Ozbrojené konflikty mají své oběti

14. 11. 2013 / Miloš Kaláb

"Den vzpomínek" 11. listopadu dává občanům příležitost připomenout si oběti ozbrojených konfliktů. Je vznešené vzpomínat, držet minuty ticha i pronášet projevy o tom, že nikdy nic podobného nesmíme dopustit. Někdy se ale dostanou do novin poněkud neobvyklé situace. Některé jsou jen nezvyklé a jiné mohou vyvolat rozhořčení. Dvě takové přinesly před několika dny ottawské noviny The Ottawa Citizen.

Na "drahou Abby" se obrátila "Dvakrát uštknutá z Washingtonu". "Drahá Abby" radí lidem, co je vhodné dělat, když jim třeba po trávníku před domem neustále běhá sousedův pes a oni nevědí, co sousedovi řící, aby ho neurazili. Ve svém případě se "Uštknutá" radila o situaci mnohem delikátnější. Její sestra se svým manželem neprojdou bez povšimnutí kolem osoby ve vojenské uniformě, aniž by tomu muži nebo ženě nepoděkovali za oběť, kterou přináší nám všem, abychom mohli žít jako svobodní lidé. "Uštknutou" ten projev vděčnosti tak dojal, že se i ona sama rozhodla děkovat všem uniformovaným osobám také, přestože je svou povahou velice ostýchavá. Jestliže ale muži a ženy v uniformě obětují svoje zdraví a dokonce životy, ona se rozhodla obětovat svou ostýchavost. Její první i druhá zkušenost ale neodpovídala jejímu očekávání, a tedy se musela s "drahou Abby" poradit o svém rozčarování.

První džentlmen se na ni podíval úkosem a dal jí lekci, že by měla vyjádřit svoji vděčnost všemu vojenskému personálu a především těm mrtvým, kteří obětovali svoje životy. Sbohem, madam! "Uštknutá" se cítila zahanbena, několikrát nasucho polkla, ale sebrala zbytek své odvahy a namířila si to k veteránovi ze 2. světové války se srdečnými díky za jeho oběť. Jeho reakce? "Neměl jsem na vybranou. Buď na vojnu nebo do vězení - tehdy byla povinná vojenská služba. Přeji vám hezký den". Nyní tedy žádala "Uštknutá" o radu, zdali se má za ty vojáky raději v duchu modlit. "Drahá Abby" jí poradila, aby se nedala odradit a pokračovala v hlasitých projevech díků. V tom prvním případě měla vojáka usadit slovy: "Máte pravdu, že bych měla poděkovat všem a zejména mrtvým, ale právě teď děkuji vám, rozumíte?" Ten druhý si zasloužil uznání za to, že čestně přiznal, jak na tom byl a "Uštknutá" tedy nechť ve své bohulibé činnosti horlivě pokračuje.

Na druhé straně novin je obrázek desátníka Davida Hawkinse z r. 2008 se dvěma afgánskými dětmi. Ilustroval článek o tom, že počet lidských obětí války neustále roste. Během dvou roků se zvětšil na dvojnásobek. "Odložený účinek" války se začíná projevovat teprve nyní a počet vojáků, kteří jsou postiženi následky zranění a post-traumatickou stresovou poruchou (PTSD) prudce roste. Údaje až dosud uložené v zásuvkách ministerstva obrany byly nyní zveřejněny v parlamentu. Ukazují, že cena za válku v Afganistanu roste ještě 2 roky po stažení vojska zpět do Kanady. Současně tyto údaje kladou nesnadnou otázku vládě, co udělat za situace, kdy si stále více vojáků stěžuje na PTSD a na následky zranění. Pan Mike Blais za organizaci Canadian Veterans Advocacy prohlásil, že počet obětí poroste exponenciálně. Zatím dalo ministerstvo obrany 1454 vojáků a vojaček na seznam osob, které trpí vážnými následky zranění. Tito zaměstnanci nemohou pracovat ani být posíláni do jiných vojenských akcí. Jsou tedy přeřazováni do speciálních "Spojených personálních podpůrných jednotek", kde se mají uzdravovat, aby se mohli vrátit do aktivní služby. Ministerstvo ale neprozradilo údaje o personálu, který se skutečně do služby vrací a o zaměstnancích, kteří jsou z armády propouštěni ze zdravotních důvodů. Vyslovilo jen údiv nad číslem 57 890 osob, o které je pro jejich špatné zdraví snížen stav armády. Neuvádí se ani druh zranění nebo duševních poruch, které brání postiženým vojenským osobám, aby se vrátily ke své práci v armádě. Nejméně 2750 jich trpí těžkou formou PTSD a nejméně 6500 jich bude prohlášeno za oběti duševních poruch. Očekává se vysoké riziko sebevražd. Sami postižení vojáci a vojačky dávají vinu zdravotnickému personálu, který byl buď přetížen prací, špatně vycvičen nebo vybrán pro práci, ke které se nehodil. Zranění si také stěžují, že byli ponecháni sami sobě a že se o ně nikdo nezajímal po hodně dlouhu dobu.

