Zlom, který nenastal: změnil se způsob, jakým svět mluví o izraelské válce. Nic jiného se nestalo
27. 5. 2025
čas čtení
9 minut
Atmosféra spoluviny vyvolala novou rétoriku vedoucích
představitelů Spojeného království a EU. Ale to je nevykoupí - ani
nezmění běh dějin, píše Nesrine Malik.Proč právě teď?
To je otázka. Proč se nyní, po devatenácti měsících neúprosného útoku,
který byl všem na očích a který vyhlásily samy izraelské úřady, začaly
názory světa měnit?
Výrazná změna tónu, kterou v uplynulém
týdnu předvedli vedoucí představitelé Spojeného království a EU, je
jasným odklonem od „obav“ a opakování práva Izraele na obranu. Nyní je
rétorika taková, že akce Izraele jsou „morálně neospravedlnitelné“ a
„zcela nepřiměřené“ a hrozby jeho představitelů „odporné“.
Něco
z toho je ochrana před budoucností. Válka se rovná genocidě a etnickým
čistkám způsobem, který je stále více nepopiratelný, neospravedlnitelný a
nedá se spinovat. Někteří se v tom rok a půl dobře vyžívali, ale nyní
se nemohou postavit k řečnickému pultíku nebo si sednout ke stolu a
tvrdit, že ano, vlastně existuje argument pro zabíjení 100 lidí denně,
jako tomu bylo minulý týden.
Nebo že Izrael má
nějaký jiný plán než ten, který jeho představitelé důsledně prohlašují
za plán vysídlení a znovuosídlení. Už dávno neplatí, že jde jen o
vyhlazení Hamásu. Jak si posteskl jeden britský mediální spojenec,
Izrael pověsil své přátele na hřebík.
Existuje však rozpor mezi odsouzením a rozhořčením a tím, co se děje na místě. Pokud jde o Izrael, páky mezinárodního odsouzení jsou rozbité. Po celou dobu války byly mezinárodní organizace, humanitární mise a soudy bezmocné, protože nebyly schopny promítnout svá zjištění do činů. Slova sama o sobě nic neznamenají. Jednoduše se odrážejí od izraelské železné kopule beztrestnosti. Každý den se svět probouzí a je konfrontován s izraelským vedením, které porušuje všechny zákony morálky a logiky. Oběti jsou agresory, humanitární pracovníci jsou zaujatí, armáda, která zabíjí neozbrojené zdravotníky, je nejmorálnější armádou na světě. Nahoře je dole.
Nedávná změna jazyka mezinárodních spojenců Izraele je pozoruhodná. Bylo by však nebezpečné její význam přeceňovat. Izraelským úřadům je to nejen jedno, ale čerpají z toho odsuzování sílu. Vše slouží jako důkaz, že jejich země je sama a musí vytrvat, protože je jako vždy nepochopena, diskriminována, znevýhodňována a obklopena nepřáteli.
Tento posun působí jako změna, jen ve srovnání s tím, co bylo předtím. Tak dlouho bylo nazývání toho, co se děje v Gaze, pravým jménem, haněno a zesměšňováno, dokonce kriminalizováno. Lidé sedí ve vazbě za to, že popsali realitu. Jestli vůbec k něčemu, tak za poslední rok a půl a půl došlo k řadě změn, které nic neznamenaly; k historickým protestům, k zásadní změně světového veřejného mínění, spory v samém srdci světa západních politických, právních a akademických institucí o právo na svobodu projevu, o právo protestovat proti probíhající genocidě. Palestina, kdysi okrajová záležitost, se stala hlavním proudem, který leží v srdci západní politiky a diskurzu. A přesto, dokud budou vlády, které mají vliv na Izrael., odmítat jednat, nic z toho nezachránilo jediný život.
V tomto okamžiku existuje stále ještě něco, co by se mohlo rozšířit v něco smysluplného. Politika má tendenci k setrvačnosti - dodržování spojenectví a statu quo. K jeho narušení je zapotřebí skutečné krize, ale Izraeli se podařilo vystupňovat svou kampaň v Gaze na úroveň, která překonala i tuto vysokou laťku. Tím, že vlády nečinně přihlížejí tomu, jak obyvatelstvo hladoví, jak jim životy vyhasínají před očima, vidět žebra a vyhloubené oční důlky letargických dětí, tím jsou vlády poskvrněny spoluvinou. Připravovat lidi o jídlo, mít nad nimi takovou moc, to není vojenské tažení, u něhož by ser dalo uvažovat, že má strategické cíle, které zahrnují politováníhodné vedlejší škody - je to vytvoření ghetta masového trestu. Rozhodující kapitola dějin se právě píše.
