České elity jako nástroj kremelské mocenské politiky ve střední a jihovýchodní Evropě

20. 6. 2019

Níže přeložený text Iliana Vasileva z Centra pro balkánská a černomořská studia a publikovaný na bulharském serveru Bulgaria Analytica pochází z března 2018. Důvodů, proč jej publikovat v červnu 2019, je hned několik. Po přečtení textu dobře vynikne role, kterou Andrej Babiš plní pro další české oligarchy. Ti jsou v některých případech mnohem mocnější než on a právě díky Babišově angažmá v politice se těší vítanému mediálnímu závětří, díky kterému mohou pokračovat ve své strategii ukotvit Českou republiku pevně v oligarchickém systému vládnutí, které Viktor Orbán cynicky nazývá „iliberální demokracií“, poznamenává Albín Sybera.


Jak zaznělo v rozhovoru Boba Kartouse a Petra Pitharta, tak slovní spojení „iliberální demokracie“ je především logický nesmysl, ve kterém si obě slova navzájem protiřečí (více ZDE). Paradoxně ale tento protimluv dobře vystihuje povahu vlády, kde je zachování pro-forma demokracie klíčovým předpokladem pro ovládnutí dané země.

Ostatně i prototyp této formy vládnutí, Putinovo Rusko, si zakládá na demokratickém obrazu Ruské federace. Demokracie a kapitalismus s autoritářskými praktikami anebo autoritářský kapitalismus s demokratickou fasádou, chcete-li.

V každém případě je smutnou skutečností, že Česká republika se této formě vládnutí přibližuje pravděpodobně mnohem rychleji, než si je nejenom většina občanů, ale pravděpodobně i většina stále ještě demokraticky smýšlejících politiků ochotna připustit. Jiní, jako například bývalý disident Alexandr Vondra, už otevřeně dávají najevo svou sounáležitost s Viktorem Orbánem.

Další bývalí bojovníci s normalizační vládou Československa obhajují spolupráci s tímto novodobým autoritářským modelem vlády jako například Vladimír Mlynář ze skupiny PPF s jeho absurdními argumenty, že za spoluprací s Huawei, společností napojenou na čínskou vládu, jsou ryze obchodní zájmy skupiny PPF.

Ačkoliv se to může zdát až příliš jednoduché – kremelským a čínským zájmům prostě stačí schovat se za místní podnikatele a obklopit se politiky s aurou zasloužilých demokratů (kteří jsou do této nové role často nahnáni lstí, korupcí, nátlakem, či koktejlem složeným ze všech těchto nezákonných činností) – tak je tato strategie v zemích jako je Česká republika, při vší lítosti, až neuvěřitelně účinná.

Mimochodem ovládnutí klíčového operátora a telekomunikační infrastruktury, podobně jak zmiňuje text níže, bylo v ČR zkompletováno již v letech 2013-2014 (viz. například ZDE) .

Zajímavé na Vasilevově textu je mj. i to, že se autor nijak nepozastavuje nad tím, jak se z českého hospodářství mohl stát nástroj kremelské vlivové politiky. Prostě to konstatuje jako skutečnost, která je obzvláště dobře patrná z bulharské perspektivy. Mimoděk se nabízí slova Tony Judta v knize rozhovorů s Timothy Snyderem: „understandning comes more easily to outsiders“ (in Judt; Snyder, „Thinking the Twentieth Century“, str. 273).

KELLNER – ruský satelit usilující o zesílení obchodní moci kremelské strategie?


Níže je krátké tiskové prohlášení o akvizicích PPF skupiny v oblasti telekomunikací a mobilních operátorů ve střední a východní Evropě. V zemích jako Černá hora, Srbsko, Maďarsko a Bulharsko tak skandinávský Telenor skupině PPF přenechal mj. 9 mil. zákazníků a 3,500tis. zaměstnanců – více ZDE. Po těchto transakcích následovaly další akvizice ze strany skupiny PPF v tomto regionu a to v oblasti médií.

