Pulitzerovy ceny vrací úder

7. 5. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 7 minut
30753
Ve virtuálním ceremoniálu, který jiskřil podtextem vzdoru a rebelie, přinesly Pulitzerovy ceny 2025 mnohem víc než jen zlaté medaile a uctivé poklony za vynikající výkon. Odvážný seznam laureátů ukázal, co Pulitzerova rada umí nejlépe, když je americký nervový systém otřesený: osvětlit pravdu, vyzdvihnout whistleblowery, dramatiky s ostrým perem, básnické strážce paměti - a letos, výrazně, i karikaturistku, která se odmítla sklonit před Jeffem Bezosem. 2025 Pulitzer Prize Announcement Livestream - YouTube

Ano, ten pozlacený titán technologií se ocitl v tichém, ale výbušném centru pulitzerovského dramatu. Když Ann Telnaes z The Washington Post, veteránka karikatury a dvojnásobná držitelka Pulitzera, viděla, jak vedení redakce stáhlo její kresbu zesměšňující Bezose a další oligarchy ze Silicon Valley za jejich servilní postoje vůči Donaldu Trumpovi, odešla. Po 17 letech. Její rezignace byla raketou přes příď novin, o nichž se stále hlasitěji mluví jako o médiu, které pod Bezosovým vlastnictvím ztrácí nezávislost. Pulitzerova rada, obvykle zdrženlivá v osobních vendetách, tentokrát vyslala krystalicky jasný vzkaz tím, že Telnaesové udělila cenu za Ilustrované zpravodajství a komentář 2025. Vyzdvihla její „neohroženost“ a nenechala nikoho na pochybách, komu vlastně cenu uděluje. Why I'm quitting the Washington Post 

Letošní Pulitzerovy ceny se navíc musely vypořádat s úkolem reagovat na Spojené státy, které přetvořil Donald Trump při svém surrealistickém návratu do Bílého domu. Pokus o atentát na jeho život během kampaně v roce 2024 a mediální šílenství, které následovalo, se hluboce zapsaly do kolektivní novinářské paměti. Redakce Washington Post, která už má s Pulitzerem svou historii, si letos odnesla uznání za bleskové pokrytí události, kombinující tradiční reportáž s forenzními technologiemi. A zatímco jejich tým reportérů psal, Doug Mills z The New York Times zachytil ikonický snímek desetiletí: kulka letící vzduchem ve chvíli, kdy Trump promlouvá. Pulitzerové zlato, bez debat.

Ale i když pravice lapala po dechu a levice vřela vzteky, vítězové letošního ročníku šeptali hlubší pravdu: že duše této země není jen křikem rozervaná, ale bolestně očišťovaná.

ProPublica získala zlatou medaili za Veřejnou službu za investigaci, jak zákazy potratů po pádu Roe v. Wade vedly k tragickým zpožděním v mateřské péči. Reuters pronikla do temných proudů globálního obchodu s fentanylem, kde děravé regulace umožnily drogám proudit napříč kontinenty. A The New Yorker - ten elegantní rebel - ovládl tři kategorie: černobílé snímky věznice Sednaya od Moisese Samana, investigativní podcast In the Dark a eseje Bena Tauba o postupu izraelské armády v Gaze.

Mezi literárními oceněními zářil Percival Everett s románem James - přepracovanou verzí Dobrodružství Huckleberryho Finna vyprávěnou z pohledu Jima. Už to není Huckův stín, ale pálivě pravdivý vypravěč s vlastním hlasem. Stejně jako v žurnalistice, i v beletrii Pulitzer 2025 pozdvihl hlasy, které byly příliš dlouho odsouvány na okraj.

V biografiích vynikl Jason Roberts s knihou Every Living Thing, příběhem posedlosti a vědeckého objevu mezi Linném a Buffonem - v době, kdy umělá inteligence reorganizuje svět podle vlastních taxonomií, až překvapivě aktuální. A v poezii Marie Howe a její New and Selected Poems nabídly něžnou protiváhu ke kakofonii politického roku - její verše byly tichou úlevou.

A pak tu byl Branden Jacobs-Jenkins, jehož Pulitzerem oceněná hra Purpose pitvala dědictví afroamerické středostavovské rodiny konfrontované s minulostí otce, zapojeného do hnutí za občanská práva. Je to drama generačního zúčtování - ten druh příběhu, který Amerika, neustále popírající svou historii, potřebuje vidět se světly plně rozsvícenými.

