Kdyby mrtví mohli mluvit: Masové zabíjení a mučení ve věznicích syrského režimu

18. 12. 2015


Od počátku syrského povstání v roce 2011 mnozí zemřeli ve vězeňských zařízeních spravovaných proslulou tajnou službou muchabarat. V roce 2012 Human Rights Watch identifikovala a zmapovala 27 těchto zařízení po celé zemi, mnohá v hlavním městě Damašku. I když svědectví propuštěných a těch, kterým se podařilo uniknout, soustavně hovoří o věznění v izolaci a mučení, přičemž zadržovaní ve velkých počtech umírají, celkový rozsah špatného zacházení a úmrtí ve věznicích zůstával neznámý.


V lednu 2014 se objevily zprávy, že Sýrii opustil přeběhlík s desítkami tisíc fotografií, z nichž mnohé zachycují těla zadržovaných, kteří zemřeli ve vězení. Tým mezinárodních právníků a syrských aktivistů provedl rozhovor s přeběhlíkem zvaným "Caesar". Ten tvrdí, že byl oficiální fotograf Vojenské policie a osobně fotografoval těla mrtvých zadržovaných a archivoval tisíce dalších podobných snímků.

Fotografie byly pořízeny v rámci byrokratické procedury syrského bezpečnostního aparátu týkající se tisíců lidí, kteří od od roku 2011 zemřeli ve vazbě, ale také příslušníků bezpečnostních sil, kteří zemřeli při útocích ozbrojených opozičních skupin. Přesný účel pořizování fotografií není znám. Během rozhovoru s novinářem "Caesar" naznačil, že se "často divil", ale podle jeho názoru režim dokumentuje vše, aby se na nic nezapomnělo.

Celkově "Caesar" propašoval ze Sýrie více než 50 000 fotografií. Svěřil je opozičnímu politickému subjektu Syrské národní hnutí. Jeho členové vytvořili Syrské sdružení pro ztracené a vězně svědomí (SAFMCD). V březnu 2015 předalo organizaci HRW 53 275 záznamů, údajně kompletní seznam toho, co "Caesar" přinesl. Skupina tvrdí, že fotografie nebyly nijak upravovány, kromě toho, že některé mají jinou než původní velikost. Podle datování byly pořízeny v rozmezí května 2011 a srpna 2013.

Zpráva "Kdyby mrtví mohli mluvit" odhaluje některé příběhy lidí, které stojí za více než 28 000 fotografiemi mrtvých z režimních vazebních zařízení.

Největší část fotografií, 28 707 z nich, zachycuje osoby zemřelé ve vazbě, buď v několika takových zařízeních, nebo po převozu do vojenské nemocnice. Všechna tato těla mají identifikační čísla, typicky tři různá čísla, buď napsaná přímo na těle, nebo na papíře připojeném k tělu či umístěném na rámečku fotografie. Existuje mnoho fotografií každého z těl, typicky čtyři nebo pět, ale rozsah se pohybuje v rozmezí tři až dvacet. Sdružení SAFMCD zjistilo, že 28 707 fotografií zachycuje nejméně 6 786 různých mrtvých s unikátním identifikačním číslem.

Druhá kategorie zahrnuje fotografie mrtvých příslušníků bezpečnostních sil. Také ty jsou pořízeny v márnicích vojenských nemocnic. Tyto fotografie obsahují jména a někdy datum úmrtí. V mnoha případech je mrtvý označen jako šahíd, mučedník, a vojenskou hodností.

Třetí kategorie fotografií pořízených syrskou Vojenskou policií zahrnuje dokumentaci z místa činu po útocích, včetně výbuchů, zabití příslušníků bezpečnostních složek, požárů a explozí náloží v automobilech. Název souboru zahrnuje typ incidentu, datum, a někdy jméno oběti. HRW může potvrdit některé z těchto incidentů ze syrských médií.

Tato zpráva se zabývá první kategorií snímků.

Všechny byly pořízeny v márnicích nebo garážích vojenských nemocnic a jsou na nich lidé zemřelí ve vazbě. Satelitní snímky a geologace spolu s doklady od přeběhlíka z vojenské nemocnice č. 601 potvrzují pořízení fotografií v damašské vojenské nemocnici č. 601 a vojenské nemocnici Tišrín tamtéž.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2199

Diskuse

Obsah vydání | 21. 12. 2015