Nastal masivní útok spekulativního finančního kapitálu na jediné skutečné bohatství českých rodin

10. 5. 2025 / Pavel Veleman

 

Neměli by stát, politici, MPSV, municipality, sociální oblast, sociální pracovníci varovat ohrožené občany, před důsledky rychlého, nepromyšleného prodeje nemovitosti?

Ale kdepak! Vše je přece na dobré cestě, máme schválený zákon o sociálním bydlení, který však ve své byrokratické, těžkopádné podobě a bez skutečných funkčních nástrojů bude spíše další chráněná dílna pro nás, všechny ty hodné plánovače dobra v sociální oblasti. Držhubné se tomu říkalo za mých mladých let.

Ono psát tisíce metodik a prezentovat všechny ty grafy, kdy naprosto jasné a banální věci, jako je setkání s klientem, setkání s pronajímatelem je práce často nesmyslná, avšak když ji vyfutrujete smyslem (například Housing First projekty), které opravdu pomáhají našim klientům, je velmi těžké popisovat realitu této činnosti. 

Přece nepůjdu proti vlastním, že? Já jsem vždy říkal, že mám pocit z prezentací, jako bychom stavěli JE Temelín. A my, řadoví terénní zabydlovači, pochopitelně víme, že nepotřebujeme na plachtách sdílet žádné byrokratické Temelíny, stačilo by opravdu dobré propojení neziskového prostředí a sociálního, bytového, a majetkového odboru na každé municipalitě a hlavně mít politickou podporu. Jenže, když nemohu změnit to opravdu podstatné, vytvořím další excelovou tabulku. Tak to prostě chodí.

Co je však nejsmutnějším faktem? Opakovaně špatné legislativní prostředí, které umožní další manipulaci občany této země zkušenými finančními a investičními firmami. S nimi lze slušně spolupracovat, jak jsem se například dozvěděl v té slavné sociální Vídni na magistrátu, pouze v situaci, kdy máme plně pod kontrolou systém nájemního bydlení, velmi dobře nastavenou legislativu a ještě značně velké portfolio obecních bytů…Všichni víme, že z tohoto nemáme v Česku prakticky nic.

V České republice  je sociálním pracovníkům naopak doporučováno  být k těmto investičním dravcům vlídný, spolupracovat a za odměnu nám pak  nechají třeba dva byty spravovat v režimu sociálního bydlení. A my jsme ještě rádi, jsme přece partneři a hlavně: "Vždyť to pomůže naším klientům". 

Svatá prostoto! Po kolikáté již nejsme schopni vyhodnotit možné reálné důsledky naší profesní slepoty a zbytečného strachu o své relativně ještě alespoň průměrně placené pracovní místo. Nejsme schopni  používat metody kritické sociální školy v praxi.

Zdá se, že v ČR si politikové nejspíše předem dohodli s vládnoucí oligarchií pomocí legislativních nástrojů ještě více uvolnit terén k dalšímu kořistnictví (zrušení daně z prodeje nemovitosti, existence minimální majetkové daně i třeba na desátý investiční být, řetězení nájemních smluv, což umožňuje větší než zákonné roční zvýšení nájemného, neexistence ochrany zranitelných osob, seniorů apod). A dovršení tohoto zmaru je superdávka, kdy snížením příspěvku na bydlení u těchto osob je fakticky donutíme k prodeji nemovitosti - a vlci  již čekají u dveří...

Všechny tyto kroky společně s nezvládnutou inflací vedou na jedné straně k obrovské poptávce po investičních bytech u těch nejbohatších (je zde minimálně desetiprocentní roční výnosnost) a na druhé straně dochází k masivnímu zchudnutí právě osob a rodin často ve dvou prekarizovaných pracích a čelících navazujícím sekundárním sociálním důsledkům (stres, špatný zdravotní stav, rozvody, rozchody, hádky v rodinách) k dalšímu pozičními oslabení těch slabších. A pochopitelně, když jste pod tlakem - žraloci mají snadnější kořist.

Hrozí tak podvody, obrovské rodinné tragédie, v budoucnosti velký nárůst žalob a hlavně přesun již tak (po Rusku) v Evropě v ČR nejvyššímu bohatství jednoho procenta občanů (dnes vlastní jedno procento českých občanů 36 procent veškerého majetku v Česku). U těch zbývajících 99 procent občanů hrozí  projedení střechy nad hlavou, vznik dalších obrovských sociálních nákladů, eskalace nedostupnosti bydlení...

Oligarchický režim se tak v Česku stane definitivně dokončeným. A sociální pracovníci vytvoří metodiku jak správně sbírat do pytle ty neúspěšné, starosta se pokloní při sociálním pohřbu u hrobu člověka bez domova a všichni se společně vydáme mapovat, evaluovat, síťovat…A pakliže někdo bude stále otravně a hlavně únavně nadávat, je potřeba ho okřiknout: Neser, děláme co můžeme, negací nic nezměníš a nikdo z nás přece nemůže za jejich posraný životy!