Nezapomínejme, zejména o Vánocích, na lidi kolem nás, kteří žijí v samotě

18. 12. 2015

V listopadu vysílaly Channel Four News alarmující reportáž o lidech, žijících v samotě - kterou nyní odborníci považují za zdravotnický problém, jaký úřady musejí řešit. Reportáž na webu zhlédlo 13 milionů lidí. Ve čtvrtek 17.12. se k tématu televize znovu vrátila.

Nezapomínejme na lidi, kteří žijí v samotě v našem sousedství. Zajděme je, nejen v této roční době, navštívit.

Margaret: Když jste nikdy nebyla sama, tak si neuvědomíte, co to je, být sám.

Roy: Máte pocit, jako že vás někdo hodil do hluboké vody a není nikdo, kdo by vás zachránil.

Margaret: Já s nikým nemluvím po dlouhé hodiny.

Roy: Na to si myslím nikdy nezvyknete. Je to vždycky samota.

Reportérka: Jak změřit samotu, když i jen při snaze o ní mluvit popadáte dech.

Margaret: Místnost je prostě prázdná.


Reportérka: Jednadevadesátiletá Margaret Nicholas žila v tomto domku skoro celý život. Nejprve s rodiči, pak se svým manželem a s rodinou. Před dvěma lety její manžel zemřel. Teď je tu už jen ona sama.

Margaret: Dělávali jsme společně na zahradě. Chodili jsme společně nakupovat. Všechno jsme dělali společně.

Reportérka: Se vám po něm stýská...

Margaret: Samozřejmě.

Reportérka: Margaretina vnučka s ní chodí nakupovat a sousedi ji občas kontrolují, jestli je v pořádku. Chybí jí ale každodenní společnost.

Margaret: Možná se to může někomu zdát podivné, ale já si se svým manželem povídám. Dělám to tak, že s ním prostě mluvím.

Roy: To je moje manželka s bratrancem.

Reportérka: Roy Crowd žije nedaleko. Má s Margaretou tutéž zkušenost: samotu. Jeho syn mu zemřel na rakovinu a pak zemřela jeho manželka. Byli svoji padesát let.

Roy: Vždycky doufám, že se manželka objeví ve dveřích. Což se nikdy nestane. Když jdete ven, vracíte se, a vracíte se do prázdného domu. A víte, je to zase samota. A pořád čekáte, že vám někdo zavolá.

Reportérka: Roy říká, že má štěstí. Navštěvuje ho jeden přítel s rodinou každý týden. Ale jako v případě Margaret, v některých dnech je jediný hlas, který slyší, hlas v telefonu z kontaktní služby pro osamělé lidi.

Roy: Judy telefonuje v sobotu večer. Minulou sobotu to byla první osoba, s kterou jsem za celý den mluvil.

Reportérka: A je to dlouhý den.

Roy: Je to dlouhý den.

Reportérka: A co to pro vás znamená, když vám zavolají v sobotu večer a vy jste celý den s nikým nepromluvil?

Roy: No, těším se na to. Vždycky ten telefon dávám sem na křeslo. Je to velká pomoc.

Kampaň proti samotě zdůrazňuje, že by měly úřady se samotou zacházet jako s otázkou veřejného zdraví. Úřady musejí identifikovat zranitelné osoby. Pak je jim nutno poskytnout pomoc, aby si poradily s matoucí a bolestnou skutečností života o samotě.

Margaret: Nikdy v životě jsem nebyla sama.

Reportérka: Takže zvyknout si na to bylo těžké?

Margaret: Myslím, že si na to nikdy nezvyknu.

Roy: Je to prostě něco, s čím jste najednou konfrontován. A nemůžete se od toho osvobodit a nikomu to vrátit. Musíte prostě to přijmout.

0
Vytisknout
3258

Diskuse

Obsah vydání | 21. 12. 2015