Británie: Labouristická strana na kongresu rozhodla, že se vzdává role opozice

24. 9. 2019 / Jan Čulík

Okamžik, kdy Labouristická strana spáchala volební sebevraždu:



Absolutní manipulace na výročním kongresu Labouristické strany.
Delegáti hlasovali, aby strana podpořila setrvání Británie v EU.
Předsedkyně oznámila, že tato rezoluce byla hlasováním schválena.
Pak jí generální tajemnice "opravila".
Řádné hlasování kartami nebylo dovoleno.
Naprosto ostudné. Falešná demokracie





V poslední době sledujeme možná už zcela nevratný rozklad evropských sociálních demokracií. Sebevraždu, jak se zdá, v podstatě v pondělí na svém výročním sjezdu v Brightonu spáchala britská Labouristická strana, když zmanipulovaným hlasováním odmítla požadavek drtivé většiny svých řadových členů, aby strana po třech letech "nerozhodnosti" (v důsledku toho, že její šéf, Jeremy Corbyn, je brexitér!) razantně podpořila setrvání Británie v Evropské unii a šla s tímto programem do zřejmě blízkých všeobecných voleb.
Jeremy Corbyn byl před několika lety zvolen proto, že prosazoval, aby politický program strany neutvářelo jen její prezídium, ale aby měli právo se na tvorbě programu a politické strategie strany účastnit řadoví členové. Proto bylo obrovským zklamáním levicových členů Labouristické strany, organizovaných v levicové frakci zvané Momentum, kteří požadovali, stejně jako drtivá většina členů a poslanců Labouristické strany, aby strana zaujala otevřeně protibrexitový a proevropský postoj, když hlasování o této rezoluci bylo zmanipulováno ve prospěch brexitérské exekutivy strany.

Labouristická strana se nepostaví proti brexitu. Nejprve se budou konat všeobecné volby, a až v nich zvítězí, uspořádá o brexitu druhé referendum. Až po volbách se na konferenci rozhodne, jaký postoj bude v tomto druhé, referendu prosazovat. (Potíž je, že s takovou politikou labouristé volby nevyhrají.)

Pro velkou většinu členů strany to bylo obrovským šokem.  Labouristická strana se vzdala své role opozice v Británii.

Jak napsal jeden komentátor: V nejzásadnější věci dneška, v otázce brexitu, který postihne nejtvrději ty, které má Labouristická strana ochraňovat, zatímco ti, před kterými je má ochraňovat - makléři, Rees-Moggové, Johnsonové, zbohatnou a získají více moci - se Labouristická strana rozhodla být neutrální.
Beznaděj.



Ocitujme v této věci komentátora Guardianu Johna Craceho, který v těchto dnech, týdnech a měsících, publikuje stále sžíravější ironické a satirické texty. Jinak se totiž na současnou britskou politiku nedá reagovat:

Brexit i nadále proměňuje všechno, čeho se dotkne, v prach. Už neexistují žádní moudří lidé, a tak může mít potěšení jen z toho, že dělá z hlupáků ještě větší hlupáky.

Ukázalo se, že Labouristická strana je ještě daleko více sebedestruktivnější, než si kdokoliv dokázal představit.

Řečníci jeden po druhém přicházeli na pódium, aby tam deklarovali svou nesmrtelnou loajalitu Corbynovi. Brexit je podle nich podružnou otázkou, neoliberálním spiknutím, jehož cílem bylo zabránit zemi, aby hovořila o Corbynově politice proti škrtům. Brexit a setrvání  v Evropské unii, to jsou jen umělé konstrukce falešného vědomí. Nic není důležitější než udržovat víru v Jeremyho. Mít dokonce jen stín pochybnosti o božství Jeremyho Corbyna je totální zrada. Není možné připustit ani známku samostatného myšlení. Jediné, co je důležité je absolutní víra. V sále se skandovalo "Oh, Je-re-my Cor-byn."

Když se hlasovalo (aklamací!!) o rezoluci, aby Labouristická strana jasně odmítla brexit, ukázalo se, že je výsledek možná nerozhodný. To viděli všichni kromě předsedkyně schůze Wendy Nicholsové, kterou za uši vytahala Jennie Fornbyová, generální tajemnice Labouristické strany, která na pódiu seděla vedle ní.

"No, myslela jsem si, že ta rezoluce byla schválena," řekla Nicholsová. "Ale Jennie mi právě řekla něco jiného. Tak ta rezoluce nebyla schválena." Vyvolalo to vřavu a požadavek, aby se hlasovalo znovu, a to tentokrát sečítáním karet. To by vyloučilo omyly a součástí hlasování by nebyly žádné hlasy lidí, kteří neměli právo hlasovat. To se však nesmělo stát.

Nicholsová rychle pokračovala ve svých průšvizích. "Rezoluce byla schválena," řekla. Formbyová vytáhla pistoli a zamířila ji na její hlavu. "Chci říci neschválena. Neschválena. Neschválena. NESCHVÁLENA."

Jeremy zcela určitě zvítězil. Dostal nejméně 110 procent hlasů. Bylo to nejdemokratičtější hlasování v historii všech demokratických hlasování.

Byla to naprostá ostuda. Labouristické straně se podařilo uchvátit porážku z čelistí nejednoznačnosti. Právě ve chvíli, kdy jsou konzervativci na kolenou, dokázali labouristé, že jsou neochotni podrobit se kritické analýze. Hlas většiny jejich členů byl ignorován. Nebylo ani dovoleno, aby se hlasy řádně sečetly. Bylo rozhodnuto, že stranickou politikou bude od nynějška: "Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co."

Spasitel byl zachráněn a vedení Labouristické strany v této bitvě zvítězilo. Zřejmě ale nenávratně prohrálo válku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
4695

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2019