Důležité poučení i pro ČR: Proč se irské referendum o potratech nepodařilo populistům zneužít?

30. 5. 2018

čas čtení 5 minut
Foto: Lživý plakát v irské kampani, tvrdící, že vláda povolí potraty až do šesti měsíců těhotenství

- Mluvte se všemi a nic o nikom předem nepředpokládejte. Reakční hnutí žijí z kmenového rozdělení společnosti. Ukázalo se, že mnoho lidí má plné zuby toho, že jsou stereotypizováni jako konzervativci. Ukázalo se,  že mnoho lidí chce, aby se s nimi zacházelo jako se složitými a inteligentními lidmi plnými soucitu.

- Politika musí být prezentována jako osobní věc. Nejvýznamnějším lidským imunitním systémem proti virům hysterie, nenávisti a lží, je vyprávění příběhů.


Během nedávného referenda o zrušení zákazu potratů v Irsku se nepodařilo populistům zmanipulovat hlasování o této vysoce emotivné věci. Taktika, která byla tak úspoěšná v Británii, v USA, v Maďarsku a jinde, v Irsku nezafungovala. Dublinský komentátor Fintan O'Toole vysvětluje proč. Je to velmi důležité poučení, které platí obecně, i pro poměry v České republice.




Samozřejmě, poukazuje O'Toole, populisté se velmi snažili referendum zmanipulovat. Dvě hlavní organizace usilující o udržení zákazu potratů si najali technického ředitele britské kampaně Vote Leave, Thomase Borthwicka z firmy Cambridge Analytica. Dalši protipotratové organizace používali aplikace, vytvořené americkou firmou Political Social Media, která pracovala jak na brexitu, tak na Trumpově kampani.

Irští voliči byli vystaveni týmž polarizujícím lživým "faktům" (například se tvrdilo, že potraty budou v Irsku legalizovány až do šesti měsíců těhotenství), s pohrdáním se odmítaly názory expertů a šířily se úmyslně šokující fotografie mrtvých potracených dětí.

Avšak irská demokracie má dobrý imunitní systém, který se skládá nejméně ze čtyř důležitých věcí:

1. Zaprvé, důvěřujte lidem. Důležité bylo, že v Irsku došlo k deliberativní demokracii. Otázka, co udělat se zákonem o potratech, byla předložena Občanskému shromáždění, vytvořenému z 99 náhodně vybraných, avšak demograficky reprezentativních jedinců. Ti o víkendech poslouchali svědectví 40 expertů z lékařství, z právnictví a z etiky, naslouchali ženám, postiženým přísným potratovým zákonem, a 17 různým lobbistickým skupinám. Shromáždění dospělo k závěrům, které překvapily většinu politiků a novinářů - ty závěry byly daleko otevřenější, než se očekávalo. Normální politický proces by to nepřinesl. Shromáždění doporučilo zcela otevřené právo na potrat až do 12 týdnů těhotenství.



2. Zadruhé, buďte poctiví. Strana Ano, která chtěla zákon o potratech liberalizovat, tím, že hrála s otevřenými kartami, získala obrovskou taktickou výhodu. Vláda naprosto otevřeně dala najevo, jak bude nový liberální zákon o potratech vypadat. To naprosto ochromilo reakční paranoidní politiku a zlikvidovalo tajné konspirační teorie.

3. Zatřetí, mluvte se všemi a nic o nikom předem nepředpokládejte. Reakční hnutí žijí z kmenového rozdělení společnosti. Rozdělují voliče na "my"  a "oni". Kampaň za liberalizaci potratového zákona v Irsku se odmítla chovat jako uzavřený kmen. Udržela si klid a důstojnost. Hovořila otevřeně a nepředsudečně se všemi lidmi. Nepředpokládala, že stará paní, která chodí v zapadlé vesnici na mši, je ztracený případ, s níž nemá cenu mluvit. Ukázalo se, že mnoho lidí má plné zuby toho, že jsou stereotypizováni jako konzervativci. Ukázalo se,  že mnoho lidí chce, aby se s nimi zacházelo jako se složitými a inteligentními lidmi plnými soucitu. Většina zemědělců a více než 40 procent lidí starších 65 let hlasovalo pro liberalizaci zákona o potratech.

4. Začtvrté, feministické heslo, že co je osobní, je zároveň politické, je pravdivé, ale ono to funguje i obráceně. Politika musí být prezentována jako osobní věc. Nejvýznamnějším lidským imunitním systémem proti virům hysterie, nenávisti a lží, je vyprávění příběhů. I když nedůvěřujeme politikům nebo expertům, důvěřujeme lidem, kteří nám říkají svůj vlastní příběh. Důvěřujeme sami sobě, že dokážeme poznat, zda nám říkají pravdu, nebo zda lžou. Irské ženy musely vyjít do ulic a začít vyprávět své vlastní příběhy. Bolestné a intimní osobní příběhy se musely stát veřejným majetkem. Z průzkumů vyšlo najevo, že právě ty osobní příběhy byly nejmocnější.

Ženy řekly: "Tohle jsem. Jsem jedou z vás." A voliči odpověděli: "Ano, jsi." Pokud dokáže demokracie vytvořit kontext, v němž se tato lidská výměna názorů může odehrávat znovu a znovu, pak se dokáže ubránit proti všemu, čím se jí její nepřátelé snaží podvrátit.


Kompletní článek v angličtině ZDE

 




1
Vytisknout
13667

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2018