Klimatická krize: Proč propadat svazujícímu skepticismu?
26. 9. 2019 / Daniel Veselý
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous23. 9. 2019 / Vladimír Wagner
Když jsem psal svůj příspěvek o současném hnutí za klima, které se vytváří okolo švédské studentky Grety Thurnbergové, nečekal jsem tak intenzivní ohlas. Reakci napsali klíčoví autoři Britských listů Daniel Veselý a Karel Dolejší. A jejich příspěvky nádherně dokumentují všechny klíčové výtky, které jsem vůči tomuto hnutí zmiňoval. Hlavně příspěvek Karla Dolejšího se vůbec netýká klimatu nebo ekologie, ale zaměřuje se čistě na mezigenerační boj, společenskou změnu a jím vyhlíženou levicovou revoluci.
Karel Dolejší deklaruje, že podle něj je generace, která nerealizovala a neprožila dramatickou společenskou změnu, která revolučně zatřásla životem všech obyvatel, ztracená a zbytečná. Vyjadřuje to citací svého strýce, když říkal, že taková generace žila jen tak na chov a vše bylo špatně. A zároveň právě k hnutí kolem Grety Thurnbergové Karel Dolejší vzhlíží jako k tomu nositeli současného generačního sporu, který povede k té jim vyhlížené revoluční společenské změně. Jeho text tak jasně ukazuje, že alespoň podle něj je klima a ekologie to poslední, o co jde
Mám však dojem, že pocit zmaru nad nenaplněným životem, kterým je prostoupen celý příspěvek Karla Dolejšího, není dán tím, že by měla některá generace pocit nenaplnění životních vizí. Je spíše dán vnitřním pocitem celoživotního levicového revolucionáře, za jehož života se jím vzývaná celospolečenská revoluční změna nerealizovala. A v hnutí Grety Thurnbergové tak vidí poslední možnost, aby plameny revoluce a společenských změn zachvátily svět ještě za jeho života.
Nejsem si však jistý, jestli opravdu většina lidí všeho věku stojí více o účast v dramatických dějinných zlomech než o naplňování svých vůči tomu třeba i relativně malých snů a tužeb. Alespoň já doufám, že to první převládá jen v sociální bublině, která se schází třeba na Britských listech. Moje maminka byla celý život obyčejnou učitelkou na prvním stupni a až do pozdního věku ji naplňovalo uspokojením, když se k ní s vděčností hlásili její bývalí žáci. A zároveň ji naplňovalo štěstím, že se dožila toho, že se životní prostředí okolo ní dramaticky zlepšilo. A nejen na Ostravsku, odkud pocházím, je tomu opravdu tak. A také to, že její děti a vnoučata mohou svobodně cestovat, vyjadřovat se a realizovat své životní cesty. Táta i kvůli druhé světové válce, která ho semlela jako kluka, dělal celý život strojního zámečníka. Přesto jej prožíval a prožívá s pocitem naplnění. Těšila ho práce, starost o rodinu, vnoučata a to, že se s mámou dožili i pravnoučat. A i nyní v hodně vysokém věku ho těší péče a láska jeho rodiny.
Maminčini bratranci se revoluční společenské změny nejen na valašské vesnici účastnili a řekl bych, že dopadla jinak, než předpokládali, když kolektivizace semlela i drobné sedláky včetně mého dědy. Jeden z nich Vojta Jasný to ostatně zobrazil v známém filmu Všichni dobří rodáci. A jsem si jistý, že opravdu na tuto revoluci a účast v ní hrdí nebyli. Nejen proto jsem vůči nadšeným levicovým revolucionářům, kteří chtějí všem lidem vnucovat „dobro“, a jejich vizím velmi opatrný.