Stačí několik kliknutí online, abyste se přesvědčili o blízkém vztahu mezi Petrem Kellnerem a prezidentem Zemanem, který se netají proruskými sympatiemi. Stejně tak není těžké si všimnout jak moc je český podnikatel napojen a tak i vystaven ruským firmám včetně VTB (skrze Home Credit) – [skupina VTB je z 60% vlastněna Ruskou federací, pozn. překl. – více ZDE]. Existuje stoprocentně otestovaný lakmusový papírek – každý, kdo v současném Rusku podniká v jednom ze strategických sektorů, tak se osvědčil jako loajální vůči Kremlu.

Vladimir Putin zvedá sázky a pozvedá svou hru proti Západu do nových výšin. Sankční opatření USA a EU značně omezily možnosti ruských oligarchů a jejich strategických spojenců na Západě získávat a kontrolovat aktiva ve prospěch Kremlu, narušovat politiku NATO a EU a angažovat se ve strategických projektech, jejichž smyslem je „rozdělit a panovat“ (zejm. South a Nord Stream).

Využívání subjektů, které slouží jako agenti ve východní a západní Evropě je novou oblíbenou písničkou v Kremelské škole strategického myšlení a Česko je vysoko v čele seznamu. Nejenom, že ruské tajné služby mají v této zemi volnou ruku, ale nedávné volby [volby do sněmovny z října 2017, pozn. překl.] přidaly k prezidentu Zemanovi novou vlnu pro-ruských stran a oligarchů, kteří se staly politiky. Dohromady to vytváří ideální tvář Česka jako kremelského satelitu.

Obchodní ujednání ČEZu, Telenoru a NOVA TV v Bulharsku jsou součástí promyšlené geopolitické snahy Kremlu usilující dostat vývoj v Bulharsku do mezí, ve kterých se odehrává dění v Česku. Role Sofie v hlubším angažování západního Balkánu v EU a NATO totiž je již nějakou chvilku Moskvě trnem v oku.

Kremelská sázka na Kellnera je jednoduchá – ovládnout klíčové zisky generované v podnikatelském odvětví (energie a telekomunikace) a stejně tak aktiva, která utvářejí veřejné mínění (NOVA TV a trolí továrny) v Bulharsku a dosáhnou zvolení pro-ruské vlády, která upustí od ambic ukazovat se s vlajkami EU a NATO na západním Balkáně.

Rešetnikovův plán se ale povedl jenom částečně [Leonid Petrovič Rešetnikov je penzionovaný generál-poručík ruské rozvědky a ředitel ruského institutu pro strategické studie – viz. např. jeho rozhovor o tom, jak je proti Rusku vedena kampaň ZDE, pozn. překladatel]. A sice zvolením proruského prezidenta – Rumena Raděva, ale klopýtnul při pokusu o odsunutí [premiéra Bojka] Borisova z čela skutečné exekutivní moci. Skromným měřítkem úspěchu byl vstup pro-ruské Ataky a nacionalistů z VMRO do vládnoucí koalice. To dává Moskvě další negativní moc nad obrannými a bezpečnostními záležitostmi, ale pořád to nestačí ke zkrocení bulharské pro-západní politiky na západním Balkáně.

Rešetnikov tak v těchto dnech učinil vynucený ústupek: ačkoliv „máme mnoho přátel v Bulharsku v hybridní válce Západu proti Rusku ... tak se ale také stále vzdalujeme od Bulharů – nejenom od vládnoucí elity, ale také od velké části lidu“.

Západ si příliš pomalu uvědomuje roli Facebooku a sociálních sítí jako klíčových bitevních polí s Ruskem. Nově ale Západ ještě více zanedbává kremelskou politiku satelitů, ve kterých Kreml rozšiřuje kontrolu nad hospodářským a politickým děním ve Východní Evropě využíváním podnikatelsko-politických sítí místních oligarchů.

Anglický text Iliana Vasileva: http://bulgariaanalytica.org/en/2018/03/21/kellner-is-he-a-russian-proxy-trying-to-add-business-firepower-to-kremlins-strategy/



0
Vytisknout
5884

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2019