A konečně k hudbě, kde Susie Ibarra a její Sky Islands zvítězily díky improvizační oslavě biodiverzity - méně symfonie, více sonický ekosystém. V době, kdy klimatická krize doutná v pozadí každé geopolitické pohromy, působilo toto ocenění jako jemná výčitka naší letargii tváří v tvář vyhynutí.

Z Pulitzerových cen roku 2025 vyvstává portrét Ameriky ve stavu přeměny - vyděšené z vlastních autoritářů a unavené ze svých miliardářů. Rada nekázala. Kurátorovala. Zesilovala. Vzdorovala. A tím, že vyzdvihla Ann Telnaesovou, vyslala vztyčený prostředníček redakční zbabělosti a mohutný aplaus umělecké integritě.

Zatímco Bezos dál šperkuje své mediální impérium  (proměňuje rubriku názorů Postu v libertariánský salon a ztrácí talent za talentem) stává se Telnaesina druhá Pulitzerova cena nejen vyznamenáním, ale i výzvou. Nebyla to jen ceremonie. Byla to kulturní korekce.

Porozumět Josephu Pulitzerovi znamená porozumět samotným rozporům moderní liberální demokracie. Maďarský žid a imigrant, který do Ameriky dorazil s ničím jiným než s přízvukem a ambicemi, se stal tiskovým magnátem ohromujícího vlivu a zároveň patronem amerických novinářských ctností. To, že tentýž muž, jenž spoluvytvářel senzacechtivou „žlutou žurnalistiku“ neboli bulvár konce 19. století, je dnes jmenován jako symbol nejprestižnější ceny za veřejnoslužební žurnalistiku v USA, není jen ironické: je to příznačné pro způsob, jakým liberální instituce vstřebávají své vlastní kritiky.

Pulitzer věděl, že demokracie nemůže fungovat bez bdělého, často hlučného tisku; a zároveň si byl vědom, že tisk bez korektivu se může stát vlastní hrozbou. Jeho nadační fond na Kolumbijské univerzitě byl činem sebeočisty i idealistickým gestem vůči budoucnosti.

Zde je seznam vítězů:

Žurnalistika
Veřejná služba: Série „Life of the Mother“ od ProPublica odhalující fatální důsledky zákazů potratů.
Life of the Mother — ProPublica

Investigativní žurnalistika
 Série „Fentanyl Express“ od Reuters o globálním obchodu s chemikáliemi podporujícím fentanylovou krizi v USA.
Zpravodajství deníku Washington Post o pokusu o atentát na Donalda Trumpa.
https://www.washingtonpost.com/pr/2025/05/05/washington-post-2025-pulitzer-prize-stories

Zpravodajská fotografie
Moises Saman a jeho znepokojivé snímky z věznice Sednaya v Sýrii.
https://www.newyorker.com/culture/photo-booth/syria-faces-its-past-and-its-future

Audio reportáž
Podcast „In the Dark“ od The New Yorker o masakru v Hadíthě v roce 2005.
https://www.newyorker.com/podcast/in-the-dark

Komentář
Eseje Mosaba Abu Tohy o fyzické a emocionální devastaci v Gaze. 

Ilustrovaná reportáž a komentář
Kreslené komentáře Ann Telnaes kritizující vlivné osobnosti.

Redakční komentáře
Série Houston Chronicle o nebezpečí způsobeném stojícími vlaky.

Národní zpravodajství
Zpravodajství Wall Street Journal o politickém vlivu Elona Muska. 

Fejetonistika
Esquire s článkem „A Death in Alabama“ o tragickém osudu pastora. 

Kritika
Alexandra Lange za psaní o veřejném prostoru pro rodiny.
https://www.bloomberg.com/features/designing-cities-for-families

Literatura

Beletrie
 „James“ od Percivala Everetta, nové zpracování klasiky Dobrodružství Huckleberryho Finna.

Historie (dva vítězové)
 „Native Nations“ od Kathleen DuVal
 „Combee“ od Edda L. Fields-Black

Biografie
 „Every Living Thing“ od Jasona Robertse.

Paměti / autobiografie
 „Feeding Ghosts“ od Tessa Hulls (grafické paměti).

Poezie
 „New and Selected Poems“ od Marie Howe.

Obecná literatura faktu
 „To The Success of Our Hopeless Cause“ od Benjamina Nathanse.

Drama
 „Purpose“ od Brandena Jacobse-Jenkinsa, o odkazu černošské středostavovské rodiny.

Hudba
 „Sky Islands“ od Susie Ibarra, hudební dílo kombinující strukturální formu a improvizaci.


0
Vytisknout
287

Diskuse

Obsah vydání | 7. 5. 2025