Nevolit v dysfunkčním politickém systému je zcela legitimní postoj

Prezidentská „superdebata“ v České televizi ilustruje vyprázdněnost anachronického prezidentského úřadu

9. 1. 2023 / Daniel Veselý

 Prezidentská debata na České televizi byla podle očekávání otřesná, sledovat ji mi působilo značné utrpení a netrpělivě jsem očekával konec; neboť banální dotazy nejistého moderátora a rozebírání podružných témat přesně ilustrují vyprázdněnost tohoto anachronického úřadu (jak jej vnímám - coby monarchisticko-tatíčkovský přežitek). Samozřejmě, že prezident může aspoň tlačit a působit na vládu, aby se důrazně věnovala dvěma zásadním světovým hrozbám, jimž lidstvo čelí. Trestuhodné ignorování globálních rizik v nabubřele pojaté „superdebatě“ v hlavním českém veřejnoprávním médiu zase reflektuje úpadek tuzemské mediální kultury a – šířeji vzato – úpadek společenské diskuse v ČR.

Jediný prezidentský kandidát, který se opakovaně zmínil o klimatické změně jako o problému hodném pozornosti (jde přitom o směšný eufemismus, protože čelíme hroucení se klimatu a kolapsu celých ekosystémů), jakož i o využití obnovitelných zdrojů, což přirozeně souvisí s energetickou krizí, byl senátor Pavel Fischer.

Jediný kandidát, který hovořil o druhém globálním nebezpečí, jež se během posledního roku s vypuknutím a eskalací ukrajinského konfliktu prohloubilo, tj. o nebezpečí terminální jaderné války, je bývalý disident a vyslanec SPD Jaroslav Bašta – ovšem tak nějak po baštovsku.  

Celkem slušně artikulovaný výkon podal odborový předák Josef Středula – aby svůj potenciál následně v přímém přenosu vyhodil do vzduchu rezignací na svou kandidaturu a vyslovením podpory pro pravicovou ekonomku Danuši Nerudovou. Pokud se něco tak surrealistického stane, bezpečně víme, že jsme v české kotlině.

To vše reflektuje třetí globální nebezpečí, o němž pravidelně informují výzkumníci z Bulletin of the Atomic Scientists: kolaps veřejného diskursu, slepou důvěru v oficiální a neoficiální dezinformace – a tudíž nemožnost adekvátně přistupovat ke dvěma výše zmíněným rizikům. Jsme tedy skutečně lapeni v pasti.

Nevolit v dysfunkčním politickém systému je zcela legitimní postoj, neboť neustále zvažování zbytečně trýznivé volby mezi dvěma zly – takový systém v mých očích zcela diskredituje.