Slavoj Žižek: Kdyby býval Mandela opravdu zvítězil, svět by ho dnes neoslavoval

10. 12. 2013

čas čtení 4 minuty

Nelson Mandela byl povýšen na svatého mudrce, jehož tento status se zdá být potvrzen od nynějška až na věčnost. Ale jaká je realita? ptá se v deníku Guardian Slavoj Žižek. Dva základní fakty byly zastřeny nynějším oslavováním Nelsona Mandely. V Jihoafrické republice zůstává zoufale deprivovaný život chudinské většiny stejně ubohý jako za apartheidu a prospěch ze zavedení občanských a politických práv je ochromován rostoucím nebezpečím, násilím a zločinností v zemi.

Studenti na London University budou uvězněni, pokud budou dál protestovat

10. 12. 2013

čas čtení 2 minuty



Britští studenti poukazují na to, že videozáznamy policejních akcí proti pokojným demonstrantům, viz výše, dokazují, že britská policie je politicky motivována a snaží se brutálními zásahy zlikvidovat veškeré studentské protesty. Osoby, zatčené po londýnských studentských protestech, si stěžují na drakonické podmínky propuštění na kauci: Byli totiž propuštěni pod podmínkou, že se nesejdou s více než čtyřmi jinými osobami. Ve středu 11.12. se budou konat protesty proti policejní brutalitě, k níž došlo na demonstracích minulý týden.

Studenti, kteří protestují v centru Londýna v tamější studentské čtvrti, budou za další protesty pokutováni, anebo odsouzeni do vězení. London University totiž získala soudní příkaz, který na půl roku na univerzitním kampusu zakazuje demonstrace.

Studenti, kteří pořádají okupační stávky v oblasti kolem Holbornu, včetně univerzitního Senate House, či budovy studentského svazu (který se London University rozhodla zrušit) mohou být posláni do vězení.

Británie málem deportací zničila život australskému aktivistovi

10. 12. 2013

čas čtení 1 minuta

Trenton Oldfield, aktivista, který loni skočil do řeky Temže, aby tím narušil tradiční každoroční závod mezi veslaři z Oxfordské a Cambridžské univerzity, byl za to odsozuen na půl roku do vězení a britská konzervativní ministryně vnitra Theresa Mayová pak nařídila, aby byl deportován do své rodné Austrálie. Oldfield, 37, univerzitní profesor a nakladatel, by se tak musel odloučit od své manželky Deepa Naikové a jejich pětiměsíčního syna. V pondělí však rozhodl imigrační soudce v Londýně, že zruší deportační příkaz, který vydala Theresa Mayová. Oldfield se u tribunálu hájil, že kvůli rasismu v Austrálii tam nemůže vzít svou manželku.

Milan Fridrich: ČT nemá kamery v Poslanecké sněmovně

10. 12. 2013

čas čtení < 1 minuta

Ke "skandálu" s rozhovorem Jiřího Rusnoka "Ty vole, Mandela" vysvětlil Milan Fridrich z ČT na facebooku:

Ve sněmovně nejsou kamery a mikrofony ČT. ČT jen záznamy jednání PS vysílá povinné, ale nevyrábí ten záznam. To někdo v režii v PS nechal zapnuté mikrofony a natáčel a natáčel. ČT to odvysílala, protože ten záznam vysílá vždy tak, jak jej od PS dostane... ČT nezaznamenává jednání PS, to dělá sněmovna sama. ČT neovládá kamery a mikrofony v PS od roku 2010. ČT má povinnost odvysílat celé jednání PS tak, jak je natočeno. Nezasahuje do toho, neboť na to nemá právo.

S křížkem po funuse

10. 12. 2013 / František Řezáč

čas čtení < 1 minuta

Česká republika není jediná, která si uřízla ostudu v souvislosti se smuteční slavností za prezidenta Mandelu. Podle rakouského listu Kurier je na tom stejně republika Rakouská: Smuteční akt za Mandelu - blamáž pro Rakousko, píše list v titulku a dodává:

"Reinhard Todt zmešká největší smuteční událost...od pohřbu papeže Jana Pavla II. Má ten den prý ještě jiné povinnosti a musí ve Vídni přijmout předsedu marockého senátu. Todt, který je předsedou rakouské spolkové rady, letí do Jihoafrické republiky místo spolkového prezidenta Heinze Fischera, který má zas dlouho domluvenou účast na akci v Hamburku."