Já jsem se od kluka zajímal o vědu a hlavně fyziku a astronomii. V komunitě amatérských i profesionálních astronomů jsem se setkával s lidmi všech generací s touhou po poznávání světa. A jako kluk jsem s obdivem poslouchal přednášky těch starších a společně jsme žasli nad taji přírody a jejich objevování. Jako student a později vědecký pracovník jsem pracoval v týmech, které měli členy velmi různého věku a různých národností, přesto však intenzivně spolupracovali na poznávání záhad přírody. A opravdu jsem necítil mezigenerační boj v podání Karla Dolejšího. Ale o tom už psal v oblasti biologie kolega Václav Hořejší ve svých komentářích k diskutovaným článkům.
Minulý týden jsem měl přednášku na hvězdárně v Senci, kterou vypiplali a starají se o ni amatérští nadšenci. Nadšencům všeho věku jsem povídal o tvorbě prvků ve vesmíru. A hlavně o nejnovějších poznatcích, které se týkají vzniku těch nejtěžších, třeba zlata, platiny a uranu, které dominantně vznikají při splynutí neutronových hvězd. Právě nedávná první detekce gravitačních vln ze splynutí neutronových hvězd a pozorování tohoto jevu potvrzuje naše předpoklady o tvorbě těchto prvků při tomto procesu. Musím říct, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem se dožil nejen první detekce gravitačních vln a přímého potvrzení existence černých děr a splynutí neutronových hvězd, ale také dovršení Standardního modelu hmoty a interakcí objevem Higgsovi částice nebo objevu velkého počtu exoplanet, z nichž některé mají podmínky blízké Zemi. A že jsem se třeba právě i v laboratoři CERN mohl alespoň maličko některých zajímavých objevů účastnit.
Při svých přednáškách na hvězdárnách vidím stejně nadšené oči dnešních mladých, kteří mi připomínají dobu, kdy jsem já nadšeně poslouchal přednášky našich předchůdců. Je u nich stejná touha po poznávání. A oni se třeba dožijí toho, že se podaří vytvořit a ověřit kvantovou teorii gravitace či teorii sjednocení interakcí za zmíněným Standardním modelem hmoty a interakcí. A třeba objeví i život na exoplanetách a pošlou sondy za hranice Sluneční soustavy i dále. Doufám, že někteří z nich budou cítit stejné uspokojení, když uvidí stejné nadšení u svých následovníků, až jim budou v budoucnu přednášet o nových objevech oni.
Stejně tak mám řadu známých, kteří pracují na záchranných stanicích a na reálných environmentálních projektech, které zachraňují a vylepšují naši přírodu a životní prostředí. I jim se díky spolupráci řady generací podařilo zachránit i navrátit řadu nádherných míst i ekosystémů. A právem mohou cítit uspokojení. Tito lidé opravdu něco pro naše životní prostředí dělají, na rozdíl od těch, kteří si toto téma berou jen jako záminku pro uskutečnění své vize společenské změny a generační revoluce.
Karel Dolejší i Daniel Veselý ve svých příspěvcích zároveň ukazují, že v nich naléhavost výzvy Grety Thurnberg po prioritě snížení emisí CO2 nijak nerezonuje. Oba považují za mnohem větší prioritu boj za vítězství levicové revoluce a proti „imperialismu“, a také proti jaderné energetice. Karel Dolejší byl členem a dokonce tiskovým mluvčím hnutí Greenpeace u nás v době, kdy vrcholila intenzivní kampaň proti jaderné energetice a hlavně proti jaderné elektrárně Temelín.
Kdyby byla tato hnutí zastupovaná v té době právě třeba revolucionáři Karlem Dolejším, Jakubem Patočkou nebo Martinem Bursíkem úspěšná, tak dnes nemáme Temelín a ani Dukovany (už by byly dávno odstaveny). Tito pánové a jimi představovaná hnutí považovali za svůj největší úspěch, že se nepostavily čtyři bloky v Temelíně a za své největší selhání, že se dva bloky vybudovaly. Za podporu výstavby Temelína pak udělila tato hnutí několik cen Ropák. Už v roce 1999 jsem na Britských listech psal, že se může ukázat, že ocenění cenou Ropák prosazovali ekologičtější řešení, než ti, kteří jim cenu udělili. A realita mou předpověď plně potvrdila.
