19. 9. 2019 / Albín Sybera
Jak si četní komentátoři všímají, tak upuštění od výstavby americké radarové základny v Brdech v r. 2009 byl nepochybně významný předěl v polistopadovém politickém vývoji v ČR. Nejednalo se však o „počínající ruskou hybridní válku“, jak píše například Jindřich Šídlo ze Seznamu, ale o projev fenoménu, jehož kořeny sahají dále než jenom do let 2007-9.
Kremelská klika
reprezentovaná Vladimirem Putinem měla v době „bitvy o Brdy“ za sebou již
velká tažení v ruském informačním prostoru včetně těch nejznámějších jako
série sídlištních explozí či podmanění a naporcování si miliardového impéria
Michaila Chodorkovského. Podrobnějšímu výčtu se věnuje například Edward Lucas
ve své knize „Nová studená válka“.
Z tohoto pohledu se
brdská potyčka nemusela jevit jako nikterak složitým oříškem vyžadujícím si
nasazení kremelských elitních technik. V podstatě úplně stačilo rozehrát
podívanou mezi okresní šlechtou. Nejde přitom pouze o oportunismus Jiřího
Paroubka. Své si odehrál i zastánce radarové základny Mirek Topolánek.
Oba dva předsedové totiž představovali
protipóly vhodné k manipulaci a k rozehrání hry na autentický
politický střet à la Miloš Zeman vs. Václav Klaus. Podobně jako u
prezidentů Klause a Zemana tak s odstupem času vidíme, že
v pravicovém pojetí světa si jsou Paroubek s Topolánkem až překvapivě
blízcí (a v kritice EU v podstatě zajedno).
Je proto škoda, že si
v době stále více se polarizujícího světa připomínáme ztrátu v Brdech
především kritikou v ČR neexistující „levice“. Opět nám totiž takto uniká
jak mnohem více ovlivnitelné ve prospěch Kremlu je pravicové spektrum české
politické scény. A stížnosti nebohého Saši Vondry o „cyklistech a homosexuálech“
citované Sputnikem jsou jenom jednou z těch úsměvnějších epizod české
pravice (viz. foto).
Diskuse