Sponzoři tohoto činu jsou jasně identifikovatelní, důrazně jej podporují, a přesto se nyní zdají být vyvedeni z míry tímto postojem, který prosazovali a prosazují. Svou roli hraje i doba trvání. Všechno už trvá příliš dlouho a ukázalo se, že je nemožné prosadit, abychom si zvykli na masové vraždění. Ale může to být také tím, že nynější konkrétní fáze izraelské kampaně, která je brutálnější a krutější než ta, která se odehrávala v minulosti, obnažila izraelské záměry jako dosud nikdy předtím.
Pokud tento nový postoj západních vůdců má za cíl vyhnout se zúčtování, pak je to příliš málo a je už příliš pozdě: už ty zločiny byly všechny zveřejněny, už je to všechno zaznamenáno. Má-li toto Izrael odradit od toho, aby zastavil své plány spálit v Gaze podmínky pro život, donutit lidi k odchodu a vyhladovět a zabíjet ty, kteří zůstanou, pak to je jen úsilí vyjadřované pomocí tiskových prohlášení.
Propast mezi jednáním Izraele a reakcí světa je stále příliš velká na to, aby byla úměrná. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu již urazil Francii, Velkou Británii a Kanadu a obvinil jejich vlády, že se postavily na stranu Hamásu jen proto, že konečně řekly to, co je zřejmé: že by Izrael měl přestat zabíjet lidi a trápit lidi hladomorem. V jakém světě když člen nějaké vlády prohlásí. že má v úmyslu vyhladit zbytky nějaké oblasti a usiluje o to, „aby se s ní vypořádal“, usiluje o to "s Boží pomocí“ odstranit její obyvatele, reakcí světa není nic než neurčité hrozby nějakými „konkrétními kroky“? Jakého odstrašení je třeba, aby se lékařka nevydala do práce a pak se nevrátila k ohořelým pozůstatkům devíti ze svých deseti dětí, které byly vyhlazeny jediným izraelským úderem?
Bude zapotřebí mnohem víc než jen revize a pozastavení budoucích obchodních rozhovorů mezi Izraelem a Spojeným královstvím. Tyto klasické mechanismy kritiky, které signalizují nespokojenost mocností a motivují psance, aby se vrátili k civilizovanému chování, zlikvidoval Izrael, který si udělal ctnost z toho být outsiderem. Taková opatření, jichž je proti Izraeli nyní zapotřebí, by vyžadovala odvrhnutí hluboce zakořeněných obav a předpokladů. Zaprvé, dnes již riskantního přesvědčení, že Izrael je stabilizujícím spojencem v nepřátelském regionu, že je to stát, který sdílí civilizované západní hodnoty, a proto by měl být podporován. Dále pak by bylo nutno odstranit strach z roztržky s Izraelem, která naruší dlouhodobou mezinárodní bezpečnost historické součinnosti - koneckonců, Izrael už to brutálně narušil. Rozvrátil regionální a globální politické a morální uspořádání a jeho spojenci si to stále ještě řádně neuvědomili.
Jakmile budou tyto pravdy konečně akceptovány, bude soubor nástrojů, který se tak snadno používá k sankcím pro jiné země, je k dispozici. USA zůstávají stranou s největším vlivem, ale nejsou jediným hráčem. EU tvoří přibližně třetinu celkového světového obchodu Izraele: je třeba usilovat o uvalení embarga. Sankce by měly být uvaleny nejen na osadníky, ale i na politiky v zemi. kteří jim to umožnili. Rozhodnutí mezinárodního trestního soudu o izraelském vedení by měly být dodržena. Měla by být zavedena blokáda která by v praxi zavedla status vyvrhele, jenž je pro tuto zemi důležitý a který si izraelská vláda v zásadě již dávno vysloužila.
A i v takovém případě by to byl jen začátek a kolosálně tragicky opožděný krok. Lze rozebrat, proč se nic z toho zatím nestalo: naděje, že udržení Izraele na své straně zachovává pro Západ alespoň trochu vlivu na něj, že silná opatření proti Izraeli dodají Íránu odvahu; dále trvá západní loajalita k pojmu historického dluhu; obavy z nejistého světa, který by se mohl změnit rozchodem s Izraelem. Ale tento svět už je tady a západní zbabělost jeho příchod jen urychlila, místo aby mu zabránila.
Palestinci od Gazy až po Západní břeh Jordánu, platí nejvyšší cenu za nečinnost světa, ale akutní rána se už byla způsobena i ostatnímu světu. Pokud se nic nestane, jeho morální a politická morbidita zahrne všechny.
874
Diskuse