Temelín za velice dobrou cenu umožňuje už téměř dvacet let produkovat okolo 35 % nízkoemisní elektřiny v Česku, která nahrazuje uhelnou u nás nebo u našich sousedů. Kampaně vedené v té době zmíněnými environmentálními aktivistickými organizacemi vedly naopak k ekologicky velmi problematickému využívání biopaliva a velice nákladnému fotovoltaickému boomu, který k výrobě nízkoemisní elektřiny přispěl velmi málo a bohužel u nás velmi dramaticky zdiskreditoval tento v decentralizované podobě užitečný energetický zdroj.
Zobrazení emisní náročnosti produkce elektřiny v roce 2018 v jednotlivých státech. Každý bod reprezentuje jednu hodinu produkce elektřiny v daném státě. Na ose x je celková produkce v dané hodině (tedy v principu průměrný výkon v dané hodině) a na ose y je emise CO2ekvivalentu na jednotku vyrobené elektřiny.
Karel Dolejší a Daniel Veselý se však z minulých chyb nepoučili a Greta Thurnbrgová je nepřiměla k žádné sebereflexi. I nyní, stejně jako před dvaceti lety, je jejich prioritou boj proti jaderné energetice. Přičemž se jasně ukázalo na příkladu Francie, Švédska, Švýcarska, Ontaria či Slovenska, že kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů umožňuje dosáhnout nízkoemisního mixu. Naopak příklad Německa ukazuje, že zavržení jádra znamená vysoké emise oxidu uhličitého. Na předkládaném grafu je každý bod jednou hodinou výroby elektřiny v daném státě. Na ose x je celková výroba elektřiny v dané hodině a na ose y pak emise CO2 na jednu vyrobenou kilowatthodinu. Je to souhrn za celý rok 2018. Je vidět, že z hlediska emisí i v nejhorším dni pro Francii se emitovalo na jednotku elektřiny násobně méně oxidu uhličitého než v Německu v jeho nejlepších dnech. Stejně příznivá situace je i ve Švédsku. Tyto státy jsou na úrovni Norska, které toho však dosahuje díky svým extrémně dobrým geografickým podmínkám pro využití vodních zdrojů. Kromě tohoto a podobně geograficky specifického případu Islandu, neexistuje zatím příklad dosažení nízkoemisní energetiky bez jaderných zdrojů.
Pokud by environmentální organizace, reprezentované u nás třeba právě Karlem Dolejším, nebyly tak úspěšné v boji proti jaderné energetice, mohly by dnes být Česko, Německo i další evropské státy na úrovní emisí z elektroenergetiky Francie či Švédska. Přechod k nízkoemisní elektroenergetice by už mohl být v podstatě realizován a řešila by se už jen elektromobilita a snížení emisí v průmyslu a zemědělství.
Výroba elektřiny v Kalifornii v roce 2018. Vidíme, že fosilní zdroje zde produkují téměř 44 % elektřiny a solární, i když jsou zde geografické podmínky mnohem lepší než u nás pouze 19 %.
