
O historických kořenech dnešních problémů ČSSD
11. 4. 2021 / František Řezáč
čas čtení
5 minut
Čili byly snadno
infilrovány spolupracovníky StB. Tomu se nevyhnula ani Demokratická
iniciativa ani exilová ČSSD. Ale to jaksi patřilo k věci. Když
vznikala Obroda, měla zcela sociálně demokratický program. To
jsem kolegům oznámil a někteří mi to vyčítali. V té době už
někde ve Vídni probíhala jednání o obnově ČSSD. Ta měla
exilovou organizaci se sídlem v Curychu a předsedou byl Karel
Hrubý. Jenže část exilu s nimi nespolupracovala. V USA působili
univerzitní profesoři Jiří Horák a Radomír Luža, syn generála
Vojtěcha Luži a partyzán. Mladí sociální demokraté tehdy
kritzovali činnost politického exilu jako hru na předúnorovou
politiku. Tolik k pozadí obnovy ČSSD po listopadu roku 1989.
No a když se strana začla
obnovovat, tak jsem kolegům v Obrodě oznámil, že se jako
přesvědčený sociální demokrat budu na obnově podílet. Také
jsem je k tomu vyzval. Někteří se na mě zlobili a zůstávali v
Občanském fóru. Někdy v polovině prosince roku 1989 jsme jeli s
panem Anýžem do Prahy, kde zasedal v jednom domě na Národní
třídě přípravný výbor. Náš dojem z toho setkání byl
rozpačitý. Ale také v Plzni se strana začla obnovovat a já jsem
měl možnost potkat se s krásnými lidmi, ženami i muži, kteří
většinou v červnu roku 1948 nevstoupili do KSČ a pěkně si to
odnesli. Také přijel Karel Hrubý a členové SPD z Německa. Na
krajské konferenci před březnovým sjezdem byl hostem Peter Glotz.
Všichni jsme samozřejmě na základě doporučení exilové strany
zavázali delegáty obnovovacího sjezdu na Dlabačově volit za
předsedu Rudolfa Battěka, který se k ČSSD spolu s Václavm Havlem
hlásil už v roce 1968.
A pak přišel šok: Jedna z našich
delegátek nám s pláčem sdělila, že předsedou byl zvolen
profesor Jiří Horák a ústředním tajemníkem Jiřím Paroubkem,
bývalým členem Československé strany socialistické. Ta nám při
obnovování strany poskytnutím místností a technikou na svých
sekretariátech velmi pomohla.
Rudolf Battěk odmítl kandidovat na
místopředsedu a začal boj dvou frakcí, obviňování ze
spolupráce s StB a jiné nechutnosti. To se mi nelíbilo a nabádal
jsem ostatní, aby výsledky voleb na sjezdu respektovali. Marně.
Frakce tzv. battěkovců se začla mstít.
Nechci tady s tím
otravovat, ale pro dnešní situaci to má význam. Battěkovci
podali žalobu proti navrácení Lidového domu ČSSD v Hybernské
ulici a to se táhne pořád jako balvan na noze strany. A nejen
tohle.
Sjezd také odsouhlasil, že ČSSD půjde do voleb samostatné
a nikoli v rámci OF, jak žádali battěkovci. Boje uvnitř strany
ukončila až volba Miloše Zemana na sjezdu v roce 1993. Ovšem pod
hladinou se tento rozkol táhne dodnes.
Jak jsem kdysi do Britských
listů napsal: V ČSSD vládnou okresy. Dneska už to není to, co
tenkrát, ale vedení strany nemá sílu ukáznit okresní veličiny,
aby táhly za jeden provaz.
Konec konců i ODS má okresní problém
v Řeporyjích. Kdo z toho těží, nebudu jmenovat, abych zase nebyl
nařčen, že volím ANO.
V krajských volbách jsem volil Piráty.
Na včerejším výletu až k hranicím okresu Plzeň město jsme se
s kamarády shodli, že budeme volit ČSSD, jelikož na podzim
potřebuje každý hlas.
Prosím o shovívavost, pokud jsem si něco
z minulosti poplet. Co bylo dál po Miloši Zemanovi, je na netu.
Sjednotit ČSSD třeba volbou předsedy všemi členy, což by dneska
klidně šlo, se nepovedlo ani Milošovi ani Jirkovi Paroubkovi.
Tak
holt má ČSSD okresní úroveň. Proč, například, sakra, když se
hlásila paní Valachová, neudělali to, co Zelení? Zvolit si dva,
předsedu a předsedkyni?
To by okresy nespolkly. Ale byla by to
senzace. Jirka Horák na stížnosti členů z okresů říkával: Že
nám nadávají? Buďte rádi, že se o nás mluví. Měl pravdu...
PS. Věnováno památce Antonína Remeše a Václava Šrámka. https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Reme%C5%A1
Ještě jsem mluvil s jeho vnučkou. Po smrti nedovolili rodině ani hrob.
Nyní má malý pomníček na Ústředním hřbitově. V té Wiki chybí, že
odmítl v roce 1953 amnestii od Tondy Zápotockého. Byl to tvůrce
socialistického družstevnictví na Plzeňsku. Náš soused a tátův kamarád
Václav Šrámek vyfás v tom procesu 20 let za vlastizradu. Pustili ho na
aminu v roce 1961. Dělal jsem jim spojku, když byl zase šéfem
truhlářství v Plzni na Doudlevecké třídě.
8266
Diskuse