Podrobnosti v němčině ZDE

Co chceš, Ucho?

10. 12. 2013 / Lenka Procházková

čas čtení 2 minuty

Zážitky z mého mládí znovu ožívají, realita je podobná, jenom kulisy se změnily.

Když na jaře roku 1970 odvysílala státní Československá televize dehonestující pořad o mém otci, spisovateli Janu Procházkovi, vyrobený z odposlechů StB pořízených ze soukromého rozhovoru, stálo to tátu život. Po roce veřejného ostouzení, kterému nemohl čelit, protože už neměl přístup do médií, zemřel ve věku 42 let na rakovinu. Moje zkušenost s estébáckými praktikami pak pokračovala dalších dvacet roků. I moje děti si musely zvykat na to, že existuje dvojí svět: ten skutečný, sdílený v ghetu, kde lze říkat pravdu, a ten falešný, v němž se pravda může stát důvodem k trestnímu stíhání.

PŘEČETLI JSME:

Milan Šmíd: Za rozšíření záznamu Rusnokova rozhovoru "Ty vole, Mandela" nenese vinu ČT

9. 12. 2013

čas čtení 1 minuta

Jistý občan ČR Miloslav Rys, který se na facebooku představuje jako libertarián hovořící třemi jazyky (německy, anglicky, rusky), si po příchodu domů zapnul televizi, aby dle vlastních slov "vykropenej po pařbě" si pustil "v noci Kalouska a jen tak mimochodem slyšel Rusnoka a uploadnul video." To, co si Jiří Rusnok povídal se svými vládním kolegy ve druhé hodině padesáté minutě (což by nevylučovalo možnost, že přenos šel do vysílání celý, nesestříhaný včetně přestávky), zaujalo Miloslava Rysa natolik, že inkriminovanou pasáž umístil ještě v noci na facebook pod názvem "Rusnok" s komentářem "Odchyceno na streamu CT24"

Přestože Miloslav Rys je řadovým uživatelem internetu, není žurnalistou, pokud vím nepracuje v žádných médiích, nepatří tedy mezi mediální "opinion makers," není to žádný "gatekeeper," který by rozhodoval o tom, co se v médiích objeví nebo potlačí, jeho sdělení se velice záhy rozletělo do světa. Jak? V podstatě stejným způsobem, jakým se lze prostřednictví pouhých šesti kontaktů napojit na kteréhokoli obyvatele planety. Díky facebooku dokonce stačí i menší počet lidí.

Jeden řadový občan ČR byl schopen vytvořit mediální událost, která podnítila vášnivé diskuse o úrovni našich politiků, o úpadku obecné mluvy ve společnosti, o používání slova "vole" nebo o zločinnosti České televize využívající tajných kamer k hanobení naší politické elity. Do této diskuse se pravděpodobně zapojím zvláštním příspěvkem, kterým bych rád reagoval na hysterické útoky Štěpána Kotrby na adresu České televize. Není pochyb o tom, že s parlamentními kamerami a jejich obsluhou asi není vše v pořádku. Jenomže jádro pudla je někde jinde, než to vidí Štěpán.

Zdroj: ZDE

Pokud se chcete usmířit s nepřítelem, musíte s ním pracovat. Jestliže je toho ovšem schopen...

10. 12. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 6 minut

Jan Čulík v souvislosti s úmrtím Nelsona Mandely zobecnil z jednoho případu bez příslušného kontextu. A kontextem zde míním přinejmenším dvě věci: Mandela nalezl svého času na straně protivníka důstojného a pružného partnera v osobě bývalého prezidenta Frederika de Klerka; a de Klerk se stal symbolem ochoty režimu dohodnout se na změnách včas, než dojde ke katastrofě.

