Generace Greta nasává sladkou udržitelnost brčkem

16. 5. 2019 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Je to pár let, kdy staršího syna ještě bavilo chodit na animáky do kina a zároveň nemohl jít tak úplně sám. Šli jsme na film Wall-e z produkce Disney, což předurčilo mé očekávání jako mizivé. Chvíli jsem ještě koketoval s představou, že bych ho hezky poslal do sálu a zatím si vyřídil nějaké emaily nebo si něco přečetl, ale potomek projevil přání sdílet ten zážitek s otcem a tak jsem postranní úmysly nechal stranou. Minimálně emaily budu moct vyřizovat i tady, utěšoval jsem se.

Nakonec jsem rozepsal jeden během prvních pár okamžiků, kdy jsem po očku sledoval, co že geniálního to má ohromit stovky milionů globálních dětských diváků. Po chvíli jsem už s velkým zájmem sledoval scenérii obří skládky na opuštěné planetě Zemi, na níž osamocený robůtek, bytost naprogramovaná původně k úklidu všeho, co po sobě nechají lidé válet na zemi, každý den poctivě dělá práci, k níž byl zrozen.

Skepse se brzo proměnila v pobavené nadšení. Viděl jsem, jak globální blockbuster ukazuje dětem a jejich rodičům planetu zaneřáděnou lidským odpadem, k životu nezpůsobilou, a lidi uvězněné na vesmírné lodi ovládané umělou inteligencí, neschopné pohybu a zhlouplé redukcí života na permanentní hltání cukru a zábavy, nesvéprávné a plně závislé na technologiích, nad nimiž dávno ztratili kontrolu.

Jak aktuální v těchto týdnech a měsících, kdy švédská teenagerka Greta Thunberg nadává ze světových pódií elitám, že ničí svět jí a jejím vrstevníkům...

Ten film jsem viděl ještě několikrát a ještě několikrát jsem se k němu vracel, když jsme se starším synem mluvili na témata týkající se životního prostředí, konzumu, obezity, pohybu, reklamy a marketingu či vlivu technologií na lidský život. Ke všemu se ten film totiž velmi dobře vyjadřuje a podává dětskému divákovi příjemně humorným a zároveň subverzivním způsobem varování, apeluje na něj, aby si uvědomil, že každý blbý zbytečný kelímek, každá přeslazená břečka a to věčné sezení na zadku prostě vedou k postupné demenci individua i společnosti.

Pravda, paradoxem je, že většina sálu v tu dobu vsedě posrkávala břečku z kelímků, jelikož je zasáhla masivní reklama, jež je jako stádo dovedla do kinosálu. Nebylo to očekávání hlubokého poznání, byl to cukr, zábava a reklama. Ano, kapitalismus smíchaný s demokracií nabízejí nejeden paradox. Kapitalismus a demokracie bez pevného, humanistického hodnotového rámce nejsou automaticky předurčením dobrého bydla. Bez potřebného debriefingu ze strany těch, kdo si silněji uvědomují souvislosti, na které film poukazuje, si ty stovky milionů dětských diváků ještě nemusely z filmu odnést to, co do něj tvůrci vložili. Záleží už jen na tom, jestli se rodič dovtípí a jestli je dostatečně sebekritický, aby se vyrovnal s faktem, že pravděpodobně i on má v určitých ohledech podíl na ohrožujících klimatických změnách, podlehl tlaku všudypřítomného marketingu, případně se nemůže bez pořádného nádechu ohnout, aby si zavázal tkaničku.

Potenciál je ve filmu obrovský. Můj mladší ho uvidí taky a budu se s ním též bavit na témata, která na pozadí animované hříčky otevírá, protože jsem ani při relativní znalosti vzdělávacích a výchovných prostředků (autor je vzděláním pedagog) nenašel lepší materiál, na kterém bych podobné fenomény dokázal vysvětlit a jenž by dokázal tak dobře podat riziko, kterému na globální, lokální i osobní úrovni čelíme. Navíc s tou vírou a poselstvím, že nemusí být pozdě, pokud se zmátoříme a vzepřeme vlastní pohodlnosti a tedy i matrixu, v němž můžeme sami sebe vnímat jako pouhé dojné krávy.

Doporučení pro teenagery: fenomenální videoklip Do The Evolution (Proveďte evoluci)  od Pearl Jam (15+).

0
Vytisknout
12586

Diskuse

Obsah vydání | 21. 5. 2019