Bodláky Václava Duška

Krasohledy i křivohledy

24. 11. 2016 / Václav Dušek

Nepsané pravidlo zní: politika není pro slabé jedince. Politika není špinavá, ale mohou ji vykonávat a vykonávají i nehodní, zavrženíhodní, moudří i tupí, rétoři i žvanilové, tetky od plotny a strejci s dětskými bazénky. Politická drobotina se čepejří, vyhrožuje – nasypeš jí zrno a zklidní se dočista. V čele bojůvek nezmaři – lžou, pošklebují se, vymáhají si pozornost lacinými triky, ubohými pseudouměleckými činy... Jak říkal moudrý klaun kdysi: tohle tam dejte, to je blbý a bude se to líbit.

Herečka z pozahumen má neodbytné starosti s volbou našeho prezidenta, jaksi nám čížkům nerozumí, proto nám chce ze srdce pomoci. Drahá krasavice, politická výtečnice – pomáhej doma, my z vás také nejsme nadšeni, že, ale do vašich růžových zítřků se nebudeme vměšovat. Pravda, máš u nás kamarády herce i neherce, dokonce filmové příznivce, přesto – zametej před svým prahem.

Letěly nedávno husy nad Hohensteinem a hradem Kyšperkem zpátky do letního bytu. Zdravily, štěbetaly; kdysi přelétávaly nad ostrovem Štvanice, pod nimi mladá manželka zahraničního pilota ubytovaného v bytízském hotelu, zprvu hrdina, pak nebezpečný nepřítel zřízení. A v autobusových dílnách pod Negrelliho viaduktem dílna Číňana odkudsi z Kašgaru, vyráběl papírové zázraky, v esšálku mu nosívala oběd jeho vykrášlená španělská manželka – a pod kasárny šlapával karlínský černoch, co unikl americkému biči; pak zmizel, kam se nevědělo – ono prý bič jako bič. Kde domov můj, hledej Muftare. Blizoučko terminátoři, senátoři, supermani k závisti.

Jestliže nevíte, zámořští kamarádi, jak dál, rádi poradíme. Hlavně od nás nežádejte větší příspěvek na chod, nato nemáme. My spolehlivě posloužíme, necháváme si rádi otevřená vrátka. Bylo nebylo, spojenec od nás dostával zboží nevalné úrovně – ale naučili jsme pobratima chodit v holinkách, všechny byly levé, chybička se vloudila... s námi se nebudete nudit. Voláme sláva i hanba, stačí si objednat povykující kulturní letku.

Letěly husy nad stověžatou matičkou Prahou, nad město stoupala pára moudrosti známých pukajících lebek; mohou od hodiny řídit domácí i zahraniční politiku. Pár ptáků padlo k zemi mrtvých, jako by prolétly mračnem nad chemičkou v dobách dinosauřího pokroku. Rádi přicházíme do houfu spravedlivých a z plných plic řveme nezkalenou pravdu. Zalíbilo se nám v revolučních krizových situacích. Zákon nezákon, pokrok nezastavíš.

Prskáme, pliveme – nepříteli dáme veřejně za uši, ať žije stvůra demokratura. Naše pravda zvítězí,v tom nám nezabrání ani Mistr Hus. Nedbáme, že v rukou třímáme křivohledy – vidíme naše budoucno zřetelně! Čerstvé větry zoufale potřebujeme, navíc pohrobky i mudrce, urputné snílky, odolné vůdce, sladké svůdce; v tichém pokroku kráčíme ke konečným řešením, jak jinak, nekončícím.

Podryli nám národní sebevědomí, hulváti, běda, třikrát běda.

V křivohledu smějící se bestie vyznamenanému, nevyznamenanému, vysmívaly se z plna hrdla – kdejaká všička popásla se po starému zneužitém muži, maloduché kreatury běsnily, zapřísahaly k následování; a jeho malá sestřička z obláčku viděla svoloč na jedné i druhé straně. Sosáky smočili nestydové hluboko. Chcete burany potrestat, tak je potrestejte, přestaňte se jimi zabývat, třeskutě pumrdetními oslíky a oslicemi; ostuda ulpěla na nás všech, co pravdy na nehezkém tvrzení, že jsme smějící se bestie?

Umění politiky spočívá v tom i leccos nevidět, neslyšet; stojí ohráblo před zrcadlem a libuje si v pohledu na sebe samo. Nechcete, ale já se vnutím – a nevyjde-li mi volba, holoto, aspoň zasmrdím. Kdeže konec charismatické političky šetřící do kasičky, hmátla do státního, převedla do soukromého a hájila celistvost zpovykovaného národa; korupce v luzích a hájích nezničitelná. Džin korupčník vypuštěn z lahve, podpořen historickým voláním Tiso Tuka, jedna ruka.

