Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Zdravý minimalismus jako obecný lék na onemocnění světa

30. 5. 2025 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 7 minut

K textíku mne vyprovokoval zejména komentář ve včerejších večerních TV zprávách, kdy jsem se dozvěděl, že nejbohatším Čechem se právě stává zbrojař. (Pozn. red. To je opravdu ta pravá masarykovská tradice, že?) A vyznělo to v takovém jaksi optimistickém duchu – cca „podívejte se děti, takhle se dělá byznys, vezměte si příklad...“. Asi musím působit jako pošuk, když píšu, o čem píšu v době, kdy ideálem je mít co nejvíce co do zabíjení co nejschopnějších zbraní. Takže dál čtěte, jen pokud vás zajímá jiný koncept myšlení než rozstřílet zeměkouli na kusy. Čímž samozřejmě vůbec neříkám, že by se neměl bránit, kdo se bránit má – do té doby, dokud bude na Zemi vítězit myšlenka „vojensky silnější vládne“.

Za posledních několik desítek let se podařilo v Česku zavést úplně jiný způsob nakládání s odpady, než panoval za minulé éry, kdy se třídilo minimum surovin, odpady se sypaly do skládek za humny a nikdo tuhle problematiku kloudně neřešil. Větší zájem o stav životního prostředí, speciálně právě o nakládání s odpady, nastal až s politickou změnou v roce 1989 a progresivně se vyvíjel. Samozřejmě leckdo rozumně dodá, že za totáče se nevyrábělo tolik zbytečných nevratných obalů. Dnes ale, vzhledem k celkově tristnímu stavu našeho společného životního prostředí, vidíme, že v plošné výchově veřejnosti je životně důležité se pokusit o víc. Potřebujeme přizpůsobit svoje každodenní chování ve všech oblastech života veřejnému zájmu dostatečné ochrany našeho společného prostoru – životního prostředí. Tedy pokud chceme alespoň trochu předcházet nejrůznějším kolapsům a nezanechat tady pro naše potomky „poušť“. Bez výmluv, že v jiných zemích je to lepší či horší – nezbývá než se pokoušet být pozitivním vzorem.

Každý z nás stále něco činí. Může to dělat jen s úvahou o správné technické kvalitě řešení a jeho ekonomické výhodnosti nebo se může zamyslet také nad environmentálním dopadem svých skutků a přiměřeně, podle aktuálních možností, je korigovat. Z pohledu public relations jde podle mého soudu především o problematiku pro základní školy a pro municipality. Ty společným úsilím naučily za posledního čtvrt století možná tři čtvrtiny naší populace obstojně vytřídit smetí.

Víme tedy zhruba, kolik lidí je obecně ochotno pracovat s nějakou vizí, která zpravidla nepřináší přímý finanční zisk. Naopak zbylá část populace jsou ti, se kterými, jak bylo praxí ověřeno, nepohne nic. Podle druhu společnosti, ve které tito tvorové existují, si vegetují buď v úplném klidu, nebo maximálně tu a tam obdrží nějakou drobnou pokutu, protože netřídění se prokazuje konkrétní osobě jen velmi těžko. Ani sankce, ale většinou tyhle lidi nepřesvědčí. Tedy - tuto anti-skupinu pro začátek vynechme a vraťme se k ní, až tři čtvrtiny chytřejší a solidárnější populace přiměřeně zvládnou nové téma – zdravý minimalismus (možná také pragmatický minimalismus).

Pojďme sami v sobě zkusit nalézat a postupně nastavovat takovou formu existence. Nemá nic společného ani se „zpátky na stromy“ ani s jakoukoli cílenou chudobou. Je ale jasné, že řada lidí to takhle má nastavené už dávno – buď vnuceně ze sociálních příčin nebo díky svému přesvědčení. Cílem budoucí práce s veřejností jsou tedy lidé „environmentálně tesatelní“, ale zatím bohužel „neotesaní“.

Docela často přemýšlím, zda je možné, aby, zprvu zřejmě na základních školách, byla taková myšlenka prosazována. Tedy „in“ je ten, kdo spotřebovává nezbytné minimum a „out“ naopak ten, kdo si „zbytečně vyskakuje“. Je to samozřejmě i o kantorech jako vzorech, které nemohou přijet do práce sami v obrovském SUV a pak blábolit něco o zdravém minimalismu. Věřím ale, že takových je zásadní menšina. Jsou to přece studovaní lidé.

Pro začátek několik všedních a nenáročných tipů pro každého:

Je rozumné si pořídit jen takové věci, které nezbytně potřebujeme vlastnit - ostatní nutné si můžeme půjčovat.

Jídla konzumujme „do polosyta“ - jako bonus budeme štíhlejší, zdravější, vitálnější, spokojenější a naučíme se ho méně nakupovat a vyhazovat.

Bydlení můžeme vytápět na co nejmenší teplotu, při které nám ale ještě není nepřiměřená „zima“. Trenýrková teplota je neekonomická a neekologická. Máme-li na pozemku stromy které prořezáváme, není ekologičtějšího paliva do kamen na dřevo než dobře usušené naše „klacky“. (Pozn. red. I když, bohužel, pálení dřeva je nezdravé - vznikají partikuláty, které ohrožují váš organismus,)

Obývejme (tj. také vytápějme, vybavujme, opravujme…) pouze tolik a tak velkých místností, kolik jich nezbytně potřebujeme k přiměřenému životu.

Pokud nelze fungovat bez vlastního auta, pořiďme si takové, které splňuje jen naše průměrné potřeby = není zbytečně velké, zbytečně výkonné, se zbytečnou spotřebou energie. Jen proto, že tu a tam potřebujeme „lepší“, si ho ještě nemusíme pořizovat do osobního vlastnictví.

Dovolená se dá vždycky vymyslet tak, aby poškozovala životní prostředí co nejméně. Extrémně škodlivý je let letadel, zbytečně škodlivé třeba daleké jízdy osobním autem.

Pokud máme k dispozici zahradu, můžeme ji vést nikoli pouze jako okrasnou či produkční, ale současně jako přírodní. V zájmu nejrůznějších drobných živočichů (zejména hmyzu, ptáků) a rostlin, kterým tak vynahradíme jejich často velmi kruté životní podmínky v přilehlé průmyslově-zemědělské krajině.

Dešťovou vodu můžeme zachytávat ze všech dostupných okapů a využívat k zálivce nebo třeba ke splachování na WC. Ke splachování nepotřebujeme nutně složité instalace – postačuje úhledný čistý kbelík.

Takových jednoduchých námětů lze hledat desítky, možná stovky. Je jen na nás, zda budeme ochotni většinu svého chování podrobovat kreativnímu myšlení, tj.„environmentální autocenzuře“. Tak mimo jiné i lépe vyjdeme se svým „ekologickým“ svědomím a navíc zpravidla ušetříme peníze. Naučit většinu lidí solidně třídit odpad trvalo mnoho let, i tady rozhodně půjde o delší proces. Právě ale díky problematice odpadů jsme s povědomím široké veřejnosti o potřebě ochrany životního prostředí možná už tak daleko, že bychom mohli dokázat popojít dál. Obecný přínos je nasnadě.

Potěší mne jakékoli vaše konstruktivní zpětné vazby :-)

Ekologie