Brexit: Vítězství neinformovaných úzkostí a resentimentů důchodců z maloměsta. Jako v české prezidentské volbě.

24. 6. 2016 / Karel Dolejší


Zatímco 60 % britských voličů do 24 let hlasovalo pro setrvání v EU, ve věkové kategorii 50 - 64 let již převážili příznivci brexitu a v kategorii nad 65 se až 60 % voličů vyslovilo pro vystoupení. Lidé, jejichž život pomalu končí, zničili život těm, kdo stojí teprve na jeho počátku ZDE. Kvůli demografické struktuře západních společností se takový stav ale stal standardem. Mladí lidé budou v každé důležité volbě vždy přehlasováni starými, ještě velmi mnoho let. V Británii (nebo v tom co z ní nakonec zůstane), v ČR, stejně jako třeba Německu.


52 % dělníků hlasovalo pro vystoupení, ale jen 36 % manažerů. Ti, jimž mohly evropské regulace přinejmenším v omezené míře garantovat zaměstnanecká práva, hlasovali pro to, aby Británie z EU odešla a převládl v ní tradiční domácí, podstatně tržnější, surovější a pro ně nevýhodnější přístup k zaměstnancům.

Pro vystoupení hlasovaly venkovské oblasti: Midlands, venkov v severní a jižní Anglii. Mnohé z těchto oblastí jsou masivně závislé na penězích přicházejících z Bruselu.

Největšími příznivci setrvání v EU jsou voliči liberálních demokratů, kterých 70 % procent hlasovalo pro, zatímco u Labour Party to bylo 60 %. Čtvrtina labouristů, až 55 % konzervativců a 91 % příznivců UKIP hlasovalo pro vystoupení.

Poté co Britové rozhodli o vystoupení z EU, začali masivně pátrat na internetu, co to ta Evropská unie vlastně je ZDE. Většina z těch, co hlasovali pro vystoupení, se normálně o politiku příliš nezajímá a rozhodla se na poslední chvíli ZDE.

Podobně jako v české prezidentské volbě v roce 2013 byla brexitová kampaň poznamenána celou řadou nezakrytých lží na straně těch, kdo si nakonec připsali úspěch. Vede zřejmě tvrzení, že Británie posílá týdně do EU 350 milionů liber, které Nigel Farage odvolal, když už to nemohlo voliče ovlivnit ZDE.

Představa, že se voliči pro hlasování rozhodují racionálně a převážně podle ekonomických zájmů možná platila v dobách poválečné prosperity Západní Evropy, které jsou ale dávno pryč. V současné době evidentně vítězí sentimenty nad úvahou. Lidé jsou ochotni kvůli vágní obavě ze "sudeťáků" či "východoevropských zločinců" šířené naposledy murdochovským bulvárním tiskem hlasovat proti vlastním zájmům a zájmům svých blízkých.

Pokud Británii po odchodu z EU opustí Skotsko a Severní Irsko a zůstane jakási federace Anglie a Walesu (bez proevropského Londýna a Cardiffu?), tento útvar s největší pravděpodobností ztratí křeslo stálého člena Rady bezpečnosti OSN i zájem světových finančníků, které už Němci s předstihem začali lákat do Frankfurtu.

Jedno z mála racionálně konzistentních vysvětlení toho, co se stalo, představuje hypotéza Nicole Foss o kolabujícím horizontu společenské důvěry v krizových dobách ZDE. Ani ta ovšem neříká, že je pro lidi výhodné věřit strašákům vyráběným populisty.

Opět se jednou ukázalo, kolik prorockých schopností měli svého času tvůrci klasického filmu Idiocracy. A to nás volba prezidentů v USA a Francii teprve čeká...

0
Vytisknout
4595

Diskuse

Obsah vydání | 24. 6. 2016