Nenáviděné panství zničeno – nové panstvo nakrájelo zbytek dortu, veselilo se mj., i na hrobech legionářů, tančilo, jak kvokala botoxová kněžna, nic zlého revolucionáři nedělali – dej bezmozku příležitost a zajdeš na úbytě. Modly a idoly šturmovaly před nastoupeným národem, sláva jim, jak dlouho jsme čekali, až jsme se dočkali. Zahraničním vílám organelám podlehl i starý unavený kníže s čírem. Morální postoje zašantročeny. Morálku určují politické špičky, kulturní všetečky.

V křivohledu temno. Po osmašedesátém roce vyšel manifest od šéfa krajského SNB v Ustí nad Labem: pokud bude řidič svítit ve dne, bude mu odebrán řidičský průkaz – a stalo se několika neposlušným kontrarevolucionářům… a teď najednou v Číně prý potrestali řidiče za denní svícení. Což napovídá, že od nás se může poučit i větší země a ne že ne. Ve velké zemi přidali ovšem zlepšovák, řidiči se museli dívat do světlometů; policejní metody bývají vědecky přesné.

Najdi mi zemi, kde milují policajty, i když v mnoha případech volají lidičky o pomoc a uniforma jim nevadí.

Vlídnost v tahu, krutost vždy po ruce. Synek slavného Augusta Augustoviče v divoké putyce přebral, jak bývalo jeho neměnným zvykem. Trocha alkoholu neuškodí, veselé prášky k zapomínání spolykány. Obšlohnutá nudná frajle od Töpfera cumlala z lahve absint a zamilovaně kulila očka k výtvarnému géniu. A rozčarovaný potomek velikána hulákal: fotr byl a zůstane komouš! Hanba mu! Hele, ty svatej z mostu, okřikl rozdurděného kohoutka pivní nádeník, jinak odsouzený mužik za únos letadla, myješ fotrovi pozadí, ale prachy od něj bereš. Buď charakter, malej Gauguine, přece se nebudeš samourážet penězma od rudocha, co?!

Vídáme se v lepším světle, než nabízí realita. Výtvarná nula tahala k fotrovi obrazy a on je prodával – tedy prodal-li, a ne-li, vozil je na chalupu a ukrýval. Přehnaná láska k dětem z člověka nicku tvoří, ano, je tomu tak.

Historický rynek skýtá příhody humorné i tragické. Nalezneme překvapujcí fakta a může se stát, že budeme mít v hlavách nastavovanou kaši; četl jsem a žasnu, před válkou zvali do honitby polští lovci kamaráda Göringa, aby si picnul zvěřinu, zdálo se jim prý, že by mohli společně s Němci zadupat do země bolševickou pakáž. Nu, asi nečetli Dolfiho knihu Mein Kampf, kde se vymezil proti slovanskému živlu – vyhladit navždy schmutz, servus, mordyjé, adijé!

Žhavé dny před námi. Budeme přecpaní podezřelými potravinami, přeléčení roztodivnými léky, uchechtaní ze seriálových kousků, doučeni hereckými velmistry převleků a ukradených slov dramatikům, otráveni politickou šmírou, starostenskými gazdujícími amatéry, rychlou dobou, kdy se chystáme vyslovit zásadní slova a miliony slovních obratů nás zahltí, odsoudí k nebytí... a spálení od slunka u moře, houpeme se ve větru náhody a zrádné pohody.

Vzkazy panu Horáčkovi kvůliva prezidenství, toť řízená ruleta. V krasohledu textař, básník, knihomol, filozof amatér, vlídná tvář, hbitý jazyk, uměnovědátor. A v křivohledu gauner, karetní hráč, černý bookmaker, povolený, vyvolený... Těch vzkazů, urážek, doporučení. Dovolil se nabídnout v čelo hašteřivých domorodců – a proč ne? Zboří se svět? Možná neuspěje, ale prezidenta mít budeme, i kdyby na chleba nebylo, takže klid a nohy v teple. Stačí málo a vjedeme si zostra do vlasů, myslím, že roudnický pracháč se smíchy potrhá vždy, kdy sleduje melu kolem jeho nabídky ke kandidatůře na hlavu státu a přilehlých končin.

Můžeme nesouhlasit, ale urážet nemusíme – čemu to prospívá? A není k smíchu bigbítovec, který okřikuje nedůtklivé psavce odporností a sám, potvora, dokáže zurážet s bohnickým úsměvem kdekoho, kdo mu přeleze míru jeho vnímání dokonalosti. Vzhůru na Hrad k bolavému prezidenství – králové se v hrobkách obrací, vláda se lidu však navrací.

Krasohledy minulosti setřou nespravedlnost. Křivohledů nám netřeba.

Budoucnost prý nejasná, tož, žij a nech žít.

0
Vytisknout
1851

Diskuse

Obsah vydání | 25. 11. 2016