O MANDELOVĚ PRINCIPU SMÍŘENÍ

Československý režim mohl být po roce 1989 inkluzivní

10. 12. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 2 minuty

Nesouhlasím s celou řadou poněkud zavádějících tvrzení Karla Dolejšího. Uchyluje se ke stereotypu, docela častému v českém prostředí, totiž tvrzení "my jsme z obliga, nedalo se a nedá se dělat nic." Bezmocnost nám vyhovuje, že? Myslím si, že nám těžko projde svatouškovské tvrzení, že my nikdy nic, my Češi jsme vždycky byli jen "oběti". Tedy že normalizační režim v Československu v letech 1970-1989 byl režim okupační a Čechoslováci neměli žádné rozhodovací pravomoci. Existuje celá řada důkazů, že do poměrů v normalizačním Československu od cca roku 1970 Rusové skoro vůbec nezasahovali a že si především Češi (méně Slováci) dokázali být sami sobě nadšenými dráby bez pobídek ruských okupantů. Vzpomínám na návštěvu ruského cembalisty Alexeje Ljubimova v Praze začátkem sedmdesátých let, kdy byl hudebník naprosto šokován, když jsme mu vysvětlili, že československý režim v podstatě existenčně zlikvidoval stovky spisovatelů a umělců, argumentoval, jaká je to kulturní škoda pro národ...

Myslím si, že Čechoslováci se tak ochotně podrobili počáteční ruské okupaci, protože prostě v důsledku poinvazního šoku a prověrek usoudili, že se "nedá nic dělat", a tak také nic nedělali. Samozřejmě to nebylo pravda, dělat se dalo všechno, jak to například dokazuje případ zpěváka Jaroslava Hutky, který pořádal neuvěřitelně podvratné koncerty pro stovky mladých lidí pravidelně od roku 1968 po celé republice deset let, až do roku 1978. Estébákům trvalo oněch neuvěřitelných deset let, než na to přišli!

Nazvěte mě idealistou, ale pokus o smíření a kompromis lze dělat s každým. A zvlášť by to zřejmě bývalo šlo v Československu po roce 1989, protože tam bylo jen velmi málo komunistů, kteří zastávali komunistickou ideologii z přesvědčení. Jihoafrický režim, jak správně píše Karel Dolejší, se sice rozhodl s Africkým národním kongresem spolupracovat, avšak nezapomínejme, že v porovnání s fešáckými československými poměry šlo v Jihoafrické republice o skutečné vraždění policejními jednotkami apartheidu. Trpkost na obou stranách byla tedy důvodná a hluboká, o to je větší můj obdiv Mandelovi, že se mu podařilo svou politikou smíření tuto nenávist překonat. Češi si z toho mohli a měli vzít příklad. Argumentace, "My nic, my jsme jen trpěli" je nepřesvědčivá a vyhýbá se problému. Potíž je, že mnoho lidí v Československu po roce 1989 mělo za kolaboraci s režimem pocit viny, a tak se začali zachraňovat kopáním do mrtvoly. Nebyl to hezký pohled.

NELSON MANDELA

"Pokud se chcete usmířit se svým nepřítelem, musíte s ním pracovat. Tak se stane vaším partnerem"

8. 12. 2013

čas čtení 4 minuty

Dokáže si z toho vzít někdo v Česku poučení? ptá se Jan Čulík. Kdyby platil v postkomunistickém Československu a České republice tento princip, komunisté by museli být ve vládě už od roku 1989. Namísto toho, jak mi na to poukazují zahraniční studenti na Glasgow University na základě své četby, tzv. "transitional justice", tedy vyrovnávání účtů s nepřáteli po změně režimu, byla v Česku po roce 1989 zdaleka nejmstivější a nejzlovolnější ze všech postkomunistických zemí. Konec konců, nejmstivější byla pomsta Čechů na domnělých i skutečných kolaborantech po roce 1945 i "transitional justice" po roce 1948. Je tomu tak, že slaboši bývají nejhnusnější, když nabudou po převratu nekalým způsobem moc?

K tomu:

Od nacistů se poválečné československé úřady dobře naučily jak neutralizovat politický disent: pečlivým rozdělováním potravinových lístků, populismem, mzdovou politikou a přerozdělováním zkonfiskovaného majetku. Do 27. října 1945 schválil nezvolený prezident Beneš 27 prezidentských dekretů a 91 zákonů. Provedl tak brutálně nacionalistickou a radikálně socialistickou revoluci.

