Pro Izraelce to není snadné přát si, aby soud vydal příkaz proti jeho zemi, který by mohl vést i k trestním opatřením proti ní, ale  existuje nějaký jiný způsob, jak válku zastavit?

Není snadné vědět, že váš stát je žalován státem, který něco ví o nespravedlivých režimech a zlu, jehož zakládající vůdce byl morálním vzorem pro celý svět. Není snadné nechat se přivést Jihoafrickou republikou před světový soud; není snadné být obviněn z genocidy, kterou údajně spáchal stát, jenž vznikl z popelu největší genocidy v dějinách.

Již není možné ignorovat skutečnost, že se nad hlavou Izraele vznáší podezření z nejhorších zločinů proti lidskosti a mezinárodnímu právu. Lidé přestali mluvit o okupaci; mluví o apartheidu, o nedobrovolném přesunu obyvatelstva, o etnických čistkách a o genocidě. Co by mohlo být odpornějšího než tyto činy? Zdá se, že dnes neexistuje žádný jiný stát, který by byl obviněn ze všech těchto zločinů.

Tato obvinění nelze odmítnout, ani je svádět na antisemitismus. I kdyby některá z nich byla přehnaná a dokonce neopodstatněná, lhostejnost, s níž se zde v Izraeli na ně reaguje - a jako vždy se to obrací proti žalobci -, je možná dobrou cestou k popírání a k represím, ale nikoli k očištění jména Izraele, natož k nápravě a uzdravení země.

Více než 20 000 mrtvých za tři měsíce, včetně tisíců dětí, a totální zničení celých okresů nutně vyvolá  podezření z genocidy. Neuvěřitelné výroky významných izraelských osobností o nutnosti vyčistit pásmo od jeho obyvatel, nebo je dokonce zničit, vyvolávají podezření z úmyslu provést etnické čistky. Izrael si zaslouží stanout před soudem za obojí.

Izrael nešel do války s cílem páchat genocidu - o tom není pochyb -, ale v praxi ji páchá, i když to nemá v úmyslu. Každý další den této války se stovkami mrtvých toto podezření posiluje. V Haagu se bude muset prokázat úmysl a je možné, že se ho nepodaří prokázat. Ospravedlňuje to Izrael?

Podezření z plánů na etnické čistky, o nichž se v Haagu zatím jednat nebude, je důvodnější. Zde je záměr otevřený a deklarovaný. Obranná lstrategie Izraele, podle níž jeho nejvyšší ministři nezastupují vládu, je směšná. Je pochybné, že ji někdo bude brát vážně.

Pokud Bezalel Smotrich, který prosazuje odsun,  nereprezentuje vládu, co v ní dělá? Pokud Benjamin Netanjahu nevyhodil Itamara Ben-Gvira, jak to, že je premiér bez viny?

Je to však celková atmosféra v Izraeli, která by nás měla znepokojovat ještě více než to, co se děje v Haagu. Atmosféra v Izraeli prokazuje tamější širokou legitimitu páchání válečných zločinů. Etnické čistky v Gaze a poté na Západním břehu Jordánu jsou již tématem k diskusi. O probíhajícím masovém zabíjení obyvatel Gazy se v Izraeli vůbec nemluví.

Problém Gazy zplodil Izrael v roce 1948, kdy na toto území vyhnal statisíce lidí v rámci zcela jistě naprosté etnické čistky jižního Izraele: Zeptejte se Jigala Allona. Izrael za to nikdy nepřijal odpovědnost.

Nyní členové kabinetu vyzývají k dokončení této práce i v pásmu Gaza. Odporný způsob, jakým se řeší otázka "dne poté" - hlavně, že Izrael rozhodne, co a kdo bude v Gaze žít -, jen ukazuje, že duch roku 1948 nezemřel. To je to, co Izrael udělal tehdy, a to je to, co chce udělat znovu.

Mezinárodní soudní dvůr rozhodne, zda to stačí k odsouzení za genocidu nebo jiné válečné zločiny. Z hlediska svědomí je odpověď již dána.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout