17. 3. 2020 / Richard F. Vlasák
Dobrý den a ahoj,
mám z dnešních dní radost. Mám radost, že si pomáháme, nosíme a šijeme roušky, nabízíme odvoz potravin, chováme se ohleduplně, sdílíme si rady psychologů, on-line kázání i informace, kde se zpřístupňují knihy ke čtení, dobré filmy - či informace, kde města i vesnice nabízejí rozvážku potravin a léků. V Liberci vyvinuli roušky z nanovláken, která ochrání před viry na 98%. To je dobré.
Jsme na začátku, přijdou horší čísla a někdo bude plakat nad ztrátou blízkých. Jsme na začátku a ten je dobrý, v čase nastalé zkoušky se chováme k sobě lidsky a přes zákaz setkávání jsme si často blíž, než před ním. Nesme si tento zážitek do dalších dní, potřebujeme jej.
Potřebujeme věřit, a nemyslím tím nutně náboženskou víru; myslím na důvěru ve dny příští, na konec toho všeho zavírání hranic a domů; na to, až sejmeme roušky a zase uvidíme smějící se ústa a ukoptěným dětem podáme kapesník. Dnes máme strach a pomáháme si. Až opadne strach, budeme opět těmi do sebe zahleděnými bytostmi s IQ natolik velikým, že zničí vše živé? Věřím, že ne.
Je čas věřit a žít. Jednou se ohlédneme a budeme myslet na to, čemu už naši předkové rozuměli. Čas zkoušek tříbí charaktery, odděluje podstatné a důležité od věcí zbytných (které mohou zbýt). Nebojme se, věřme a žijme.
Diskuse