisknout
490

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2025