Proč "fungující" norské úřady včas neodebraly nefunkční rodině psychopata a masového vraha Breivika?

22. 1. 2015 / Karel Dolejší

Vypjatá rozprava o kauze rodiny Michalákových se odehrává fakticky jen na dvou nejkrajnějších pólech: Buď se tvrdí, že v Norsku je všechno úplně špatně, nebo se zjevné nesrovnalosti v celé kauze bagatelizují a případ se označuje za "standardní" - s implicitním nebo explicitním poukazem na údajnou zaostalost České republiky a vyspělost Norska.

Na norský Barnevernet si ovšem stěžuje řada zemí, zdaleka nejen Česká republika, a podle některých zpráv je extrémně přísná praxe odebírání dětí dokonce součástí cynického byznysu s adopcemi. Norsko má historicky za sebou také skandály s odebíráním romských dětí a z hlediska evropských standardů tuto menšinu a její práva uznalo opravdu velmi pozdě. Zda je adekvátní zabavit matce děti bez prokázání důvodu, který byl k tomu na počátku uveden, umožnit jí styk s dětmi 2x ročně na 15 minut atd., to se na straně obhájců Barnevernetu také neřeší.

Zajímavá otázka ohledně nastavení norského systému sociálního dohledu vyplývá z kauzy psychopata a masového vraha Anderse Behringa Breivika. Toho vychovávala matka sama, úřadům bylo přitom dlouho známo, že syna naprosto nezvládá a že je problémový, leč úřady v tomto případě dítě přes zjevnou nefunkčnost rodiny "nezestátnily", tak jako syny paní Michalákové. Z poznámek vraha vyplývá, že matkou naprosto pohrdá a připisuje jí mentální věk deseti let. Nebylo třeba v takovém případě zasáhnout? Nebo že by snad o takové dítě k adopci nikdo nestál?

Jiná zajímavá kauza opět ukazuje, že se ve starostlivém Norsku, jemuž údajně "nic neujde", mohla třiatřicetiletá Češka v klidu vydávat za třináctiletého chlapce. Takže jak je to s tím fungováním nebo nefungováním? Čeho si vlastně Barnevernet všímá a čeho nevšímá, a proč?

Neochota nekritických obhájců systému "státního vlastnictví dětí" přiznat chyby, k nimž v Norsku dochází, vede samozřejmě k tomu, že kauza postupně přerůstá své přirozené hranice a je účinně využívána ideologizující pravicí k denunciaci "skandinávského modelu" jako celku, nebo Ruskem k vyřizování mezinárodních účtů s Norskem, které Moskvě konkuruje v Arktidě.

Pokračování nekritické obhajoby norského Barnevernetu, organizace pod silným vlivem bigotních protestantů, nemůže vést k ničemu lepšímu, než další podobně polarizované diskuse v českém veřejném prostoru. V nich se nakonec už jen záštiplně straní a vylučuje z diskuse, přičemž o lidi nebo o pravdu v nich jde až na posledním místě.

0
Vytisknout
6387

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2015