Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nesnesitelná shovívavost české justice

6. 6. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 3 minuty

Okresní soud v Písku zprostil v pátek obžaloby bývalou redaktorku Novy Janu Peterkovou. Peterková, obviněná ze šíření poplašných fiktivních zpráv - proroctví o prezidentských mobilizacích a podobně - byla zproštěna obžaloby. A zdůvodnění? Nový nález Ústavního soudu z března 2025, který v podstatě prohlašuje, že "projev politické povahy nelze posuzovat jako poplašnou zprávu." V tom spočívá zvláštní a upřímně řečeno znepokojující záhyb v tkáni moderního diskursu. Soud zprostil Peterkovou obžaloby. Její řeči o mobilizaci nebyly šíření poplašné zprávy - Novinky

Lze ocenit ústavní snahu chránit politický projev, zajistit robustní debatu, i když se blíží nepříjemnému nebo provokativnímu. Zdravá demokracie prosperuje díky energické výměně názorů, i ostrých. Ale co se stane, když se "politický projev" stane pohodlným pláštěm pro to, co je zcela jednoduše řečeno lež? Když prohlášení nejsou jen názory, jakkoli mylné, ale prokazatelné fabulace navržené k šíření strachu, nedůvěry a chaosu?

Cesta Peterkové, od novinářky v tom, co jsme kdysi malebně nazývali "tradičními médii", k prodejci divokých spekulací - od úmrtí po očkování nebo fantomové invaze NATO - není jen osobní záležitostí. Je to mikrokosmos většího společenského rozkladu. Když jednotlivci, zejména ti, kteří kdysi zastávali pozice veřejné důvěry, obchodují s tak silnými výmysly, dělají víc než jen klamou; aktivně narušují samotnou schopnost sdílené reality, na níž musí spočívat jakákoli zdravá společnost.

Není to záležitost pouhého nesouhlasu s politikou. Jde o základní shodu na tom, co je. Když se hranice mezi vášnivou vírou a naprostým výmyslem rozostří, když se fakta stanou zaměnitelnými a pravda záležitostí osobní preference, samotný občanský kyslík řídne. Rozhodnutí českého soudu, ačkoli je v rámci své úzké interpretace možná právně korektní, mimoděk nabízí znepokojující útočiště těm, kteří zneužívají samotnou myšlenku "politického projevu" k podkopávání veřejného blaha. Naznačuje, že pokud své nebezpečné fantazie zahalíte do neurčitého politického kontextu, můžete se vyhnout důsledkům, které by zdravý rozum a vskutku i obyčejná slušnost jinak vyžadovaly.

A co tradiční média, ta často sužovaná, ale stále životně důležitá instituce? Když se někdo jako Peterková vynoří z jejích řad a používá megafon k zesílení toho, co lze popsat jen jako vypočítané absurdity, přidává to další vrstvu eroze k již tak křehké důvěře v informace. Je to smutné svědectví o tom, jak byla krajina veřejných informací rozrušena, jak se kdysi jasné rozlišení mezi reportováním a šířením poplachu beznadějně zamlžilo.

Nebezpečí zde není jen v konkrétních lžích, ale v precedentu. Pokud se "politický projev" stane nedotknutelným štítem pro veškeré poplašné fabulace, jaké zábrany pak zůstanou proti úmyslné výrobě paniky, systematickému podkopávání důvěry v instituce a nakonec rozbití společného občanského života? Je to otázka nejen pro Českou republiku, ale pro všechny demokracie, které se potýkají se písní Sirén post-pravdivé politiky. Základy našeho společného domova jsou silné pouze do té míry, do jaké je silný náš společný závazek k pravdě, i když je nepohodlná, a naše společné odsouzení těch, kdo by ji ochotně zapálili.