2. 6. 2025
Čtyři měsíce chaotické kyvadlové diplomacie zaměřené na dosažení příměří na Ukrajině, četné telefonáty mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a šéfem Kremlu Vladimirem Putinem, opakované americké pokusy o nátlak a zastrašování ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského kvůli ústupkům, to vše nepřineslo vůbec nic.
Což není ani v nejmenším překvapivé. Protože s Ruskem ohledně Ukrajiny neexistuje žádná dohoda. Nikdy nebyla a nikdy nebude.
Jednoduše neexistuje žádná kouzelná formule, žádný ústupek a žádná velká dohoda, která by uspokojila maximalistické a eliminacionistické cíle Kremlu. Moskva chce ukončit ukrajinskou suverenitu a státnost. Ukrajina chce i nadále existovat jako nezávislý suverénní stát. Vzhledem k tomu není možný žádný kompromis. Jakákoli jednání a la kabuki nebo Potěmkinovo příměří by neměly smysl a Kreml by je nepovažoval za nic jiného než za strategickou pauzu a příležitost ke zmírnění sankcí.
"Ruský imperialismus nebude neutralizován vyjednáváním, kompromisy nebo ústupky," napsal 22. května Andreas Umland, analytik Stockholmského centra pro východoevropská studia a docent na Národní univerzitě v Kyjevě-Mohylové akademii.
Po svém posledním telefonátu s Trumpem Putin řekl, že chce, aby jakékoli urovnání řešilo to, co nazval "základními příčinami krize". Tato volba fráze nebyla náhodná. Vůdce Kremlu použil podobnou formulaci, když se v březnu vyjádřil k otázce ukončení války během společné tiskové konference s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem.
Putinovo opakované používání termínu "základní příčina" je výmluvné. Pro šéfa Kremlu je hlavní příčinou války samotná existence Ukrajiny jako suverénního státu, kterou už dlouho považuje za nepřijatelnou. Na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 to Putin dal jasně najevo, když tehdejšímu americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi řekl, že "Ukrajina ani není stát". Putin také opakovaně hovořil o Ukrajině jako o "malém Rusku", což je termín z carské éry pro označení ukrajinských zemí.
Pro Putina a kremelskou elitu je ruská koloniální nadvláda na Ukrajině ideologickou otázkou, která není předmětem vyjednávání. Kreml nelze přesvědčit, lze jej pouze porazit.
Pokud někdo pochybuje o ruských záměrech, pak by ho měly uklidnit poznámky Vladimira Medinského, jednoho z Putinových dvorních ideologů a hlavního představitele Kremlu při nedávných rozhovorech v Istanbulu. "Rusko," řekl Medinskij ukrajinské delegaci, "je připraveno bojovat navždy." Dodal, s odkazem na severní válku v letech 1700-1721, která povýšila Rusko na říši: "Bojovali jsme se Švédskem 21 let. Jak dlouho jste připraveni bojovat?"
Ale s frontovou linií z velké části statickou a Ruskem dosahujícím nepatrných zisků s vysokými ztrátami, se věčnost může ukázat jako velmi dlouhá doba a bude mít velmi vysokou cenu.
Podle Institutu pro studium války (ISW) v prvních čtyřech měsících roku 2025 Rusko postoupilo na frontě na východní Ukrajině pouze o 1 627 kilometrů čtverečních, přičemž utrpělo 160 600 obětí. To je ohromujících devadesát devět obětí na každý čtvereční kilometr území. ISW také odhaduje, že "při tomto tempu postupu by ruským silám trvalo přibližně 3,9 roku, než by se zmocnily zbytku Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti," čtyř regionů, o kterých Putin tvrdil, že je anektovaly. Navíc by podle ISW trvalo téměř století, než by se zmocnila celé Ukrajiny kromě jejích západních pohraničních regionů, a to za cenu téměř padesáti milionů obětí – což je zhruba třetina současné populace Ruska.
Ekonomika války také nevyvíjí ve prospěch Moskvy. Jak v únoru napsal Charles Lichfield, zástupce ředitele Geoekonomického centra Atlantické rady, "zatímco Moskva našla způsoby, jak zmírnit dopad (západních sankcí), rostoucí deficity, neudržitelné dotace a rostoucí náklady na obsluhu dluhu" vyvíjejí na ruskou ekonomiku vážný tlak.
Navíc široce čtená zpráva Craiga Kennedyho z Davisova centra pro ruská a euroasijská studia Harvardovy univerzity naznačuje, že "překvapivá odolnost", kterou média a analytici vidí v ruské ekonomice, je z velké části fatou morgánou. Podle Kennedyho výzkumu, zveřejněného počátkem tohoto roku, je válka z velké části financována zvýhodněnými mimoúčetními půjčkami dodavatelům obrany za výrazně nižší než tržní úrokové sazby. Jednoduše řečeno, toto není dlouhodobě udržitelné.
