Ekologická krize: Zbavit se znečištění mysli předpotopními politickými iluzemi

15. 5. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Experti tvrdí, že pro omezení dopadů globální změny klimatu na přijatelnou úroveň nemá lidstvo k dispozici více než dvanáct let. Řeč je tedy o jasně vymezeném urgentním úkolu, o němž, má-li být hypoteticky zvládnut, je především třeba uvažovat jasně a střízlivě. Právě to se však rozhodně neděje, pokud je bezstarostně kontaminován s nostalgickou předpotopní vyprávěnkou o překonání kapitalismu.


Kapitalismus - klasicky definovaný jakožto ekonomický systém založený na soukromém vlastnictví výrobních prostředků provozovaných za účelem zisku - nepředstavuje sám o sobě kořen ekologických potíží. Tím je systémově vzato industriální ekonomika založená na neustále rostoucí spotřebě neobnovitelných zdrojů, filozoficky pak zaslepený antropocentrismus. Obdobnou industriální ekonomikou, ostatně ekologicky ještě ničivější a při využívání přírodních zdrojů mnohem neefektivnější, a také jen lehce restrukturovaným sobeckým antropocentrismem, se vyznačovaly doposud všechny pokusy o tzv. vybudování socialistické společnosti.

Jinými slovy, hlavní námitkou proti plačkám ohledně nutnosti vyřešit ekologickou krizi odstraněním kapitalismu, tak jak nyní o věci hovoří např. George Monbiot, je námitka vůči ledabylému, nepřesnému a dokonce systematicky zavádějícímu myšlení, které zřejmě nikdy nemůže mít za následek účinnou a fungující praxi.

To co právě pozorujeme je totiž jako by kdosi tvrdil, že chce vyřešit nějaký problém objektivně vyvolaný přemnožením koček - ale zároveň trval na tom, že to "vlastně" znamená jen regulaci počtu černých koček, "u nichž je přece dokázáno, že nosí smůlu". Problém je sice způsoben dobře definovanou nadřazenou množinou, on však bude umanutě opakovat, že ve skutečnosti tuto množinu reprezentuje pouze jeden z prvků, vůči němuž chová speciální osobní předsudky. Protože, víte, všechny dosavadní modré kočky vlastně skutečnými kočkami vůbec nebyly...

Je již spolehlivě vyzkoušeno, že odstraněním soukromého vlastnictví výrobních prostředků a ziskového motivu při zachování predátorského industrialismu se z ekologického hlediska vůbec nic neřeší. Sociální experiment který to dokázal si vyžádal desítky milionů životů a ohromné ekologické škody. Nic jiného než religiózní závislost na vykupitelské vyprávěnce o konci kapitalismu, nebo případně cynická vypočítavost ohledně politické konstelace v corbynovské pobrexitové Británii, nemůže dnes vysvětlit, proč by vůbec někdo v souvislosti s ekologickou krizí ještě mlátil prázdnou slámu boje s kapitalismem.

***

Milgramův experiment z roku 1963, později mnohokrát a v různých zemích zopakovaný, ukázal, že dvě třetiny vybraných osob vykazují takovou závislost na předstírané autoritě, že jsou ochotny na její příkaz slepě páchat neuvěřitelná zvěrstva - jen když je jim předložen třeba i dosti ledabyle vymyšlený "věrohodný" důvod. To ovšem platí jen v případě víceméně náhodného výběru účastníků experimentu. Budete-li do nějaké skupiny vybírat nenáhodně - např. jen zapřísáhlé nepřátele kapitalismu na základě zaťatého resentimentu - mohou se výsledky od těch Milgramových ještě značně lišit. Zjistíte například, řekněme, že na jednoho Fromma, Koestlera či Orwella v takové skupině připadá až 97 autoritářských "antikapitalistů" s nezvladatelnou potřebou nechat se slepě vést idolizovaným vůdcem ke světlým zítřkům.

Ovšemže je-li nějaká politická tradice fundamentálně zkažená, neschopná čelit soudobým výzvám a jen ve skromných ghettech dlouhodobě přežívá faktickou intelektuální smrt, nepůjdete do těchto ghett hledat řešení vitálního problému, které potřebujete dát dohromady za pouhých dvanáct let.

***

Bertrand Russell kdysi na okraj Conradova románu Srdce temnoty poznamenal, že spisovatel považuje "civilizovaný a morálně tolerovatelný lidský život za nebezpečné kráčení po tenké krustě sotva ztuhlé lávy, jež se v kteroukoliv chvíli může prolomit a nechat nepozorného propadnout se do ohnivých hloubek".

Jestliže je civilizace opravdu založena na pouhém přesvědčení o správnosti hodnot, síle institucí, spolehlivosti měny a otevřené budoucnosti, je třeba konstatovat, že na modrých lžích "antikapitalismu", který se dodnes nedokázal přesvědčivě rozejít s predátorským industrialismem ani s autoritářstvím, dnes již žádnou civilizovanou budoucnost stavět nelze.

A na druhé straně o cirkulární ekonomice - asi jediném náznaku řešení ekologické krize, který dosud máme - rozhodně není známo, že by snad byla posedlá vymezováním se "proti kapitalismu".

0
Vytisknout
9606

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2019