Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Proč by to nešlo?!

22. 5. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 7 minut

Po čase poznámka ke stavu životního prostředí zcela od země a zcela přízemně. Protože teorií jsou plné vagóny a nikdo je nebere už moc vážně. Ani ti, kteří je ještě nedávno vážně brali. Návodné rady dál vás nebudou stát žádné velké peníze, některé vůbec žádné peníze, další vám dokonce přinesou pozitivní bilanci.

Budu mluvit jen o naší vesnické zahradě cca tisíc metrů plošných - jako o vzorku světa. Přišli jsme sem před pěti lety. Byly tu tři velké stromy – úžasný koženáč, majestátní vlašák a polomrtvá švestka, která tak bohužel skončila jako výborné palivo. K tomu haldy trávy ostřice, občas pampeliška, kopřivy. Uprostřed zahrady řada zdánlivě nesmyslných vzrostlých tújí.

Zůstal koženáč a vlašák a asi polovina trávníků, kde roste už povětšině jemnější tráva. Túje jako zcela nezahradní element už jsme viděli také v palivu, ale naštěstí náš šílený nárazový vítr na kopci přišel včas a ukázal nám, jak moc mu tyhle divné stromy brání v agresivitě. Tím jim zachránil život. Až budeme jednou mrtví, ty stromy tam nejspíš stále ještě budou. Jen už pod ně, do stínu, půjde dát lavičku.

Ve spodní části zahrady je fóliové jezírko dotované dešťovou vodou ze střechy dřevěné pergoly a z okapů domu. Nové foliové jezírko v horní části zahrady je plněné vždy občasným přečerpáním vody z jímacích sudů u všech okapů. Zkoušíme tam nějaké vodní rostliny, je obložené kameny pro drobné živočichy, stejně jako spodní slouží ptákům a hmyzu (i kočkám) pro pitný režim. Aby člověk měl dešťovku v podstatném množství, musí si vzpomenout při opravě-úpravě okapů vyrobit všude výklopky. Tedy pokud nemá rovnou podzemní nádrž. My nachytáme nějakých 3,5 kubíku. Každý, kdo někdy žmoulal v ruce půdu a zkoušel něco pěstovat ví, že voda je život a sucho smrt.

Jsme skoro 600 metrů n/m, takže si člověk musí vychytat, co v těch podmínkách přežije a nepěstovat „blbosti“. Ve finále nejspíš zjistíte, že zásadní jsou brambory, fazole, červená řepa, tykve včetně cuket a patizonů, rybíz a samozřejmě jablka. Z okrasných věcí udělá parádu třeba černý bez (navíc máte čaj, marmeládu a smaženou kosmatici), olše, keř - jilm sibiřský, douglaska tisolistá, bledule, talovíny, modřence, kopretiny, hledíky, krásenky a řada dalších). Bez pařníku - fóliáku - skleníku budete na rajčata či kedlubny čekat dlouho. Salát to jistí.

Když přicházíte od velkoširých lánů bez keříčku, stromku či tůně nad námi k nám, působí zahrada jako menší oáza. Vejdete dovnitř a ve vedru se cítíte ochlazení, slyšíte víc ptáků a za chvíli dostanete pecku mírně dezorientovaným čmelákem, včelou nebo sršněm, kteří vášnivě rejdí po „svojí“ zahradě. Neublíží vám. To byste si na ně leda museli sednout.

Z opravené lavičky pod ořechem je pěkná podívaná. K tomu si v sezóně můžete natrhat jahody, maliny, ostružiny - a když vám nechají kosáci, tak i borůvky. Brusinku jsme cvičně zasadili, žije, ale ještě nic neukázala. Pro domácí mazlíčky jsou dobré pampelišky, a tak jsme možná jediní, kteří na vhodná místa na zahradě nosí jejich semena, aby se jich urodilo víc.

Nad námi mají zemědělci na svých pozemcích biodiverzitu blízkou nule. U nás by už možná stála za bližší výzkum. Když sečeme trávníky, tak „na kanadu“ jen na nutně pochozích plochách, zbytek méně často či na vyšší drn, na pár místech vůbec. To je tu pro přírodu.

Prosluněnou suchou kamennou zídku z hrubých kamenů zabydleli čmeláci a včely samotářky. Do kamenného soklu domu (stavba asi z padesátých let), který ještě není přespárovaný cementem, si navrtaly domek včely drvodělky. To je docela vzácná včela tmavě kovového lesku asi dvakrát mohutnější než běžná. V podstatě takový černý sršeň. Už víme, že neublíží. Nejraději má, stejně jako čmeláci, hledíky. Tihle větší hmyzové totiž bez problému otevřou svým tělem jejich květový pantoflíček a tak mají u téhle potravy podstatně méně konkurentů.

Hmyz obecně není nebezpečný, když neděláte blbosti. Třeba při sbírání lipového květu je hloupost jít tam ve slunném poledni, kdy celý strom hučí pracujícími včelami. Nebo když uvidíte sršně, jak si pro stavbu domku ukusuje a postupně odnáší kousky trouchnivého dřeva z haldy, kterou máte na topení, je dobré ho nechat práci v klidu dokončit a nepokoušet se mu „konkurovat“.

Když zasadíte motýlí keře (Komule Davidova), jak jsme ověřili, skutečně budou v době květu obaleny nejrůznějšími sosajícími motýly, i když jste je tam před tím fakt nikdy neviděli! Je to neuvěřitelné, ale funguje to.

Nesnáším statistiky, ale k celému obrazu zahrady je třeba uvést, že jsme zasadili kolem 70 stromků plodných i okrasných a podobné množství keřů. Také jsem chtěl uklidit prkna srovnaná u zdi domu na jiné místo, když vtom jsme si všimli, že kočkám chodí „dojídat misku“ rodinka ježků. Když jsme je jednou sledovali, kam se vracejí, „zajeli“ právě pod ta prkna. Nevím kolik obtížných slimáků stihnou za sezónu zlikvidovat a vlastně je to jedno. Hlavně, že se jim u nás líbí. Jen kočky jsou trochu vyvalené. Prkna zůstala na místě.

Tohle všechno nepíšu jako sebe-reklamu na naši zahradu. To by bylo dost slabomyslné. Spíš mám snahu vás nadchnout pro podobnou činnost, pokud máte kde a pokud už dávno nejste lepší. Nevynalezli jsme USA, fenomén „přírodních zahrad“ byl pojmenován a doporučen už dávno.

Druhou ambicí textu je trochu ukázat jak by to leckde mohlo fungovat i ve velkém, kdyby velcí správci krajiny (tj. vlastníci polí, lesů…) nemysleli jen na výdělek, ale také na další zcela nezbytné funkce krajiny. Tedy na všechny další lidí a všechny další živočichy a rostliny.

Tak přeju pěkné léto nejen na zahrádkách. Pokud jste to snad ještě nezažili, věřte, že to může být i pozitivní adrenalin – vyroste / nevyroste... o odpočinku v uklidňující zeleni nemluvě. S každou další zasazenou kytkou či keříkem, které přežijí, se posouváte dál.