Význam obtížného hmyzu

10. 12. 2013 / Wenzel Lischka

Především, abych byl jako akademický vědec správně pochopen, předesílám, že obtížným hmyzem nemíním žádnou nezvolenou elitu, která globálně vládne 99% zbylých a pro ni zcela zbytečných obyvatel planety Země, kteří jsou pro ni obtížným hmyzem.

Mám na mysli skutečně obtížný hmyz (Insecta), který poznenáhlu začal obtěžovat naši svobodnou a demokratickou občanskou společnost. Jedná se zejména o vši dětské (Pediculus capitis), blechy (Siphonaptera, Aphaniptera), štěnice domácí (Cimex lectularius) a jiné hospodářské cizopasníky, kteří se živí především lidskou krví a prací, a kteří poznenáhlu zamořují nejen naše byty, veřejné prostory, školní místnosti, ale celou naší svobodnou a demokratickou občanskou společnost.

Jak často a dialekticky správně uvádějí naši liberální politikové, nic není jenom černé a jenom bílé. Z těchto důvodů je nutné nahlížet na působnost obtížného hmyzu v komplexních souvislostech. Jistě, koho by to nenaštvalo, když jej požírají vši, blechy, štěnice, politikové a jiní paraziti. Jenomže to je pohled zcela jednostranný, který nelze nijak pokládat za vědecký. Na problém je nutné pohlížet z evolučního hlediska vývoje lidského druhu. V sázce je například budoucnost našich dětí. Vše, co děláme, děláme přece pro své děti. Dokonce i média, obchodníci, devianti, pedofilové a jiní obětavci dělají přece všechno kvůli dětem, natož jejich rodiče, vychovatelé, učitelé a jiní pedagogičtí pracovníci.

Hlavním problémem naší vyspělé demokratické společnosti je narůstající imobilita obyvatelstva. Máme se totiž tak dobře, že se již vůbec nemusím hýbat. Naši duševní komunikaci zprostředkovávají moderní informační technologie (Internet, televize, mobily, hloupost apod.). Tělesnou komunikaci pak zprostředkovává automobilová, vlaková, letecká a vodní doprava nebo záchranná a pohřební služba.

Našim dětem chybí tělesný pohyb, který nenávidí nejen jejich rodiče, ale i ony samy. Vývoj prudce směřuje k posmrtné tělesné ztuhlosti (rigor mortis) ihned od narození až do smrti. Příroda je mocná. Kde je nutné, nakonec vždy zasáhne. Proto kde chybí život (pohyb) snaží se jej vzbudit. Díky vším, blechám, štěnicím a jiným parazitům se musí občané drbat, škrábat a různě třít a dřít. Nebýt jich, jejich životní pohyb a funkce by se již dávno zastavily.

0
Vytisknout
4625

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2013