Vzhledem k tomu je cílem Kremlu vůči Spojeným státům oddělit válku od rusko-amerických vztahů, normalizovat vztahy mezi Moskvou a Washingtonem a dosáhnout zmírnění sankcí. V projevu na konci února Putin řekl, že Moskva "by ráda spolupracovala s jakýmikoli zahraničními partnery, včetně amerických společností", aby zajistila obchody s minerály vzácných zemin. Putin dodal, že zrušení sankcí by mohlo vést k výhodným novým ekonomickým vztahům mezi Spojenými státy a Ruskem, zejména v energetickém sektoru.
Putin samozřejmě chce ekonomické sblížení, aniž by ukončil svou snahu dobýt Ukrajinu. Rusko pokračovalo v bombardování ukrajinských měst leteckými útoky, což mělo za následek masové civilní oběti, i když se snaží ekonomicky nalákat Washington.
A pokud jde o Trumpa, zdá se, že je této myšlence otevřený. Po svém posledním telefonátu s Putinem americký prezident naznačil přání navázat s Moskvou normální ekonomické vztahy. To by byla vážná chyba, protože by to Putinovi hodilo záchranné lano, aby mohl pokračovat ve své agresivní válce.
Naštěstí se zdá, že ve Washingtonu dochází k odporu. Zákon o sankcích proti Rusku z roku 2025, který by rozšířil stávající sankce vůči Rusku, byl předložen v americkém Senátu republikánem z Jižní Karolíny Lindseym Grahamem a demokratem z Connecticutu Richardem Blumenthalem a má více než osmdesát spolupředkladatelů.
Evropská unie (EU) a Spojené království již pokročily s vlastním novým balíkem sankcí, které byly přijaty 20. května, v den po posledním telefonátu mezi Trumpem a Putinem. Brusel a Londýn se také zavázaly zvýšit vojenskou pomoc Ukrajině, aby vyrovnaly jakýkoli schodek vyplývající z amerického odříznutí.
Německý kancléř Friedrich Merz, francouzský prezident Emmanuel Macron, britský premiér Keir Starmer a nejvyšší diplomatka EU Kaja Kallas jako by všichni chápou, že by mohla nastat chvíle pro Evropu. Jednou z největších divokých karet do budoucna však je, zda Evropa dokáže překonat své vnitřní rozpory – zejména opozici z Maďarska a Slovenska – a vyslat na Ukrajinu zbraně.
Což nás přivádí k samotné Ukrajině – a zde jsou výpočty jednoduché. Jak napsal ukrajinský politolog Anton Šechovcov na začátku tohoto týdne: "Ukrajina má na výběr buď se bránit a riskovat, že bude zničena, nebo se vzdát a být zničena. Pokud se Ukrajina bude bránit, má šanci; tím, že se vzdává, nemá žádnou – takže kapitulace není životaschopnou možností."
A pro Ukrajinu, jako vždy, se nutnost stala matkou vynalézavosti. Tváří v tvář potenciálnímu nedostatku zbraní vytvořil Kyjev živý domácí zbrojní průmysl zaměřený na válku drony.
"Za pouhé tři roky se ukrajinská armáda vyvinula z obrany se zbytky sovětských zbraní v průkopníka nového druhu válčení," píše ukrajinská válečná korespondentka Natalija Gumeňuk v The Atlantic.
"Naštěstí pro Ukrajinu nejsou americké zbraně jediným faktorem, který v posledních třech letech změnil rovnováhu na bojišti. Od roku 2024 drony ukrajinské výroby definitivně změnily způsob, jakým obě strany vedly válku. Pro Ukrajinu nebyla tato úprava jen taktická, ale širší, doktrinální evoluce v tom, jak její armáda bojuje."
Gumeňuk uzavírá poznámkou, že "zatímco partneři Ukrajiny hovoří o mírových dohodách a bezpečnostních zárukách, ukrajinské ozbrojené síly se přizpůsobují všemi možnými způsoby, aby mohly pokračovat v plnění své mise... Nemohou si dovolit luxus spoléhat se na americké závazky nebo ruské ústupky, protože pro většinu Ukrajinců je nejdůležitější fyzická bezpečnost. A jedinou silou, která chrání lidské životy na Ukrajině, je ukrajinská armáda."
Takže tady jsme, po třech letech války a čtyřech měsících neúspěšné diplomacie, abychom ji ukončili. Tato válka bude rozhodnuta na bojišti. Je na Spojených státech a Evropě, aby se rozhodly, zda jsou připraveny pomoci Ukrajině vyhrát.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse