Důchody umělců, herců, hudebníků a jiných celebrit. A co my s tím?

15. 11. 2013 / Jiří Baťa

Jak se někteří více či méně známí a významní lidé, kteří jsou v kategorii seniorů a seniorek, tedy důchodci nechali slyšet, nejsou jejich finanční příjmy, tj. důchod, nikterak záviděníhodné. V myslích mnoha občanů je všeobecný názor, že herci, zpěváci, hudebníci, sportovci apod. jsou lidé, které lze počítat mezi těch horních deset tisíc, alias celebrity potažmo s vysokými příjmy. Objektivní skutečnost je však jiná, především zajímavá a poněkud kontroverzní.

Co si budeme namlouvat, výše zmíněná kategorie může být z pohledu jisté slávy, úspěšnosti, významnosti nebo popularity považována za lidi bohaté. To je pravda potud, pokud jsou tito lidé pracovně či jinak výkonnostně činní. Příklad: významný herec požívající popularitu má mimořádný úspěch u diváků, protože je dobrý, jde z role do role a lidé o něm ví více, než o těch méně úspěšných. Jiný příklad z oblasti sportu, kdy sportovec podává vynikající výkony, má úspěchy doma i v zahraničí, případně na významných soutěžích ME, MS, OH, atd., atd. Do třetice doplním příklad z oblasti hudby, kdy hudebník či zpěvák je populární, protože dlouhodobě podává výkony v hudebním žánru, má úspěchy s vydáváním svých uměleckých výkonů formou alb, CD atd. Podobně je to i u dalších významných lidí, kteří něčím vynikli, byli v něčem mimořádně úspěšní a díky tomu se stali lidmi populárními či tzv. celebritami.

Nyní to podstatné. V době jejich největších, nejvyšších, nejvýznamnějších nebo nejúspěšnějšího období byly jejich výkony (v rámci kategorií jejich činnosti) také příslušně honorovány. To také znamená, že v době své největší slávy byly také jejich příjmy mimořádné a to až tak, že jdou do desítek milionů korun (v závislosti na druhu jejich činnosti). Mají či měli plné právo jak na takové honoráře, odměny a ocenění, měli také právo podle toho realizovat svůj život. Znamená to, že za tyto (až na výjimky) poctivě a zasloužené získané finanční prostředky si dopřáli život tzv. "na vysoké noze", dopřávali si přepychu, luxusu, vysoké úrovně a stylu života. Mnozí koupili či postavili rodinné domy, sídla, nakoupili nemovitosti ale i movitosti, zkrátka si dopřávali výdobytky své úspěšnosti a slávy.

Výše jsem zmínil lidi, kteří opravdu mimořádně a významně vynikli ve svém oboru činnosti, díky čemuž získali také mimořádné ocenění a uznání, včetně finančních odměn a bonusů. Vedle nich však existují lidé s méně viditelnými úspěchy (herci, sportovci, hudebníci, ale i politici apod.). I oni mají své výjimečné postavení ve společnosti, jsou nadále populární a oblíbení mezi lidmi, i oni mají stále výjimečné postavení rovněž s nezanedbatelnými příjmy. Stejně jako výše jmenovaná skupina lidí i oni mají svůj osobitý životní standard, styl a úroveň. Budiž jim to přáno, ale...

Dojde-li na lámání chleba a tito lidé odcházejí do důchodu zjišťují, že mají nízký (mizerný) důchod. A jsme u merita věci. Oni se diví, my se můžeme ptát, proč mají nízký důchod, na který si řada z nich stěžuje (J. Krampol, J.Obermaierová atd.). Nabízí se několik možných důvodů, proč mají nízké důchody.

Za a) v době úspěchů a slávy žili nad poměry a nepamatovali na "zadní kolečka",

za b) ze svých příjmů neodváděli příslušné procento dávek na sociální a zdravotní pojištění,

za c) přes svou popularitu neměli vždy dostatek příležitostí),

d) prostě se nedařilo se.

Na druhé straně bych však považoval nějaké nářky nad jejich nízkými důchody za nefér, protože mnozí z nich, pokud měli jisté úspěchy ve své činnosti, měli v té době výrazně lepší příjmy, byť nepravidelné, zato však výrazně vyšší a proto se mohli, při rozumném nakládaní se svými financemi, zabezpečit na stáří. Také mohou, jsou-li na tom až tak špatně, své majetky prodat, pokud nějaké za dobu své slávy pořídili. Pokud ne, mají smůlu.

Poslední faktor se dá zjednodušit do standardní formality -- mají smůlu jako statisíce jiných důchodců. Ti se sice ničím specifickým neproslavili, ale pracovali stejně usilovně, odborně, odpovědně, mnohdy i na úkor zdraví a musejí se svými osmi až desetitisícovými důchody také vyjít, nebo také ne! Chápu, že u celebrit je tento stav, vzhledem k jejich popularitě poněkud tristní, ale i zde platí, že "každý svého štěstí strůjce". To cinkání klíči v listopadu 89 bylo ze strany umělců a podobných profesí hodně výrazné, takže je otázka, zda se jim naplnili představy, které o demokracii, svobodě , lásce a pravdě měli. Možná také proto dnes shlíží k osobě pana knížete, ale co od něj očekávají, snad neví ani oni sami.

Obávám se, že toto citově podbarvené konstatování (neřku-li, že jde přímo o stěžování si) může sice na řadu lidí zapůsobit, ale stejně si budou myslet, že není proč je litovat. Chtějí-li ještě v důchodovém věku "honit triko", jezdit po Kanárech, nakupovat v buticích, navštěvovat drahé restauranty a bary, pak o nějaké lítosti už vůbec nemůže být řeč. Pokud ovšem nemohou ze svých nároků slevit pak jim skutečně nezbývá, pokud to jde a budou mít možnost, aby si přivydělávali. Jejich mediální nářky chápu, vždyť i cestou bulváru takto připomenou svou maličkost a ještě si mohou nějakou tu kačku přivydělat. Jinými slovy -- účel světí prostředky!

0
Vytisknout
12793

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2013