Co znamená osa Putin-Pchjongjang

24. 6. 2024

čas čtení 4 minuty
Kvůli liberálním internacionalistům v Bílém domě, kteří stále žijí v 90. letech, se podívejte na návštěvu Vladimira Putina v Severní Koreji. Je to další ilustrace osy autoritářů, kteří spolupracují po celém světě proti Americe a jejím spojencům.

Není tomu tak dávno, co byla Severní Korea izolována, podléhala sankcím Organizace spojených národů a celosvětovému úsilí o jejich prosazení. Donald Trump se domníval, že může přimět Severní Koreu, aby se vzdala svých jaderných zbraní výměnou za investice a obchodní vazby. Naše zdroje říkají, že uvažoval o tom, že by to zkusil znovu ve druhém funkčním období.

Ale dnes je to ještě větší fantazie. Sankce OSN jsou stále v platnosti, ale s pomocí Ruska a Číny se snadno obcházejí. Putinova návštěva symbolizuje tento posun, který již nějakou dobu probíhá a s válkou na Ukrajině se zrychlil.

Putin a severokorejský diktátor Kim Čong-un podepsali novou dohodu, že si budou vzájemně pomáhat, pokud budou čelit "agresi". Obě strany definují agresi tak, že zahrnuje válku, kterou začnou, jako je ta ruská na Ukrajině.

Podrobnosti o jejich spolupráci nejsou veřejné. USA však obvinily Severní Koreu, že "nezákonně" poslala balistické rakety a 11 000 kontejnerů munice, které Rusko použilo proti Ukrajině. Na oplátku Rusko podporuje KLDR penězi a další pomocí, stejně jako technologiemi pro pokročilé zbraně. Obzvláště nebezpečná je ruská pomoc severokorejským programům raket dlouhého doletu a vypouštění satelitů. To by mohlo ohrozit americká vesmírná aktiva a území.

"Mezinárodní společenství", abychom použili oblíbenou frázi Baracka Obamy, je v tom stejně účinné jako Společnost národů. Odpovědí USA je vydávání odsuzujících prohlášení, která obsahují slova jako "nezákonně", jako by to Severní Koreji nebo Rusku vadilo. Rusko v březnu využilo svého veta v Radě bezpečnosti OSN a rozpustilo panel OSN, který monitoroval dodržování sankcí proti Severní Koreji. Realistickým závěrem je, že Rusko a Čína chtějí, aby Severní Korea jako jaderně vyzbrojený stát ohrožovala Jižní Koreu, Japonsko a USA.

Diktátoři se neshodnou na všem a obratná americká diplomacie by hledala příležitosti, jak využít rozdílů. První nutností je však zbavit se iluzí, že tato osa mizí. Peking, Moskva, Teherán, Pchjongjang, Havana, Caracas a další sdílejí společný zájem na vytvoření chaosu, který vyčerpá americkou a západní obranu.

Další iluzí, které je třeba se zbavit, je, že se tyto národy vzdají svých zhoubných ambicí, pokud jim USA vyjdou vstříc a stáhnou se do Ameriky. To je fantazie některých lidí z Trumpova křídla Republikánské strany. Vznik této nepřátelské osy je přímou reakcí na vnímání slabosti a ústupu USA. Více slabosti vyvolá více agrese.

USA a jejich spojenci se budou muset znovu vyzbrojit, a to mnohem naléhavěji, než jsou to prezidenti Biden a Trump ochotni udělat. Západ si také bude muset přestat myslet, že globální instituce jako OSN slouží americkým zájmům. OSN je nyní užitečná hlavně pro Rusko a Čínu a jejich blokády veta proti USA a pro Írán a Hamás jako fórum pro nepřátelství vůči Izraeli.

Mezinárodní trestní soud a Mezinárodní soudní dvůr jsou nyní stejně odhodlané stíhat vůdce svobodných zemí jako loupeživé diktátory. Fórum G-20 je mezitím stále více využíváno levicovými vládami k oslabení amerických ekonomických zájmů.

"Kolektivní bezpečnost" Západu bude muset vzejít z aliancí, jako je NATO, dohoda AUKUS a Quad v Indo-Pacifiku. USA budou muset využít svého ekonomického vlivu, otevřeného obchodu a měkké síly, aby si naklonily globální Jih proti penězům a dluhovým pastem, které jim nabízí zejména Čína.

A co je možná nejdůležitější, USA si budou muset přestat hrát na obranu a začít se poohlížet po zranitelnostech uvnitř nové osy. To znamená podporovat zdroje opozice uvnitř těchto zemí a tlačit na jejich nejslabší články. To je to, co Reaganova doktrína udělala proti Sovětskému svazu v Afghánistánu a východní Evropě.

Bidenova administrativa se chová, jako by svět stále chtěl hrát podle pravidel z doby po studené válce. Výsledkem je rostoucí nepořádek a hrozivé ambice protiamerických států. Pokud má Trump lepší odpověď, než když říká, že v době, kdy byl prezidentem, nebyly žádné války, Američané by ji rádi slyšeli.

Zdroj v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
2186

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2024