23. 3. 2022
Otevřený dopis od 96 odborníků na východní Evropu a mezinárodní bezpečnost spolkové vládě:
„Ruská útočná válka proti pokojné sousední zemi, vedená v otevřeném rozporu s mezinárodním právem, která začala 24. února 2022, zpečetí selhání německé a evropské politiky vůči Rusku v posledních desetiletích. Tato politika byla založena na naději, že kombinace intenzivní diplomacie, smluvního zapojení a mnohočetných obchodních vztahů by mohla podvázat stále zjevnější neoimperiální ambice Moskvy. Pokračující vojenská přítomnost Ruska v Moldavsku od roku 1992, špatně utajovaná územní expanze v Gruzii od roku 2008 a na Ukrajině od roku 2014 a další špatné chování po celém světě již jasně ukázaly, že tento přístup nepřináší kýžený výsledek.
Nicméně v roce 2015 - rok po ruské otevřené okupaci Krymu a pseudoobčanské válce na východní Ukrajině - Německo podepsalo dohodu o podmořském plynovodu Nord Stream 2. Zprovoznění druhého plynovodu přes Baltské moře by ještě více omezilo ruské ekonomické vztahy s Ukrajinou. Putin by měl ve východní Evropě ještě větší volnost než dříve. Německo by se stalo ještě více závislým na Rusku, než už bylo.
Odhodlanější akce EU po počáteční ruské agresi proti Ukrajině v roce 2014 mohla zabránit zhoršení. Východoevropské členské země EU a NATO jako Polsko a pobaltské státy soustavně vyjadřují obavy o svou vlastní bezpečnost. Záhy varovaly, že ruskému vládci Vladimiru Putinovi nelze věřit a že se s ním musí zacházet realističtějším způsobem. Přístup EU ke stále autoritativnější a agresivnější ruské vládě však zůstal do značné míry nezměněn. Ani pár bezohledných útoků Moskvy na bývalé agenty a kritiky režimu, někdy i v EU, a pokračující válka na východě Ukrajiny s rostoucím počtem obětí, nepřinesly zásadní změnu směru.
Poté, co v posledních týdnech přišly o život další tisíce lidí, byla kdysi rušná ukrajinská města zdevastována raketovými, dělostřeleckými a leteckými údery a nyní je v sázce existence Ukrajiny jako nezávislého státu, což je až příliš zřejmé selhání bývalé evropské a zejména německé ruské politiky. Tři dny po začátku války, 27. února 2022, oznámil kancléř Olaf Scholz drastickou změnu v politice své vlády vůči Rusku. Hovořil o „bezprecedentním“ balíčku opatření, včetně zamezení přístupu k systému SWIFT ruským bankám a dodání smrtících obranných zbraní Ukrajině.
Toto přehodnocení bylo vítané. V následujících dnech se však ukázalo, že odpojení ruských bank od SWIFTu by mělo být jen částečné. Německo a další země EU nadále ve velkém nakupují ruské energetické zdroje. Stále obrovské příjmy Ruska z exportu spolufinancují Putinův stále terorističtější režim a masovou vražednou dobyvačnou válku na Ukrajině.
Ruská armáda se nyní vrací k taktice, kterou používala během druhé čečenské války v letech 1999-2009 a při zásahu do syrské občanské války od roku 2015: Bombardování obytných oblastí a civilní infrastruktury, včetně nemocnic, škol a hřbitovů. Dohody o humanitárních koridorech jsou porušovány. Civilisté, kteří se pokoušejí uprchnout, jsou zastřeleni. Cílená minometná a raketová palba zabíjí lidi na veřejných náměstích a veřejných budovách.
Objevují se i zcela nová rizika. Enormní počet uprchlíků z Ukrajiny v EU po pouhých třech týdnech intenzivní války je bezprecedentní. Ukrajinské jaderné elektrárny a jejich okolní infrastruktura jsou uzavřeny a staly se bojovými zónami nebo okupovanými objekty. V nejhorším případě by incident související s válkou v jedné z elektráren mohl mít následky přesahující rozsah následků havárie reaktoru v Černobylu v roce 1986.
Ukrajinský lid statečně brání sebe a svou zemi. Tento hrdinský odpor zmařil původní plán ruské invaze a posunul její cenu a trvání daleko za to, s čím Kreml původně počítal. Ukrajina má ale málo času na to čekat na západní sankce, o kterých bylo rozhodnuto, že vstoupí v platnost.
Tím, že spolková vláda trvá na tom, že nadále bude ve velkém dovážet ruskou ropu a plyn, umožňuje Rusku, aby nadále generovalo obrovské příjmy z vývozu energie. Prodlužuje tak válku a maří účinek již dohodnutých západních sankcí, které jsou samy o sobě působivé. Chování Berlína je také v neustálém rozporu s „historickou odpovědností“, kterou Německo veřejně převzalo vůči zemím bývalého Sovětského svazu poté, co ve druhé světové válce zdevastovalo Bělorusko a Ukrajinu.
Samotný tragický a nejistý osud Ukrajiny by měl být dostatečným důvodem k tomu, aby se Německo a EU více angažovaly. Ale je také ve vlastním zájmu Evropy zabránit Putinovi v úspěchu jeho imperiálního revanšismu. Obchod a sdílená prosperita mohou fungovat pouze ve stabilním a mírovém prostředí. Úspěch Putina na Ukrajině by mohl vést k další agresi proti dalším nezúčastněným sousedním zemím, jako je Moldavsko a Gruzie, a dále destabilizovat evropský kontinent.
Německá a evropská Ostpolitik se musí zaměřit na aktivní pomoc Ukrajině, aby dnes přežila, namísto pouhého přijímání opatření, jejichž účinek může trvat několik týdnů nebo dokonce měsíců. Krátkozraké sobectví Německa ve společném úsilí evropských národů vzdorovat Putinově agresi musí skončit. Ke zvýšení ceny této války pro Ruskou federaci musí být nyní použity všechny dostupné prostředky, včetně:
Ve světle otevřené ruské invaze do mírumilovné země a narůstajícího počtu válečných zločinů, stejně jako rostoucí pravděpodobnosti podobné ruské agrese proti jiným zemím, musí německá vláda více než dříve brát v úvahu, že Putin není tradičním partnerem pro vyjednávání. Mírové soužití s Putinovým režimem může být založeno pouze na robustní kombinaci diplomacie s ekonomickou, politickou a vojenskou silou. Musí být přijata všechna možná opatření pod přímou vojenskou konfrontaci s Ruskem, aby byla potrestána, zadržena a případně ukončena ruská agrese proti Ukrajině. Jakmile budou sankce uvaleny, mohou být zrušeny až poté, co se Rusko zcela stáhne z ukrajinského území.
Celý text v němčině: ZDE
Diskuse