Bodláky Václava Duška
12. 7. 2018 / Václav Dušek
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Och, bývaly zlaté časy, kdy laně chodívaly pít pod javorový kmen – dávno již tomu, podřipští vypasení medáci. Krása nesmírná, mír i klid hynou, vlny pokroku vymývají přírodní bohatství. Služ čertu, peklem se ti odmění, zlatá slova. Sladká tečka – věneček a rakvička, kafíčko, pohodička; diskutujeme, zda umíme být svobodní. A panečku, umíme neomylně! Hlavně nebýt přehnaně cimprlich, plustern sich, říkáme v Sudetech, tedy čepýřit se, jak říkáme doma v Podřipsku. U jezera Milada mladá matka s voňavým jointem v prstech lechtala dítko na patičkách, svítilo sluníčko – zlaté časy můžeš mít i dnes. Před časem zažil jsem překvapivou boží vteřinu, dítko hledělo na prvosenky a volalo matičku: „Maminko, podívej, samý podprsenky…proč máme u ďasa málo dětí?!“ Zřejmě jsme odepsali budoucnost, Alláhu akbar! Rodina, základ starostí. Dobrovolně hyneme. Revoluční vymoženosti neberou konce. Hlavně nemít oko z Kašparovy krávy.
Hlubší odborné analýzy ukazují se býti mělkými, nahodilými, a aktivní politické kroky vedou do tmy. Přiznat druhému úspěch, stěží jest možné. Slyšíš, stát má výdaje… dobře, ale kde na ně vzal?! Mockrát nám přehrabal kapsy, zdanil vodu, vzduch, sny, televizní prkotiny, sportovní mače, reklamní tlače, kolik kapes vytuneloval za odborné pomoci hracích automatů, loterijních poukázek, podivných sázek, obehraných jackpotů, bankovního vábení… Stát saje peníze z každého občana, holedbá se – přidáme důchody, přihodíme cosi do zdravotnictví i školství, budeme dbát na občanské štěstí – kdo uvěří, hned tam běží! Lajdáci mají přednost. Divadlo života, budič občas úpí, přesto zatvrzele meldujeme: Máme se fajnově!
Levicová vláda s vysmátým miliardářským oligarchou v čele, znajícím, občane div se a raduj, několik jazyků, což je vyloženým ternem, jeho předchůdce lámal i češtinu! Ekonomická přeshraniční spolupráce s podmínkami může přinést hodnoty, ale také nemusí. Firma s.r.o. Podřipsko udivuje volným pohybem sociologických věrozvěstů, ministerských plaček, trvalým hašteřením se o cokoli, co bylo pohozeno do dvorku náhodných krmných ohrad. I myšlenka zabolí, ale přebolí… zlí jazykové tvrdí, že ministerský předseda řídí udatně společnost vládních duchů za pomoci parlamentní demokratůry a senátní vyčpělosti. Divadlo - náš vzor. Ze zoufalého placeného poddanství a urážlivé umělecké nesvobody skokem do šťastných časů – inu, peníze nesmrdí… a nesmrděly, milé Julie a hrdinní Hamleti.
Volný pohyb světem s plnou kapsou je děsně prima. U nás se neztratíš. Klídek. Revolučních vymožeností máme přebytek – televizní studia jsou plná čistých i nečistých úmyslů; díváme se, kterak nám proklepávají pozvané i vyzvané hosty, o leckteré však nestojíme, ale za televizi poplatky otrocky platíme – oni ti televizáci, jak říkával, blahé paměti, vyžehlený generální ředitel Zelenka, dokáží zázraky. Dnešní televizní veselé přidrzlé bludičky a hejkalové s těžkými mozky, co všechno vědí a dokáží poradit; v čemkoli lavírují na pokraji snesitelnosti – nu a vést se jim nechce, k čemu riskovat odchod z ráje. Schnüffeln und Schnüffeln! Čmuchání, zvláště pozdní, ještě nikoho nezabilo. Sem tam přeletí po růžovém nebíčku rabenschwarz, ale mráčků nenadělá. Jakpak je dnes u nás doma – sladce, bytosti čisté, bohu milé.
V Podřipsku býval vždy dostatek všelikých doktorů – mít titul a nechat se obdivovat nedoučeným lidem má výhody. Bývávalo, že doktorem práv se prý lotr stal i za dva roky, v porevolučních časech se pyšnili titulem doktor nezbední bakaláři, podivní magistři, předčasné giftnudl… a diplomové práce – brnkačka! Něco opíšeme, pak to zapřem, rozsah směšný, myšlenky liché, holá pravda kulhá ruku v ruce se lží; až budeme všichni doktoři, co si počneme?! Zpráva z Kozího plátku: Pan J.K. přišel na pohotovost a z čekání ho ranila mrtvice. Intelektuální šípy zasáhly i duchovně nezralou drobotinu. Politická chasa se v plné nahotě volnomyšlenkářství předvádí na molu hluchoty – náhle se nám má rozsvítit, Míra je Orel, fandí ale udatným Sokolům, levicovost jest hrozící nebezpečí pro důvěřivé občany, pravičáci kvičí, bacha na bolševika – hledáme, kde bolšána potkat, marně, nepotkáme ani komunistu. Strašák krvavé revoluce skonal. Píchni ho, řízni, pusť mu krev - se odehrává v zahraničí za pomoci vyspělých zemí. Dnes můžeme svobodně uvažovat. Velká výhra, které si však pramálo vážíme. Cestovka Domovina nabízí bloudění Podřipskem.
Diskuse