Trumpovo odmítnutí sankcí proti Rusku ponechává Evropě jen málo možností než čekat

24. 5. 2025

 
Nálada mezi evropskými lídry, kteří v pondělí vyslechli Trumpův popis jeho dvouhodinového telefonátu s Vladimirem Putinem – telefonátu, který nepřinesl žádné přiblížení k příměří –, se údajně pohybovala od skleslosti až po vztek. Údaje se liší v tom, zda Trump evropským lídrům řekl, že Putin nechce mír, nebo jen to, že si Putin myslí, že vyhrává. Ať tak či onak, žádné sankce uvaleny nebyly.

Přitom jen 24 hodin předtím finský prezident Alexander Stubb, který je občas Trumpovým golfovým partnerem, hovořil optimisticky o tom, že Trump ztrácí trpělivost s Putinovými výmluvami a že americký Senát by mohl tento týden zahájit proces uvalení sankcí navržených prezidentovým blízkým spojencem Lindsey Grahamem, které by postihly země nakupující ruskou ropu. Sedm hodin, které Stubb strávil v březnu v Trumpově golfovém týmu a pomáhal mu k vítězství v turnaji, se zdály být zbytečné.

Trump vinil velká ega a řekl, že podmínky dohody mohou dohodnout pouze válčící strany, „protože znají podrobnosti jednání, o kterých nikdo jiný neví“. Řekl, že stále věří, že „se něco stane, a pokud se nestane, jednoduše ustoupím a oni budou muset pokračovat“. Pokračoval: „Opakuji, že se jedná o evropskou záležitost a měla by jí zůstat.“ Viceprezident JD Vance pouze řekl: „Toto není naše válka.“

Jenže několik dní předtím Kellogg zmínil 20bodový mírový plán USA, který počítal s příměřím a který byl předán Evropanům, což bylo v naprostém rozporu s Trumpovým tvrzením, že o budoucnosti Ukrajiny mohou rozhodovat pouze válčící strany.

Tato epizoda vyvolává otázku, která je dnes svatým grálem moderní diplomacie: jak nejlépe ovlivnit myšlení amerického prezidenta, ať už jde o Ukrajinu, Gazu, Írán nebo Čínu.

Bývalý americký diplomat blízký ukrajinským rozhovorům vyzval Evropany, aby byli trpěliví s Trumpem. „Má instinkty, které jsou v pořádku, nejsou vždy špatné, je nevyzpytatelný a v případě Ukrajiny se řídí především taktikou, kterou potřebuje k dosažení příměří,“ řekl bývalý diplomat.

"Je si toho dobře vědom a není naivní. Ví, že jediným důvodem, proč nedošlo k příměří, je to, že Vladimir Putin chce válku. Ví tedy, že jeho cílem je takticky přimět Putina ke spolupráci. Nabízí mu odměny – G8, dohody o zdrojích, zrušení sankcí, summitové schůzky.

Putin to nechce udělat. Nemá zájem o příměří. Má zájem o likvidaci ukrajinské národní identity a o převzetí moci. Hraje to záměrně. Hraje hry. Téměř každý den mění pravidla a snaží se, aby ho všichni následovali... Trump mu neustále vymýšlí výmluvy, ale doufá, že ho dokáže přimět ke spolupráci."

Bývalý diplomat uvedl, že Trump má v Ukrajině čtyři základní cíle. „Trump skutečně chce příměří a zastavení zabíjení. Chce reciprocitu, aby mohl americkým daňovým poplatníkům říct, že “nevyhazují peníze za Ukrajinu". Chce odradit Putina od toho, aby to udělal znovu, ale chce, aby Evropa převzala vedení v zabránění jeho dalším útokům. To považuji za přijatelné.

USA a Ukrajina jsou v otázce příměří více zajedno než kdykoli od Trumpova nástupu do úřadu. Trump několikrát řekl, že Ukrajinu jako nezávislý stát nepodrazí.“

Tento názor potvrdil i americký ministr zahraničí Marco Rubio, který tento týden na slyšení v Senátu řekl: "Rusko chce to, co v současné době nemá a na co nemá nárok, a Ukrajina chce to, co nemůže získat vojenskou silou. A to je jádro problému."

