Výročí nacistické okupace. Jaké Německo vlastně chceme?
15. 3. 2019
/
Boris Cvek
čas čtení
4 minuty
Chápu,
že generace mého otce vyrostla v narativu, že nás okupovali
Němci. Já si ale při slovu „Němec“ vzpomenu také na německé
antifašisty, sociální demokraty a komunisty, na spoustu Němců
v koncentrácích. Němci stejně jako Češi nebo Rusové (o
událostech srpna 1968 vždy uvažuji výhradně jako o sovětské
okupaci, ne ruské) mohou být různí.
A
právě v den osmdesátého výročí nacistické okupace
českých zemí bychom si měli položit otázku, jaké to Německo
vlastně chceme? Nic nemůže být ve větším protikladu k nacismu
než Německo Angely Merkelové, Německo Gerharda Schroedera,
Německo Helmutha Kohla. Německo multikulturní, liberální,
Německo, jehož velká města ovládá progresivní levice, jejíž
členové by za nacistické hrůzovlády byli umučeni v
koncentrácích. Když se člověk zrovna dnes, v den výročí
nacistické okupace, dívá na součet volebních preferencí
křesťanských a sociálních demokratů se zelenými, liberály a
„krajní levicí“, vidí Německo, kterého se nemusí bát. Je
to Německo, které je naprostým popřením všech hodnot Adolfa
Hitlera.
A
především je to Německo, které nemyslí nacionálně, které
odmítá vydat se na cestu, podle níž je německý národ a
jeho zájmy něco vyššího než jeho sousedé. Je to Německo
Evropské Unie, kam se můžeme jezdit učit demokracii, barevné
společnosti, vyspělé vědě, prosperitě a stabilitě. I letos,
stále dokola, jsou města s nejvyšší kvalitou života Vídeň
a Mnichov (a také Curych). V čem se tam města podobají?
Vládne jim levice, jsou to města barevná, liberální,
kosmopolitní. A jsou ve všem pravým opakem své nacistické
minulosti.
Tohle
je přece neuvěřitelný úspěch, který předválečnou Evropu
národů, nevyhnutelně ústící a dvou světových válek,
přetvořil v Evropskou unii, jež je dokonalým popřením
všech hodnot nacistického Německa, všech hodnot nacionalismu,
rasismu, antisemitismu, machismu, nenávisti k postiženým,
všech hodnot vzývání síly a bezcitnosti, všech hodnot
brutálního kolonialismu, na kterých Hitler postavil svou moc.
Hitler totiž nespadl z nebe, Hitler je plodem vývoje Evropy
z epochy říší do krátkého období národů, které
explodovalo v první světové válce a ukončilo se tou druhou.
Například antisemitismus byl velmi silnou komponentou
nacionalistické politiky už za Dreyfusovy aféry ve Francii, ale
také u nás za hilsneriády.
Když
by měl někdo pochybnosti o tom, proč vlastně vznikla Evropská
unie, stačí se podívat na záběry z 15. března 1939, jak
nacistická vojska pronikají do českých zemí. Unie vznikla, aby
se nic takového nemohlo nikdy opakovat: a to ne jen vojensky,
fakticky, ale ani politicky a hodnotově. Evropa národů existovala
od vzniku Německa a Itálie v letech 1870-1871. Není to žádný
„přirozený stav“ Evropy. Bismarck vtrhl do Versailles, potupil
Francii, zničil její Napoleonem „Malým, jak ho nazývá Hugo,
hranou parodii na říši, a založil tak jednotné Německo. To je
celá ta slavná Evropa národů: 1870-1945 (od roku 1945 je Evropa
de facto zase prostorem říší, konkrétně USA a SSSR).
Není
pravda, že by od té doby začaly války, války jsou evropským
dědictvím od nejstarších dob, v Evropě se válčilo a
vraždilo stále dokola po tisíce let. Nicméně národy, ačkoli
vystupovaly jako projev modernity, se právě tohoto dědictví
nedokázaly zbavit, ba naopak stavěly na něm a dovedly ho k vrcholu
technologické hrůznosti. Evropská unie je jasnou, neuvěřitelně
úspěšnou odpovědí na obě světové války a celé evropské
dědictví válek a násilí. Poprvé v dějinách Evropy mír,
spolupráce, humanismus, tolerance a kontrola veřejnosti nad mocnými
převládly nad krvelačností vrchnostenského pojetí státu.
10986
Diskuse