Za uprchlickou krizi si Evropská unie stoprocentně může sama

23. 8. 2015

čas čtení 4 minuty

Člověka napadá Einsteinova definice šílenství: Evropa dělá pořád totéž znovu a znovu a doufá, že výsledek bude jiný.

Mohli bychom zacházet s uprchlickou a pracovní mobilitou jako s otázkou spravedlnosti a příležitosti tak, jak to dělaly některé evropské státy v poválečném období. Jde o politickou volbu. Můžeme dál militarizovat hranice, anebo využívat lidské mobility. Můžeme lidem nabídnout cestu pravidelnou lodní dopravou, nabídnout jim víza a letenky namísto toho, abychom potápěli jejich gumové čluny a umísťovali je do špinavých vazebních středisek a uprchlických táborů.

Musíme si ale uvědomit, že proti takovému řešení se stavějí mocné zájmy. Konfrontace s těmito zájmy je nesmírně důležitá, máme-li mít šanci ukončit trvalou evropskou uprchlickou krizi.

Nezapomínejme uprostřed současné paniky ohledně "rostoucí uprchlické krize", že tento téměř trvalý mimořádný stav existuje už od devadesátých let, kdy EU začala uzavírat svou vnější hranici. Od té doby problém migrace převzali ministři vnitra a bezpečnostní jednotky - a výsledek byl zcela předpověditelný, píše v týdeníku Observer Ruben Anderson, antropolog z London School of Economics, jehož studie Illegality.Inc získala v roce 2015 cenu společnosti BBC za etnografii.

Hlídkové čluny, vojenská letadla a drony nyní sledují pohyb lidí na moři, příchozí jsou většinou internováni v detenčních jednotkách. Imigrace se začala považovat za bezpečnostní problém, na nějž je nutno reagovat policejně a vojensky.

Policejně vojenská reakce Evropy byla a je katastrofou a naléhavě potřebuje změnu přístupu.

Viz Calais. Miliony byly vydány na posilování bezpečnostních opatření na hranici, avšak důsledkem jsou jen stále zoufalejší a riskantnější pokusy Afghánců, Syřanů a Eritrejců dostat se do Británie. Anebo uvažujme o španělsko-marocké či řecko-turecké hranici, kde tvrdý policejní dohled nad hranicí jen přesunul přechod k riskantnějším přeplavbám.

Přitom policejní útoky EU proti imigrantům drasticky zhoršily život pro cizince v subsaharské Africe a umožnily pašerákům pevně se zakotvit v jejich zákaznické základně.

Krátce řečeno, "nouzová" policejní reakce Evropské unie situaci jen dramaticky zhoršila. Počet příchozích uprchlíků roste, počet mrtvých stoupá a pašerácký byznys je stále lukrativnější. Kdyby byly policejní akce proti uprchlíkům veřejně kontrolovány tak, jak jsou veřejně kontrolovány jiné veřejnými prostředky financované akce, toto katastrofální selhání by vyvolalo vážnou politickou debatu. Ale namísto toho vlády dál stavějí ploty, vysílají vojenské čluny a odmítají jakoukoliv odpovědnost za uprchlíky či jakýkoliv společný přístup k řešení problémů migrace. Člověka napadá Einsteinova definice šílenství: Evropa dělá pořád totéž znovu a znovu a doufá, že výsledek bude jiný.

Avšak kritizovat policejní reakci jako kontraproduktivní a šílenou je vlastně lehké. Musíme také posoudit jakou funkci ta reakce plní, pokud máme mít vůbec možnost rozbít začarovaný kruh na hranicích.

Apely na "mimořádnou situaci", požadující "policejní řešení" mobilizují zdroje a zbrojovky a bezpečnostní firmy, které hned nacházejí ochotné kupce pro svá "bezpečnostní" řešení. Takto se v době škrtů bude vydávat stále větší množství peněz, často korupčním způsobem, jak to vyplývá z vyšetřování podílu italské mafie na tamějším režimu přijímání uprchlíků. Pro politiky a členy establishmentu je vojenské řešení užitečné, i když to ve skutečnosti jen násobí problém, který to má odstraňovat.

Jenže existují jiné možnosti: Mohli bychom zacházet s uprchlickou a pracovní mobilitou jako s otázkou spravedlnosti a příležitosti tak, jak to dělaly některé evropské státy v poválečném období. Jde o politickou volbu. Můžeme dál militarizovat hranice, anebo využívat lidské mobility. Můžeme lidem nabídnout cestu pravidelnou lodní dopravou, nabídnout jim víza a letenky namísto toho, abychom potápěli jejich gumové čluny a umísťovali je do špinavých vazebních středisek a uprchlických táborů.

Musíme si ale uvědomit, že proti takovému řešení se stavějí mocné zájmy. Konfrontace s těmito zájmy je nesmírně důležitá, máme-li mít šanci ukončit trvalou evropskou uprchlickou krizi.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
12684

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2015