Proč dnes všude vládnou extravagantní tatrmani?

26. 7. 2019

Zatímco nás kleptokrati okrádají, je na nás naléháno, abychom se dívali jinam. Jsme mesmerizováni tatrmany, kteří nás vedou k tomu, abychom směřovali svůj hněv, který by měl směřovat proti miliardářům, namísto toho proti imigrantům, ženám, židům, muslimům, nebělochům a dalším imaginárním nepřátelům a obvyklým obětním beránkům. Stejně jako tomu bylo ve třicátých letech, tato nová demagogie je podvod.

Někdejší šediví a nudní politikové byli dnes nahrazeni absurdními exhibicionisty.  Tento trend není omezen na Británii - toxičtí klauni přebírají moc všude. Otázkou je proč? Proč technokrati, kteří vládli téměř všude ještě před několika lety, ustupují všude extravagantním tatrmanům? ptá se George Monbiot.

Částečně za to samozřejmě mohou sociální sítě, onen inkubátor absurdity. Avšak co je důvodem? Proč ultrabohatí, kteří donedávna používali svých peněz a svého denního tisku k podpoře politiků bez charismatu, nyní financují tento cirkus?
 

Důvodem je, že se podstata kapitalismu změnila. Dominantní síla devadesátých a začátku nultých let - korporátní moc - vyžadovala technokratickou vládu. Chtěli lidi, kteří dokáží vést kompetentní, bezpečný stát a chránit zisky před demokratickými změnami.

Jenže politická strategie, jejímž cílem mělo být podporovat podnikání - drastické snižování daní pro bohaté, likvidace ochrany veřejného zájmu, zničení odborů - namísto toho vyvolala mocnou spirálu akumulace dědičného bohatství. Největší bohatství v současnosti není získáváno prostřednictvím brilantních podnikatelských projektů, ale prostřednictvím dědictví, monopolů a vymáhání rent: získáváním exkluzivní správy klíčového kapitálu, jako jsou pozemky, budovy, zprivatizované podniky veřejných služeb a intelektuální majetek. Budováním monopolů, jako jsou obchodní centra, softwarové platformy a platformy sociálních sítí, a vynucováním daleko vyšších cen, než jsou náklady výroby a dodávky. V Rusku se lidem, kteří se tímto způsobem obohacují, říká oligarchové. Ale toto je globální jev. Dnešní korporátní moc se proměňuje v moc oligarchickou.

To, co dnes chtějí oligarchové, není totéž, co chtěly někdejší korporace. Řečeno slovy jejich oblíbeného teoretika Steva Bannona, usilují o "dekonstrukci administrativního státu". Chaos je totiž pro tento katastrofický kapitalismus násobitelem zisků. Jeho prostřednictvím tito noví miliardáři bohatnou. Každá další krize je zneužívána k získání dalšího majetku, na němž závisejí naše životy.  Chaos nerealizovatelného brexitu, opakované krize a vyřazování vládních úřadů z provozu za Trumpa, to je právě ta dekonstrukce, kterou Bannon předvídal. Jak se rozkládají instituce, regule a demokratický dohled, oligarchové rozšiřují své bohatství a svou moc na náš úkor.

Toxičtí klauni nabízejí oligarchům ještě něco jiného: odvádění pozornosti. Zatímco nás kleptokrati okrádají, je na nás naléháno, abychom se dívali jinam. Jsme mesmerizováni tatrmany, kteří nás vedou k tomu, abychom směřovali svůj hněv, který by měl směřovat proti miliardářům, namísto toho proti imigrantům, ženám, židům, muslimům, nebělochům a dalším imaginárním nepřátelům a obvyklým obětním beránkům. Stejně jako tomu bylo ve třicátých letech, tato nová demagogie je podvod.

Zájmy oligarchů jsou vždycky v zahraničí: v daňových rájích a v režimech, které jim poskytují utajení. Paradoxně, tyto zájmy jsou nejefektivněji podporovány nacionalisty a národovci. Ti politikové, kteří nejhlasitěji vyhlašují své vlastenectví a obranu národní suverenity, jsou vždycky ti první, kteří prodají svůj národ do zahraničí. (Viz Miloš Zeman, Andrej Babiš, většina českých oligarchů, spolupracujících s Ruskem a Čínou, pozn. red.) Není náhoda, že většina tisku, která podporuje národoveckou agendu, vyvolávající nenávist vůči imigrantům a burácející ohledně suverenity, je vlastněna miliardáři, žijícími v daňových rájích v zahraničí (viz Valenta, vlastnící Parlamentní listy, pozn. red.)

Tak, jak byl ekonomický život odsunut do zahraničí, totéž se stalo s politikou. Politické předpisy, které mají bránit penězům ze zahraničí ve financování domácí politiky, se rozložily. Hlavní prospěch z toho mají údajní obránci domácí suverenity, kteří se dostávají k moci prostřednictvím reklam na sociálních sítích, které financují neznámé osoby, a thinktanky a lobbisté, kteří odmítají zveřejnit zdroje svého financování. Nedávná práce akademiků  Reijera Hendrikseho a Rodriga Fernandeze poukazuje na to, že přesunutí financí do zahraničí znamená, že došlo k rychlému rozkladu a ke  komercializaci státní suverenity. Moc se přesunula do tajnůstkářského extrateritoriálního právního prostoru, mimo dosah moci jakéhokoliv státu. V tomto offshoreovém světě "se stal státem financializovaný a hypermobilní globální kapitál".

Dnešní miliardáři jsou oněmi skutečnými občany bez národní příslušnosti. Ti, jejichž identita je offshore, usilují o to dostat se stále dál offshore.

Ubránit se před oligarchií znamená zdanit ji až do likvidace. Je nutno tu spirálu dědičné akumulace bohatství rozbít. Jinak totiž oligarchové, jak jsme toho svědky, začnou ovládat národní i mezinárodní život. Ta spirála se sama nezastaví - dokáží to udělat jedině vlády. To je jedním z důvodů, proč v USA ve čtyřicátých letech bylo nejvyšší pásmo daně z příjmu 94 procent a v Británii 98 procent. Dnes by se ale nejtvrdší daně měly zaměřit proti těm osobám, které nashromáždily bohatství, které si samy nevydělaly.

Samozřejmě, v offshoreovém světě, který vytvořili miliardáři, je zavedení takové odvážné daňové politiky nesmírně obtížné - právě proto byl tento svět vytvořen. Ale alespoň víme, co by mělo být cílem, a můžeme začít vnímat, jak obrovský je to problém. Máme-li být schopni proti něčemu bojovat, musíme tomu nejprve porozumět.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
6217

Diskuse

Obsah vydání | 30. 7. 2019