Pokud jde o možnost, že Trump splní svou hrozbu z března, že uvalí na Rusko tvrdé sankce, Evropané nemají jinou možnost než čekat. Hodně investovali do Grahama, republikánského senátora za Jižní Karolínu, s nímž Stubb mluví téměř každý den. Graham tento týden hovořil s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Bývalý americký diplomat řekl: „Kongres nemůže Trumpa k ničemu nutit, ale může být v pozici, kdy řekne, že můžeme přijmout zákon o sankcích, který posílí Trumpovu pozici. Republikáni v Kongresu to nepředstavují jako alternativu k Trumpovi, ale říkají: ‚Takto podporujeme jeho strategii‘.“

Proto i 80 senátorů, kteří podporují Grahamův návrh zákona uvalující cla na země kupující ruskou ropu, musí čekat na Trumpovu zelenou. Samozřejmě se může stát, že zelená nikdy nepřijde. Rubio řekl senátnímu výboru pro zahraniční vztahy: „Pokud začnete vyhrožovat sankcemi, Rusové přestanou jednat.“

Navíc ruské zprávy o dvouhodinovém telefonátu mezi Putinem a Trumpem zdůrazňují jeho vřelý osobní charakter a Trumpovu chválu ruských obětí ve druhé světové válce. Na oplátku Putin nabídl sepsání memoranda o možné mírové dohodě. Nebyly dohodnuty žádné termíny.

V důsledku toho se evropská noční můra – Trumpovo odstoupení od Ukrajiny – přibližuje. Existuje však mnoho způsobů, jak odstoupit. Vypne zpravodajské služby, jednostranně zruší sankce proti Rusku a zablokuje dokonce i dohody o půjčkách a pronájmu, které by Ukrajině umožnily nakupovat americké zbraně? V pomalém přechodu k tomu, že Evropa převezme vedoucí roli v podpoře Ukrajiny, může Trump spolupracovat nebo působit rušivě. „Může to být řízený proces nebo chaotický a rozhádaný,“ řekl Jack Watling z vojenského  think tanku Rusi.

Nový velvyslanec USA při NATO Matthew Whitaker na konferenci Lennarta Meriho v Tallinnu – každoročním setkání diplomatů a bezpečnostních expertů – řekl, že po červnovém summitu NATO USA představí plány na stažení vojsk z Evropy. Ačkoli Whitaker posluchačům řekl, že stažení proběhne řádným způsobem, ne všichni byli uklidněni. Bruno Tertrais, spolupracovník Institutu Montaigne, řekl: „Slova ‚Trump‘ a ‚řádný‘ v jedné větě nevzbuzují důvěru.“

Určité snížení počtu 100 000 amerických vojáků v Evropě je pro kontinent přijatelné, vzhledem k tomu, že Bidenova administrativa po invazi na Ukrajinu vyslala přibližně 20 000 vojáků, ale záleží na rozsahu a způsobu stažení.

A je těžké, aby se summit NATO dohodl na nové sadě cílů v oblasti kapacit, pokud rozsah stažení amerických vojsk nebude znám až do podzimu. „Rozhodnutí NATO o kapacitách budou učiněna bez znalosti budoucího postavení amerických sil v Evropě,“ uvedl Torrey Taussig z Atlantic Council. „Tato rozhodnutí o cílech v oblasti kapacit pro zajištění vlastní obrany Evropy a mírových sil na Ukrajině jsou krátkodobá, ale zatím nevíme, jak bude vypadat příspěvek Ameriky Evropě.“

Pocit frustrace se prohlubuje, protože evropští členové NATO mají pocit, že včas před summitem NATO dohodli finančně náročný balíček výdajů na obranu, který reaguje na všechny Trumpovy stížnosti ohledně parazitování. Členské státy NATO přijmou nový cíl, podle kterého v příštích pěti až sedmi letech dosáhnou 3,5 % HDP na výdaje na tvrdou obranu a 1,5 % na kybernetickou bezpečnost a investice do infrastruktury související s obranou, jako jsou silnice a mosty, které zlepšují mobilitu vojsk. (Cílem je, aby se podíl na tvrdé obraně každoročně zvyšoval o 0,2 %.)

