Celozrnné pečivo (Výživa kosmického věku)

6. 9. 2012 / Wenzel Lischka

Dnes jsem si zakoupil k obědu jeden kus celozrnného pečiva. Obědvám nepravidelně, za chůze na přechodu pro chodce, a také do důchodu. Výrobek to byl jednoznačně dnešní, neboť z něj radostně skákaly čerstvé toxiny. Ještě, že mám geneticky zmanipulovaný organizmus a mediálně vymytý mozek. Zásadně si vždy kupuji jen doporučené výrobky zdravé výživy, neboť za poškozování svého zdraví vás mohou ze zákona násilně hospitalizovat na psychiatrickém oddělení.

Ten navrchu usušený kus strojově sekaného těsta stál asi 12x více než nepodobný a nesrovnatelný výrobek za totáče. Plat se mi však ve stejném poměru ovšem nezvýšil. Chodím na vedlejšák a do sekáče, ačkoliv normálně makám před rychle mizejícím důchodem nenávratně v dáli nejméně třikrát tolik než tenkrát na Východě. Ti zlí komunisté by se tehdy takový výrobek proletariátu nabídnout nikdy neodvážili. Již dávno bych v penzi chodil na ryby. Vzhledem k permanentní krizi, byl ten kus či spíše pokus celozrnného pečiva velmi levný. Pro výrobce a hlavně pro obchodního distributora.

Vskutku, domnívám se, že to bylo zaručeně celozrnné pečivo, neboť obsahovalo celé jedno zrno identicky podobné obilnému semenu. Zbytek tvořily tradiční piliny, snad zatím jenom dřevěné. Dále jedovatý inertní vzduch a kypřící prášek, používaný na výrobu důlních výbušnin. Dále tam bylo rozemleté drůbeží peří a bavlněná trička celním úřadem zabavená na vietnamském trhu. Nechyběl rozmělněný karton, balastní hmota z městského kaliště, kostní moučka z kafilerie a hlavně aromatizér, který se ve větší koncentraci používá na hubení potkanů v městské kanalizaci.

Původ jemné balastní hmoty v pečivu nebyl na první pohled zcela zřejmý. Snad šlo o starý rozdrcený silniční povrch vyfrézovaný z rozbité dálnice. Použitý stabilizátor se používá na zpevňování betonových základů výškových budov. Vitaminové přísady na čištění zaneseného kanalizačního potrubí. Skvělou barvu vnitřku pečiva propůjčila chemická směs na natírání mostních konstrukcí. Jeho křupavost zajistily nemyté drcené paznehty a rozcupovaná srst z jatek a také staré rozhoblované železniční pražce. Nadýchanost struktury těsta dodatečně zajišťoval hygienický plyn používaný za I. světové války k čištění zákopů od nepřítele. Vyjetý motorový olej zase dodal nenucenou kouřovou vláčnost.

To jedno zmíněné celé zrnko bylo posazeno na vrcholu hnědavě zlatavého povrchu pečiva, který byl nastříkaný lakem na rakve. Zrno bylo zřejmě vratné, neboť bylo z tavených plastů. Schoval jsem si jej však pro vnuky. Na památku, abych jim mohl za tichých zimních večerů, až budou okenní tabulky praskat vedrem, vyprávět jak jsme oddaně v těch nekonečně vleklých a leklých začátcích budovali nakřehčenou svobodu a vypečenou demokracii.

Každému je jasné, že zmíněné čistě komerční produkty se skládají ze stejných ingrediencí jako uvedené celozrnné pečivo. Zdravotní potíže ovšem dobrovolně povinně nevyvolávají. Začátky jsou prostě těžké, ale za nějakých pár let či desetiletí, na tom budeme zajisté mnohem a mnohem lépe. Přinejmenším jen někteří z nás. A úplně nakonec, na tom pak budeme definitivně zcela určitě nejlépe úplně všichni.

Onen rychle přisušený výrobek gumovité konsistence se uvnitř skládal z tvárné hmoty, ze které by mohli vězňové v Osvětimi nebo na Pankráci zdařile vyrábět šachové figurky. Je to sympatické, když čistě konzumní, nebo spíše čistě komerční výrobek, zavdává podněty ke kulturnímu vyžití. Věda a osvěta se již dostaly až do těsta. Vlastně někam úplně jinam.

Pečivo pocházelo z pekárny, jejíž přízemní budovy dříve sloužily pro chov zmutovaných prasat. Těsto se vyrábí v bývalé přípravně krmiv z mrvy a nezbytná voda se artésky čerpá z pozůstalé přilehlé fekální jímky. Starý provoz nebyl už rentabilní. Pokrok a inovaci nelze zastavit. Vše spěje stále k lepšímu, lepšímu až k tomu nejlepšímu. Ekonomické ukazatele dlouhodobě naznačují, že všechno dopadne velmi a velice dobře, skvěle a úžasně. Zaručeně si užijeme.

Abyste nebyli na omylu, nijak si zásadně nestěžuji! Naopak, jsem uvědomělý občan obecný, který dobře chápe, že svoboda, blahobyt a demokracie něco stojí, že nejsou nijak zadarmo, zvláště pro ty druhé. Ideálům je třeba přinášet oběti, hlavně těch druhých.

Kdo se trochu zajímá o výživu, jistě ví, že se dnes stravujeme vědecky a ekologicky. V podstatě žereme chemicky vyrobené, upravené, nastavené a nastrojené výkaly. Mnozí pochopili, že je zbytečné chodit do drahých regálů supermarketu a stravují zdarma již jenom přímo z odpadních kontejnerů. Je to tak ovšem všechno zcela správné. Jíst, pít, dýchat a žít není nikterak nutné. Zejména pokud se to týká druhých. Konečně bereme ohledy na životní prostředí.

Přestáváme drancovat přírodu, neboť tam pomalu již není co drancovat, a začínáme hubit jejího nejhoršího a nejúpornějšího škůdce. Natvrdo mu to veřejně přímo od očí říci nelze, neboť je si toho moc dobře vědom. Ten nadutý a namyšlený super-parazit by se mohl rozčílit a znechutit se. A pak by mohl ztratit chuť k jídlu, žravost, nenasytnost, pozitivní myšlení, optimistickou náladu a budovatelský elán, se kterým to hubení tak trvale a nadšeně trvale udržitelným růstem provádí.

Bez chuti, která roste s "jídlem", by následně klesla sledovanost těch nejhlavnějších televizních pořadů, které jsou o vaření. Pak by klesla i sledovanost konzumních reklam (z 80% jídelních), a také i ostatních pořadů, které jsou jen pouhou vyhladovující upoutávkou na ony konzumní jídelní reklamy. Nevšimli jste si, že dnes se v bedně již vaří téměř s každým? Zbývá již jenom vařit s hrobníkem. Těšte se, Holenkové!

0
Vytisknout
5905

Diskuse

Obsah vydání | 7. 9. 2012