8. 8. 2012
/
Václav Dušek
čas čtení
3 minuty
K napsání nejspíše zbytečných řádek mě vyprovokovala čtenářka BL paní Václavíková. Lidem vracení rozsáhlého majetku církvi římskokatolické a k tomu několika miliardový platinový padák se šňůrami z pravých perel velmi vadí, Tož, chtěl bych ti Karle bohumilý, světící biskupe, chlapče skromný a vírou prodchnutý, připomenouti naše ministrování v kostele sv. Cyrila a Metoděje; byli jsme chudí synečci, čistě věřící, takže společensky trošilinku nežádoucí, že?
Já zpíval v kostele, i ve školním souboru Rudý šátek. Dvojitý milovník života vezdejšího, řeklo by se po disidentsku. Pán na nás vzhlížel s nadějí, že jednoho dne zabráníme násilí a nespravedlnosti. Nu, začínali jsme jako učni, bohatýři dělnictva -- život se s námi vůbec nepáral.
Budoucnost prodchnuta východním sirovodíkem...