Hned po válce začalo české obyvatelstvo spontánně vraždit Němce. Jen Němci byli "zrádci" a "fašisti", jako by český a slovenský národ s nacistickým režimem vůbec nekolaboroval. Prezident a ministři vyzývali obyvatelstvo, aby se zbavilo "Němců a Maďarů". 12. května 1945 požadoval ve vládě jeden ministr, aby se apelovalo rozhlasem na obyvatelstvo, aby nezabíjelo nevinné německé civilisty. Vláda to odmítla jako "zbytečné". 16. května 1945 zdůraznil Beneš v projevu, že je v zájmu jednotného státu zapotřebí "vylikvidovat Němce a Maďary".

Poválečný československý režim se choval k československým Němcům přesně tak, jak se choval nacistický režim k židům. Počet potravinových lístků pro německého občana byl snížen natolik, že se z toho nedalo žít. Německé školy byly násilím uzavřeny. Stejně jako židé za války směli Němci nyní nakupovat jen v určitých hodinách, nesměli používat veřejnou dopravu a nesměli se stěhovat. V internačním táboře pro Němce u Ostravy a v kolínském táboře pro "kolaboranty" se mučení, znásilňování a vraždění vězňů stalo tak běžnou věcí jako v nacistických koncentrácích, které řídila SS. V táboře Vojna u Příbrami bylo vyvěšeno nacistické heslo "Práce osvobozuje", tentokrát v češtině. Vznikala síť tajné policie, do níž byli verbováni nacističtí zločinci. Podle Benjamina Frommera, kterého cituje autorka, odsoudily "mimořádné lidové soudy" 97 procent obviněných. Právo na odvolání bylo zrušeno a popravy se konaly do 2-3 hodin po rozsudku. V prosinci 1945 vedly stížnosti, že československá policie běžně mučí obviněné, k požadavkům, aby byla policie denacifikována.

Odsud Maďarů ze Slovenska za jejich údajný "fašismus" byl neuvěřitelným pokrytectvím, protože fašistický stát na Slovensku ustavili Slováci, nikoliv Maďaři. Z Československa však byli deportováni i němečtí antifašisté: Němci si směli s sebou každý odvézt 30 kg, ale žádné cennosti. Balíky s cennostmi se soupisem položek a řádně uklizené byty musely být před odsunem odevzdány československému státu.

Po odsunu Němců a Maďarů však pro Čechy zůstával problém Slovenska. Ve volbách v květnu 1946 zvítězila na Slovensku pravicová Demokratická strana. Slováci požadovali osvobození šéfa Slovenského štátu Tisa, avšak české úřady ho nechaly v dubnu 1947 schválně popravit, aby "navždy vyřešily otázku slovenského nacionalismu". Přitom český šéf protektorátní vlády Rudolf Beran byl odsouzen pouze do vězení.

Nekomunisté i komunisté ve vládě od r. 1945 spoléhali na mstivost davů, na lidové soudy, na potlačení práva na odvolání, na rychlé popravy podle retrospektivně vytvořených zákonů a na kriminalizaci etnického míšení obyvatelstva. Až na poslední chvíli před komunistickým převzetím moci si začali uvědomovat, že tyto autoritářské praktiky semelou i je. V Československu podle Heimannové zvítězil r. 1948 komunismus právě v důsledku českého národního šovinismu a v důsledku politického oportunismu pošetilých osobností českého veřejného života. Komunistický režim nebyl primárně důsledkem zásahů zvenčí, ale vznikl proto, že Češi a Slováci chtěli něco daleko naléhavěji než demokracii -- totiž etnicky homogenní stát pod ochranou Sovětského svazu.

Zdroj: ZDE

Co se dá udělat pro neforemné a kulhající seniory vzdělávající svého ducha?

