O argumentačních faulech v kauze Obamovy íránské "smlouvy"

20. 1. 2016 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty


V libovolné kauze, tedy i u mezinárodní dohody, je vždy třeba prozkoumat především to, nakolik je věc v praxi přínosná, a vedle toho, nakolik je závazná a vynutitelná. Jestli námitky vznášejí katolíci, vojáci, republikáni nebo kominíci, je vždy a všude i v tom nejlepším případě druhotný problém, ale spíše na tom záleží starou belu.


To se v plné míře týká i Obamovy dohody s Íránem. Je naprosto jedno, kdo dohodu o jaderném programu kritizuje ZDE, a nemůže na tom záležet méně než třeba na tom, kdo kandidoval v české prezidentské volbě proti Miloši Zemanovi. Obě otázky jsou bezvýznamné. Zabývat se otázkou, kdo co kritizuje, je samo o sobě klasickým demagogickým argumentačním faulem zvaným argumentum ad hominem.

Na tom, kdo kritizuje, záleží stejně málo, nebo spíše vůbec, jako na tom, kdo kritizuje Miloše Zemana, Jeremyho Corbyna, nebo Angelu Merkelovou. Je třeba zkoumat argumenty, nikoliv otázku, kdo s kým chodí na pivo a kdo komu straní. Jestli Corbyna kritizují konzervativci nebo Obamu republikáni, na tom nesejde ani za mák. Je to irelevantní. Jde dokonce o úplně pitomou otázku. Buď jsou argumenty k něčemu, nebo ne. Nesejde na tom, kdo je přednesl.

Obamova íránská dohoda odstraňuje ekonomické sankce výměnou za souhlas íránské strany s dokumentem, který není právně závazný a vynutitelný, ba dokonce ani íránskou stranou podepsaný. V praxi to znamená, že kdykoliv Írán dohodu poruší, nebude mít americká strana v ruce žádnou účinnou sankci, kterou by mohla uplatnit.

Jakmile budou v Íránu obnoveny investiční aktivity zejména evropských firem, bude také nesmírně obtížné a v praxi téměř nemožné obnovit sankce uvalené na tento darebácký stát v souvislosti s jeho programem vývoje jaderných zbraní.

Vše, na čem záleží, je otázka, zda dohoda zabrání Íránu v získání jaderné zbraně. Cokoliv ostatního je naprosto irelevantní. Ba dokonce to ani nemůže být irelevantnější.

Írán může nejrychleji získat jadernou zbraň leteckou dodávkou z KLDR, která v roce 1994 uzavřela s USA obdobnou smlouvu, jako nyní teheránský režim - ale přesto jaderné zbraně vyrobila, bez trestu, bez sankce. To je realizovatelné v řádu dní. Nepozději však bude Írán schopen, i v souladu se smlouvou (pokud by ji neporušil, k čemuž jej ale naprosto nic nemotivuje), získat jadernou zbraň za patnáct let.

Je naprosto jedno, jestli neumětelskou dohodu zahraničněpolitického idiota Baracka Obamy kritizují Židé, Saúdští Arabové, Bengálci či instalatéři. Důležité je na ní jedině to, že deklarovaného cíle, tj. zabránit Íránu v získání jaderné zbraně, tato dohoda v praxi nikdy nedosáhne.

0
Vytisknout
7604

Diskuse

Obsah vydání | 21. 1. 2016