Na závěr bych jen komentoval některé informace k jaderné energetice, které se v příspěvcích Daniela Veselého a Karla Dolejšího objevily. Daniel Veselý uvádí jako důkaz toho, že jádro není potřeba a lze je i fosilní zdroje plně nahradit obnovitelnými, příklad Kalifornie. Bohužel, jak energetiku nezná a vychází pouze z jednoho velmi jednostranného a úzce zaměřeného článku, tak si lidově řečeno nabíhá na vidle. Kalifornie je právě jasným příkladem, který ukazuje, že se buď využívají fosilní a obnovitelné nebo jaderné a obnovitelné zdroje. V současné době se v Kalifornii produkuje téměř 44 % elektřiny spalováním plynu. Tato země je více na jihu a má daleko lepší podmínky pro využití sluneční energie. Přesto z ní má pouze 19 % elektřiny. Má také lepší podmínky pro geotermální energii, přesto celkově dostává z obnovitelných zdrojů pouze něco přes 40 % elektřiny. Po odstavení jaderných bloků, které prozatím dodávají necelých 9 % elektřiny v tomto státě, v roce 2024 a 2025, je sice formálně mohou nahradit obnovitelné zdroje, které se do té doby vybudují, jak se píše v článku odkazovaném Danielem Veselým. Ale pak zůstanou všechny fosilní zdroje a možná, jak ve zmíněném článku také zmiňují, se potřeba fosilních zdrojů i zvýší. Je třeba připomenout, že už teď vysoký podíl slunečních zdrojů vytváří v Kalifornii obrovský problém v síti, který by byl neřešitelný bez možností vývozu a dovozu elektřiny z okolních států. A to má Kalifornie díky intenzivnímu využívání klimatizace vysoké denní špičky, což využívání solárních zdrojů hodně pomáhá. Plynové zdroje sice produkují čistě při spalování dvakrát méně oxidu uhličitého než uhelné. Pokud však vezmeme v úvahu emise metanu a oxidu uhličitého při těžbě, zvláště frakováním z břidlic, a dopravě plynu, tak ten plyn není oproti uhlí tak velkou výhrou. Ve Spojených státech je jádro i uhlí z velké části nahrazováno plynem a snižování emisí z elektroenergetiky tam tak není žádná sláva.
Karel Dolejší odkazuje na dva články, které si podobně jako Daniel Veselý vybral z té správné strany barikády. Na základě prvního se snaží tvrdit, že energetická účinnost jaderných elektráren je mizerná. Ovšem neuvádí už, že i v jim citovaném článku se konstatuje, že koeficienty EROI pro různé zdroje jsou v různých studiích v relativně širokých rozmezích. A pořadí různých zdrojů tak můžeme dostat i velice rozdílné. Z druhého článku vypichuje číslo pro emise CO2 pro jádro 66 g/kWh. Ovšem nezdůrazní informace, které jsou opět i v jim odkazovaném článku. Tedy, že emise CO2 z fosilních zdroj (i plynu) jsou řádově vyšší. Dále, že masy materiálu, které se potřebují na budování jaderných, fotovoltaických a větrných zdrojů jsou i bez započtení rozdílné životnosti těchto zařízení srovnatelné. Přepočtené emise pak hodně závisí právě třeba na konkrétní životnosti zařízení a u jádra, jaká metoda obohacení či rudy a těžby se využívá. Takže je daleko bližší skutečnosti tvrzení, že všechny nízkoemisní zdroje mají srovnatelné emise CO2 na jednotku vyrobené elektřiny, které jsou řádově nižší než u fosilních. Navíc se v odkazovaném článku velmi zdůrazňuje, že u fluktuujících obnovitelných zdrojů závislých na počasí, které musí mít fosilní zálohu a podle konkrétního nastavení mixu (viz diskutovaný příklad Kalifornie) potřebují produkci fosilních zdrojů v době, kdy nesvítí a nefouká, mohou být emise umožňující jejich využívání i dramaticky vyšší, než jsou třeba u zdrojů jaderných.
Starost o zachování i zlepšení životního prostředí a ochranu přírody považuji za extrémně důležitou. Stejně tak považuji za velmi důležitou snahu o snížení emisí. Je však třeba využít efektivní cesty bez dramatických ekologických či sociálních dopadů. Studenti mají právo na vyjádření své obavy z klimatických změn. Měli by se však hlavně s tématem co nejvíce seznámit a porozumět alespoň základům klimatologie i energetiky. Aby dokázali posoudit, zda se opravdu prosazují reálné, efektivní a ekologické cesty a nepřipojují se k nim či dokonce nestaví do jejich čela věrozvěsti, kteří o vědě a energetice neví nic a jde jim o něco úplně jiného, než je starost o klima a snížení emisí (podrobněji zde).
Diskuse