Ministr obrany Rob Nicholson ale prohlásil, že jeho ministerstvo dělá všechno, co je v jeho silách, aby zranění nadále zůstávali jako zaměstnanci ozbrojených sil a aby se jim dostávalo té nejlepší dostupné péče, než by se uvažovalo o jejich propuštění z armády. Neodpověděl ale na požadavek desátníka Davida Hawkinse, aby ti vojáci a vojačky, kteří byli zranění při výkonu vojenské služby, byli ponecháni v armádě i když nesplňují požadavky na univerzální vojenské schopnosti. Tento 26-letý desátník byl propuštěn minulý týden z armády, protože jeho diagnóza zní PTSD. Má odslouženo pouze 9 roků a tedy mu chybí jeden rok k tomu, aby si zasloužil penzi. Desátník Hawkins byl nasazen v Afganistánu jako bojový inženýr od září 2008 do dubna 2009. Extrémní podmínky, v nichž tou dobou působil, měly na něho zhoubný vliv a tak byl prohlášn ještě v r. 2009 za oběť PTSD. Zatímco se zotavoval, nebyl informován o svém postavení u armády. Jednoho dne byl vyzván, aby podepsal své propouštěcí papíry. Vypršela totiž doba určená na jeho léčbu a nyní je tedy jako nemocný bez práce a bez penze.

Cynik by řekl, že vyhrál válku v Afganistanu a prohrál bitvu o svůj vlastní život. Stačilo, aby byl zraněn o rok později nebo třeba také to, že by byl léčen o rok déle. Snad by to neudělalo neúnosnou díru ve vojenském rozpočtu. Mám z toho velice špatný pocit, ale rozhodně bych si netroufal jít mu poděkovat za to, jak nezištně přispěl ke snížení rizika terorismu. To by měl přece udělat ministr obrany a to nejen slovně.

Píši-li o Afganistanu, přidám ještě několik řádků z jiného článku od reportérky Cathy Gannonové. Ten byl převzat od agentury The Associated Press. Píše se v něm o tom, jak Američané ničí všechno, co používali během 13-leté války v této zemi a co si nebudou brát zpět do USA. Je to v příkrém kontrastu se situací, za jaké opouštěli Írák. Tomu darovali nebo odprodali zařízení v celkové hodnotě kolem 100 milionů dolarů. V Afganistanu se ničí vojenský materiál z obavy, že by ho "povstalci" použili při výrobě bomb. Kromě toho prý ušetří Spojené státy několik miliard dolarů na přepravních nákladech. Afgánci jsou ale rozhořčeni, že Američané ničí i kancelářský nábytek a kuchyňské zařízení, které by mohlo zlepšit jejich život. Obchodník s odpadem Mohammed Qasim ukazoval reportérce elektrický generátor, který byl tak "vykuchán", aby nikdy nemohl opět fungovat: "Nemáme elektřinu, tak zde mohl být užitečný". Ničeno je i klimatizační zařízení, kancelářské stroje i stroje pro fyzioterapii a šrot z toho všeho se plní do velikých kontejnerů. Podle americké mluvčí Mimi Schirmacherové se z vozidel a jiného zařízení nadělalo loni 176 tisíc tun šrotu, který se prodal Afgáncům za 46,5 milionů dolarů. Plukovnice Jane Crichtonová sdělila, že se neničí úplně všechno a že bylo předáno Afgáncům neporušeného spojeneckého materiálu za 71 milionů dolarů, z čehož byl materiál v ceně 64 milionů dolarů přímo z USA.

Američané si odvezou asi 50 tisíc vozidel, z nichž bylo několik desítek tisíc opatřenou ochranou proti minám. Kromě nich si odvezou materiál uložený ve 100 tisících ocelových 6-metrových kontejnerů. Seřazeny za sebou by vytvořily řadu dlouhou 600 km. Paní Schirmacherová vysvětlila, že se k drcení zařízení přikročilo proto, aby se povstalcům zabránilo dělat z něho bomby. Hodily by se jim jakékoliv součástky klimatizace, kuchyňského zařízení a dokonce i stacionárních bicyklů, které mají kolečka, spínače a měděné dráty. Vyčištění Afganistanu od takového kontrabandu jej udělá podle amerických odborníků bezpečnějším.

Nehodlám potřásat rukama dnešním kanadským spoluobčanům ve vojenských uniformách, Američanům jejich záměr všechno sešrotovat ze srdce schvaluji, protože se bude muset vyrobit nový, a tedy to bude znamenat práci v zemích, kam bude výroba outsourcována a čtenářům Britských listů jsem ukázal pohled na "Den vzpomínek" z jiného úhlu než je obvyklé.

0
Vytisknout
3248

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2013