9. 12. 2013 / Miloš Kaláb

čas čtení 19 minut

Článek o doživotním vzdělávání začíná zajímavě přísahou malého chlapce čertovi doprovázejícímu svatého Mikuláše, že už nebude neposedný. Vyvolalo mi to vzpomínku, jak jsem v pozdních 60. letech minulého století dělal svatého Mikuláše dětem kolegů na Slovenské akademii věd v Bratislavě. Měl jsem potíž s malým Ferkem, který si rád hrál nebezpečně s ohněm v kamnech obývacího pokoje. Ten mi nechtěl slíbit, že už to dělat nebude, aby byt nevyhořel, ale nakonec autorita světce zvítězila. Ostatně i já sám jsem musel jako malý kluk slíbit svatému Mikuláši někdy v r. 1934, že už nikdy nebudu kreslit levou rukou. Maminka mi občas připomenula, co jsem Mikuláši slíbil. Předpokládám, že neposedný chlapec je nadále neposedný (pokud není podle předpokladu obézní), že Ferko jistě i po mém odchodu dostal několikrát na zadek (v těch temných dobách politické nekorektnosti), když zase otevíral dvířka kamen a já sice píši i kreslím pravou rukou, ale mohu zatloukat hřebíky, řezat pilou a nalévat mléko do sklenic stejně dobře levou i pravou rukou. Přecvičování mě nepostihlo žádnou duševní poruchou ani obezitou.

Snění o Evropě, aneb Pohádky Boženy Němcové na dobrou noc

10. 12. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty

Zahraničněpolitický program KSČM požaduje vystoupení České republiky z NATO a nahrazení tohoto omezeného systému kolektivní bezpečnosti širší institucí v podobě OBSE. Manfred Nowak z Vídeňské univerzity vysvětluje, proč je takový nápad absolutně nerealistický (eufemicky řečeno). OBSE dnes nefunguje, je zablokována různoběžnými zájmy členských zemí a obnoveným konfliktem mezi Východem a Západem, což v rámci rozhodování konsensem nelze žádným způsobem řešit - a prostor pro reformu je minimální. KSČM v podobě všeřešící OBSE slibuje ekvivalent zahraničněpolitického perpetua mobile.

Úřady vám zírají až do ložnic. Peskujte ty, kdo je mají kontrolovat

9. 12. 2013 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty

Americký špionážní úřad National Reconnaissance Office koncem minulého týdne z kalifornské základny Vandenberg vypustil nový špionážní satelit NROL-39. Zatím ovšem větší pozornost než satelit samotný vyvolává logo, které kromě působivého obrázku upomínajícího na starý italský seriál zahrnuje i slogan "Nic není mimo náš dosah". To vše v atmosféře poznamenané dosud důsledky skandálu kolem bývalého operativce americké služby NSA Edwarda Snowdena.

Ruské aktivistce z umělecké skupiny Voina hrozí deportace z Británie

9. 12. 2013

čas čtení 1 minuta

Irina Putilova je ruská lesbička a politická aktivistka, která požádala o azyl ve Velké Británii. Během několika dní jí hrozí deportace zpět do Ruska. Tam čelí uvěznění a násilí od ultrapravicových skupin.

6. prosince byla Irina Putilova zadržena britskými imigračními úřady a přesunuta do vazebního střediska pro imigranty v Yarl's Wood, kde má být její žádost o azyl "rychlostně vyřízena". Jen 1 procento takových žádostí o azyl je úspěšné.

Irině Putilové hrozí věznění, protože je aktivistkou ve skupině Voina, což je mezinárodně známá skupina politicky aktivních umělců. V roce 2012 Irině ruská policie vyhrožovala smrtí. Její kolega Filipp Kostenko se poté, co obdržel obdobné výhrůžky od policie, stal terčem fyzického útoku, kdy ho neznámé osoby brutálně zmlátily a zlomily mu obě nohy.

Pokud souhlasíte, že by Británie neměla Irinu Putilovou deportovat zpět do Ruska, podepište petici na její podporu ZDE

Význam obtížného hmyzu

10. 12. 2013 / Wenzel Lischka

čas čtení 2 minuty

Především, abych byl jako akademický vědec správně pochopen, předesílám, že obtížným hmyzem nemíním žádnou nezvolenou elitu, která globálně vládne 99% zbylých a pro ni zcela zbytečných obyvatel planety Země, kteří jsou pro ni obtížným hmyzem.

