Gaza

21. 6. 2024 / Jan Molič

To co se děje v Gaze je odporné, v principu však nejde o nic jiného než o kmenovou válku. Takových válek se ve světě odehrává mnoho, aniž by to kohokoli vzrušovalo. Čistka v Gaze vzrušuje především proto, že se nás týká. Týká se našeho evropského kmene. Páchají ji v podstatě "naši". Židy jsme sice dřív za naše nepovažovali, vraždili je, ale oproti cizákům - Arabům - jsou pořád bližší. Dostávají nás však do vnitřního rozporu s našimi hodnotami. Cítíme historické provinění vůči židům a přitom jsme nuceni zavírat oči nad plošným vražděním civilistů, které teď provádějí.

Vnitřní morální konflikt je nutno nějak vyřešit. Jelikož jsme lidé dvojnásobně moudří, jako obvykle sáhneme k rozumu. A tak se třeba redefinuje co to je hladomor. Řekne se, že hladomor v Gaze není, protože ještě nezemřelo o deset tisíc Palestinců víc. Nebo se redefinuje, co to je genocida. Řekne se, že genocida tam není, protože ještě nebyla naplněna ta či ona kritéria. Nebo se řekne, že Hamás lže když zveřejňuje počty zemřelých, tudíž genocida nebyla potvrzena nezávislou autoritou. (Oni tam jistě mají nějaký úřad, který mrtvé přesně počítá.)

A vůbec, je v tom vybombardovaném bordelu ještě něco jako "demokraticky zvolená vláda", na níž se mnozí odvolávají? Přesto lze nadále říkat, že Gazané si Hamás zvolili, a tak si za všechno mohou sami. Zní to logicky, avšak tutéž logiku by šlo obrátit proti Čechům a tvrdit, že všichni Češi si zvolili Babiše nebo Zemana. Nebo SPOLU. Všichni nebo jen polovina?

Nebo se řekne, že "my" (tedy Izraelci) sice pácháme zlo, ale vlastně nepácháme zlo, protože jiní páchají větší zlo.

No nemá smysl nad tím dál uvažovat. Když lidé chtějí, ospravedlní si naprosto cokoli a jakkoli. Ve finále je jejich konání vždy nejenže spravedlivé a logické, ale i podle přikázání Pánaboha.

Z hlediska biologického přežití jsou pro Izrael důležité ještě dvě věci. Jednak zamezit vnitřnímu konfliktu a jednak disponovat bojeschopnou armádou.

Lékem na vnitřní rozkoly bývá odpradávna vnější nepřítel. Toho se díky válce v Gaze podařilo najít. Před vypuknutím války hrozil v Izraeli vnitřní rozkol, který se přetavil spíš do uvažování, zda zastávat tvrdší nebo mírnější přístup. Teď určitě není prostor, zabývat se jinou barvou pleti židů Aškenázi a Mizrasských nebo odlišnostmi v pantheonu téhož mnohojedinného boha arabského a židovského.

Za druhé armáda. Kdosi prohlásil, že nečinná armáda je k ničemu. Vojáci musí být bojeschopní, připraveni zabíjet. Musejí potlačit morálku i soucit. A jak jinak než když už předtím někoho zabili? Gazu tak lze považovat za cvičiště. Izrael musí být připraven na války s Libanonem, Sýrií, potažmo Íránem.

Nelze dopustit to co se stalo v Evropě, kde lidé natolik zpohodlněli, že se zapomněli bránit a téměř zrušili svoje armády. Novou generaci dokonce nazývají sněhové vločky. Z biologického hlediska je tohle apoptóza.

(A přitom jsme dovedli tak hezky vyvraždit Slavníkovce!)