To by mohlo stačit k tomu, aby Evropa překonala summit NATO bez Trumpova výbuchu, ale neřeší to zásadnější problém, kterým je Trumpův benevolentní pohled na Rusko. Stubb tvrdí, že Evropa musí pochopit Trumpův pohled na velmocenskou politiku a najít způsob, jak ho vyvést z omylu. „V Evropě si neuvědomujeme, že USA a jejich zahraniční politika jsou založeny na globální konkurenci, nikoli na Ukrajině a Rusku. Musíme se zbavit myšlenky, že USA se soustředí pouze na Ukrajinu. Není to tak.“

Stubb dodal: „Trumpův pohled na svět se příliš neliší od toho, co jsme viděli v 19. století, kdy velmoci někdy soutěžily a jindy spolupracovaly. Musíme přesvědčit americkou administrativu, že volný obchod a společná pravidla jsou lepší než transakční dohody, a ukázat, že to s obranou Evropy myslíme vážně a že jsme poskytovatelé bezpečnosti, nikoli její spotřebitelé.“

Pokud je Trumpova vize v zásadě vizí sfér vlivu velmocí 19. století, pak je podle Stubba nutné Trumpa přesvědčit, že Rusko není velmocí a nestojí za to, aby se kvůli němu opustila Ukrajina a její spojenci. „Musíme vysvětlit, že Rusko již není velmocí, alespoň ne ekonomicky. Je menší než Itálie, ekonomicky o něco větší než Španělsko,“ řekl. „Vojensky chtělo před třemi lety popřít nezávislost a územní celistvost Ukrajiny. Letos postoupilo o méně než jeden procentní bod, úrokové sazby přesahují 20 % a rezervy jsou vyčerpány. To jsou zprávy, které je třeba sdělit. Není to snadná hra, ale je třeba pokračovat v dialogu s americkou administrativou.“

Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski nabízí variantu: velmocí budoucnosti je Evropa, nikoli Rusko. Tvrdí, že Putin „probudil obra“ na kontinentu. „Ještě netuší, jak drahé to bude. Od nástupu prezidenta Trumpa jsme již zdvojnásobili výdaje na obranu,“ řekl.

Sikorski předpovídá, že do konce desetiletí, kdy země NATO splní nové výdajové cíle, Evropa Rusko zastíní. "Jsme ekonomika s objemem 19 bilionů dolarů. Rusko bude ekonomika s objemem jednoho bilionu dolarů. Evropa bez USA utrácí na mírové účely dvaapůlkrát více než Rusko na válečné účely. Stačí jen lépe vynakládat peníze, poučit se z Ukrajiny a mít vůli spojit síly do bojeschopné armády. Měli bychom být vděční USA za to, že nám řekly pravdu."

To je ale pět let od teď a bezprostřední otázkou je, zda Evropa a Ukrajina, s USA v pozadí, mají prostředky, aby donutily Putina přehodnotit cenu vítězství.

Watling, analytik v oblasti obrany, tvrdí, že Ukrajina riskuje, že letos v létě vzniknou mezery na prodloužené frontové linii, ale pokud přežije, Rusko vyčerpá své zásoby a bude závislé na nové produkci, což jeho válečný stroj učiní zranitelnějším vůči mezinárodním dodavatelským řetězcům. Řekl, že problém Ukrajiny není v počtu vojáků, ale v jejich výcviku a munici.

Ať tak či onak, evropští lídři se ocitli v těžké situaci. Obávají se, že Trump je neovlivnitelný a vydal se jiným směrem, čímž Evropu ponechal v roli ochránce Ukrajiny.

Kaja Kallasová, šéfka evropské zahraniční politiky, uvedla, že prošla pěti fázemi smutku nad transatlantickými vztahy a dospěla k přijetí, ale i tak nemůže skrýt ztrátu.