Revoluční iluze

10. 12. 2013 / Štěpán Cháb

čas čtení 6 minut

Před čtyřiadvaceti lety jsme vytáhli nadšeně klíče od trabantů, umakartových bytů a polozřícených kůlen, abychom odsud vyhnali parazita. Báječná antiparazitní metoda, protože jak se může zdát, parazit odešel. Bohužel byl nahrazen novým, sofistikovanějším, nenápadnějším, ale o to více žravým a nebezpečným parazitem. Kapitalismem. Pokud bychom ovšem nyní zatoužili vytáhnout klíče od vydlužených aut, domů, bytů a podobných souvislostí, nedokázali bychom zvednout ruku a řádně s klíči zacinkat, protože na každém klíči visí břemeno dluhu, který je třeba splatit, který člověku zúžil svobodu na obhroublé má dáti/dal. Nikdo z nadšeně zvonících lidí si při vykřikování hesla "Máme holé ruce" nepředstavoval, že u toho i zůstane, ba co dím, že na holé ruce budou lidem instalovány vrtné věže a zcela dokonale se vytěží jejich případná budoucnost.

Byl jednou jeden král

10. 12. 2013 / Libor Veselý

čas čtení 4 minuty

Byl jednou jeden král. Tento král byl velmi mocný a bohatý, ale vládnutí ho unavovalo a chtěl si raději užívat života. Tak si tento král našel tři rádce. Byl nadšený, že mu rádci, které si zvolil, šetří práci a čas při správě království. Nečinností, užíváním si začal král chřadnout jak fyzicky tak psychicky. Z jeho svalů stal se tuk a z jeho mozku pasivní přijímač informací.

Rádci často chodili s různými papíry na podpis a on už je ani nečetl, jen podepisoval. Dával rádcům víc a víc pravomocí, aby ho tak často neotravovali se správou, kvůli tomu je přeci má.

BRITSKÝ POLICEJNÍ STÁT

Jak londýnská policie brutálně potlačuje studentské protesty

7. 12. 2013

čas čtení 9 minut



Ve čtvrtek odpoledne je londýnském Bloomsbury zima a neuvěřitelně silně prší, píše v deniku Guardian reportér John Harris. Demonstrace a konfrontace s policií znovu vznikají, a to nikoliv poprvé. Na Russell Square dorazila řada policejních minibusů a desítky policistů se nyní rozmísťují v londýnských ulicích. Za vraty administrativních úřadů University of London mají další policisté v rukou kovové pendreky a sporadicky jimi útočí na dav studentských demonstrantů, jejichž dav sem přišel z nedaleké Malet Street. Během několika minut vznikne linie konfrontace mezi studenty a policisty a studenti skandují: "Policajti ven! Studenti sem! Čí ulice? Naše ulice! Vy jste zabili Marka Duggana!"

Národ v šoku

8. 12. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 3 minuty

Přestože má Štěpán Kotrba pravdu, že novináři při soukromých jednáních s politiky dodržují Chatham House rules (hlavně prostě proto, že kdyby se dopustili indiskrece, zdroj informací od politiků by navždy ztratili) myslím, že reportéři České televize dobře znají své Pappenheimské a zveřejněním nahrávky soukromého neformálního rozhovoru mezi premiérem Rusnokem a jeho dvěma ministry vyvolali obrovský zájem a značné rozhořčení v české veřejnosti - přitom je to rozhovor svou podstatou víceméně nevinný.

Klasické trapasy politiků, které zaznamenal mikrofon

8. 12. 2013

čas čtení 2 minuty


1. V roce 1993, kdy se britská Konzervativní strana hádala o svém vztahu vůči Evropské unii, vyjádřil se vůči třem euroskeptikům ve své vládě na konci rozhovoru s televizí ITN premiér John Major. Neuvědomil si, že je mikrofon stále ještě zapnut, a charakterizoval je jako "bastardy", které on sám "ukřižuje". Také hovořil o sexuálních skandálech ve své straně a řekl: "I jako bývalý parlamentní činitel pro stranickou disciplínu nemůžu zabránit lidem, aby spali s jinými lidmi, s kterými by spát neměli." Pak začal hovořit sám o sobě a uvažoval o tom, "jak je možné, že takový naprostý ubožák, jako jsem já, pořád všechno vyhrává".

Hovor prvorepublikových pátečníků, přeložený do řeči dnešních teenagerů

7. 12. 2013

čas čtení < 1 minuta

Představte si přepis debaty prvorepublikových Pátečníků:

Masaryk: "Ty krávo, mě už z těch ratanovejch křesel bolí prdel, seru na to dneska, vole."

Čapek: "Já už taky musim za psem, ty vole, jinak mi to tam zechčije a Olga se posere."

