Trump chce zrušit právo na habeas corpus
10. 5. 2025
/
Fabiano Golgo
čas čtení
3 minuty
Před pár dny, v hlavním
městě země založené na vládě práva, vystoupil před novináři hlavní
poradce prezidenta Spojených států a nabídl možnost. Nebylo to varování.
Nebylo to oznámení po tragédii. Byla to možnost. Řekl, že vláda
„aktivně zvažuje“ pozastavení platnosti habeas corpus - práva,
zakotveného v zákonech po téměř tisíciletí, požadovat před soudem
odůvodnění svého zadržení. Nemluvil tiše, ani nejevil žádné známky
zdrženlivosti. Odkazoval se na Ústavu - formálně přesně, duchem volně - a
prohlásil, že „invaze“ by takový krok mohla ospravedlnit. To slovo -
invaze - má tvrdý, válečný nádech. Evokuje Normandii, ne Nogales.
Připomíná tanky, ne teenagery.
Návrh Stephena Millera nebyl
politikou. Byl, jako mnohé v dnešním Washingtonu, performancí: částečně
právní záminkou, částečně politickým hromobitím. Habeas corpus není
luxus. Není to procesní formalita. Je to základní záruka, že stát musí
před zadržením člověka uvést důvod. Její kořeny sahají do anglického
práva, staletí před vznikem Spojených států. Přežila krále, revoluce i
občanské války. Nebyla do Ústavy vytesána lehkovážně; byla tam vložena
jako ochranná hráz proti tyranii.
Toto právo bylo v americké
historii pozastaveno jen čtyřikrát. Abrahamem Lincolnem, když
povstalecké jednotky pochodovaly na Washington. Ulyssesem S. Grantem,
když bělošští supremacisté terorizovali jih. V době imperiálního tažení
na Filipínách a ve zpanikařených hodinách po Pearl Harboru. Každé z
těchto rozhodnutí zanechalo jizvu. Každé vyžadovalo výjimečné okolnosti.
Dnes nám je řečeno, že výjimečnost představuje venezuelský gang.
Dějiny
jsou plné příkladů, kdy vlády pod záminkou krize nebo bezpečnosti
postupně odebíraly základní práva. V nacistickém Německu byl po požáru
Říšského sněmu v roce 1933 přijat dekret „Na ochranu lidu a státu“,
který zrušil svobodu projevu, shromažďování a tisku. Odsouzením
„komunistické hrozby“ se otevřela cesta k totalitě. Ve Stalinově
Sovětském svazu byly během velké čistky v 30. letech zatýkání a popravy
bez soudu běžné; „třídní nepřítel“ se stal záminkou pro likvidaci
milionů. V 70. letech v Chile Augusto Pinochet zrušil habeas corpus pod
heslem „národní záchrany“ před „marxistickou infekcí“ - a pak tisíce
lidí zmizely nebo byly mučeny.
I dnes takové praktiky
přetrvávají. V Číně jsou Ujgurové v Xinjiangu drženi v „převýchovných
táborech“ bez právní ochrany pod zástěrkou boje proti extremismu. V
Maďarsku Viktor Orbán od roku 2018 kriminalizuje pomoc uprchlíkům a
omezuje činnost nevládních organizací s odvoláním na „ochranu křesťanské
identity“. Bývalý filipínský prezident Rodrigo Duterte zase ve „válce
proti drogám“ povolil policejní popravy bez soudu - tisíce lidí zemřely
pod vlajkou „morální očisty“. Nyní je alespoň za své zločiny odsouzen.
Trumpova
administrativa prokázala schopnost testovat hranice americké legality.
Pokouší precedenty. Provokuje soudy k zásahu. A když tak učiní, označuje
je za nepřátele lidu. Nejde o ojedinělé incidenty. Je to vzorec -
pomalá, metodická eroze pojistek, které rozlišují vládu práva od vlády
lidí. V takových časech je pokušení otupět - zvyknout si na hluk,
každodenní narušení, nové definice normality.
Demokracie neumírá hromy a blesky; odplíží se po špičkách, když zaměníme strach za rozum a pohodlí za principy.
385
Diskuse