Masaryk: "Ty máš čokla, vole?"

Čapek: "Jo, píšu vo tom takovou píčovinu pro fakany."

Masaryk: "Kreslí ti to brácha, jo?"

Čapek: "Bráchu mrdám, vole, čokla snad ještě nakreslim, né?"

Masaryk: "Seš kretén, vole...(smích)"

(Z facebooku)

ZASE ZÁSTUPNÝ PROBLÉM:

Médiím se nelíbí, že se česká "vláda v demisi" vyjadřuje hovorovou češtinou... :)

7. 12. 2013 / Jan Čulík

čas čtení 2 minuty

Další umělý skandál se pokusila vyvolat Česká televize, když zveřejnila ve sněmovně náhodně zaznamenaný soukromý rozhovor mezi Jiřím Rusnokem, Vladimírem Pickem a Janem Fischerem. Jaké jsou zjištěné "šokující" informace? 1. Že je Rusnok přepracován a nechce se trmácet na Mandelův pohřeb do Jižní Afriky. 2. Že Miloš Zeman po zranění kolena nemůže chodit do schodů. 3. Že se členové vlády obávají (což ovšem bylo známo už dávno), že Zeman v zahraničí nediplomaticky zase vykecne nějakou blbost 4. Že členové vlády, stejně jako všichni občané České republiky, v neformálním rozhovoru používají výrazy jako "Ty vole" či "To je v prdeli."

Pro Českou televizi je to, ovšem bulvární terno, jenže nemohu si pomoci, velmi mi to připomíná aféru z poinvazního období někdy z roku 1969, kdy československá tajná policie natočila obdobný neformální rozhovor mezi několika protagonisty Pražského jara 1968, kteří používali - je to normální - obdobných výrazů jako nyní Rusnok a spol. v parlamentě - a ve snaze je zdiskreditovat odposlech odvysílala v Československém rozhlase: "Vidíte, takoví jsou ti disidenti, i o Dubčekovi soukromě říkají, že je to idiot."

Čeština je jistě pro mnohé puristy svatá a, jak kdysi ironicky psal Josef Škvorecký, nesmějí se používat výrazy nevhodné při jídle :) - Potíž je, že v českém jazyce je propastný rozdíl mezi jeho psanou a mluvenou formou. Doslovný přepis mluvené formy jazyka působí v písemné formě otřesně, přestože tak běžně mluví každý.

Takže: celé je to nesmyslný skandál a bouře ve sklenici vody.

Proč se Česká televize raději nezabývá otrokářským vykořisťováním milionů českých zaměstnanců, kteří pracují přesčas bez finanční náhrady a jsou každodenní obětí porušování základních předpisů zákoníku práce? Že by to celé bylo spiknutím odvádění pozornosti k pitomostem?

Lidská práva

9. 12. 2013 / Oskar Krejčí

čas čtení < 1 minuta

U příležitosti 65. výročí přijetí Všeobecné deklarace lidských práv a mezinárodního Dne lidských práv nabízí redakce Britských listů zájemcům z řad svých čtenářů elektronickou verzi knihy politologa Oskara Krejčího Lidská práva ve formátu PDF. Kniha byla dána k dispozici k volnému šíření po dohodě s autorem a nakladatelstvím Professional Publishing, kterým tímto jménem čtenářů děkujeme.

Krejčí, Oskar. Lidská práva. 177 str. Professional Publishing 2011, e-pub BL 2013. ISBN 978-80-7431-056-0 PDF

Všeobecná deklarace lidských práv, schválena VS OSN 10. 12. 1948 PDF

Bohumil Hrabal vyložený pro studenty nymburského gymnázia

9. 12. 2013 / Tomáš Koloc

čas čtení 4 minuty

Drahý Tomáši a další studenti nymburského gymnázia,

přestože Bohumil Hrabal sám by měl z vašeho postoje nejspíš radost, neboť tvrdil, že není nic, co by se mu příčilo víc, než se stát voskovým klasikem, a pro případ, že by mu někdo chtěl odhalit pamětní desku, žádal, aby byla tak nízko, aby se na ni mohl vyvenčit pes, shrnul jsem pár dobře zapamatovatelných informací, které vám vysvětlí, proč vedení vaší školy (v níž jste podle svých slov za šest let studia nezaslechl jeho jméno) považují tohoto člověka (kterého se mu před vámi podařilo utajit) za natolik významného, že se po něm rozhodlo pojmenovat gymnázium.

Verdi

7. 12. 2013 / Miloslav Ransdorf

čas čtení 4 minuty

Jeho současníci v něm viděli symbol boje za svobodu Itálie, srovnatelný s Garibaldim. Giuseppe Verdi, syn hokynáře a histrinského a přadleny, člověk nuzných poměrů, jehož talentu povšiml Antonio Barezzi z Bussetta (nejblíže položené město u vesnice Le Roncole, kde se 10. října 1813 Verdi narodil), byl robustní venkovan, člověk z masa a krve, který se vždy cítil být "sedlákem z Le Roncole".

České soudy jsou také schopny rozhodovat spravedlivě

9. 12. 2013

čas čtení 3 minuty

Vážený pane Čulíku,

dovolte mi prosím kriticky reagovat na Váš dodatek k článku "Soud neměl slitování: Rodina s postiženým dítětem musí za domek zaplatit podruhé"píše soudce Zdeněk Pulkrábek.

Chápu Vaše rozhořčení nad rozsudkem plzeňského soudu. To, jakým způsobem jste je vyjádřil, však -- s prominutím -- patří do bulvárních novin. Tam je snad normou, že zprávy z veřejného života musí čtenáře za každou cenu přesvědčovat, že žije v nejhorších z možných poměrů.

Případ Snowden:

Internetoví giganti požadují radikální změny amerických zákonů umožňujících špehování lidí

9. 12. 2013

čas čtení 1 minuta

Firmy AOL, Twitter, Yahoo, Microsoft, Facebook, Google, Apple a LinkedIn požadují obnovení důvěry lidí v internet zákazem hromadného elektronického špehování

V pondělí zveřeňují otevřený dopis Baracku Obamovi a americkému Kongresu, v němž podporují radikální reformy amerického zákona, které už navrhli washingtonští politikové.

Nový konflikt mezi Východem a Západem

9. 12. 2013

čas čtení 5 minut

Již téměř před čtyřiceti lety Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) - tehdy nazývaná Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě - iniciovala proces, který vedl k ukončení studené války. Avšak dnes OBSE prožívá nejhlubší krizi od svého vzniku. Základním principem je, že rozhodnutí jsou přijímána konsensem všech 57 členských států, a to často v důležitých záležitostech organizaci ochromuje.

Minulý týden se konference OBSE konala v Kyjevě zmítaném protivládními protesty. Jenže skupina ztratila svůj mezinárodní význam, tvrdí expert na mezinárodní právo Manfred Nowak, se kterým hovořila Deutsche Welle. Západ a Rusko se totiž opět vzdalují a prostor pro reformu OBSE je podle něj minimální.

DW: Pane Nowaku, má OBSE desítky let po skončení "Studené války" ještě nějaký význam?
Manfred Nowak: Řada lidí se domnívá, že OBSE po implozi Sovětského svazu a dalších komunistických režimů v roce 1989 splnila důležitý úkol. V roce 1975 si nikdo nemyslel, že by tato organizace, navržená tak, aby uvolňovala napětí, mohla mít někdy takové důležité důsledky.

Ale krátce po pádu Železné opony začalo být zřejmé, že ideologické vakuum, které následovalo ve středoevropských a východoevropských státech, bylo vyplněno národnostními konflikty a konflikty týkajícími se menšin. V 90. letech bylo tedy hlavním smyslem OBSE řešit konflikty "tichou diplomacií" na preventivní úrovni; například prostřednictvím vysokého komisaře pro národnostní menšiny. A za druhé, v případech ozbrojených konfliktů, zejména na Balkáně a částečně také na Kavkaze, OBSE často spolu s OSN prováděla rozsáhlé mírové mise pod hlavičkou zevrubného zajištění bezpečnosti.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za říjen 2013

22. 11. 2013

čas čtení 2 minuty

V říjnu 2013 přispělo finančně na Britské listy 226 osob bankovním příkazem celkovou částkou 54 389,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v srpnu 2013 částkou 6196.91 Kč.

Zůstatek byl koncem října 2013 436 904,90 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

37755