O ekomagorech na sklonku babího léta
20. 9. 2019
čas čtení
1 minuta
Středa: na houbách. Desetiletá
dcera začne sbírat místo hub plasty.
„Fuj, nesahej na to."
Sbírá dál a
brzy zjistí, že se jí to do rukou nevejde.
Chce sundat mikinu.
„Tak na
to zapomeň," říkám už opravdu drsně, „příště si vezmeme pytel a dáme to
do něho.“
Vzdá to, píše na Facebooku Peter Chvojka.
Čtvrtek: na houbách. Vůně lesa, košík plný
kovářů.....vytáhne plastový pytel. Těžkne, za chvíli už ho musím nést
já. Tvrdohlavá, já marná autorita se smradlavým pytlem na rameni.
Dcera: „Zítra bych chtěla jít stávkovat za klima.“
Já: „Zítra jdeš do
školy!“
Dcera: „ Učitelku přesvědčíme, půjde taky.“
Vzpomenu na výrok
Jaroslava Hanáka, prezident Svazu průmyslu a dopravy z 15.7. : “Když
čtrnáctileté děti v Německu a ve Švédsku, místo aby dostaly přes držku,
že každý pátek chodí do ulic a stávkují za něco, čemu ani nerozumí, tak
si myslím, že to není dobrá zpráva pro Evropu.”
Já: „Víš, jak vám říká
zřejmě budoucí prezident? Ekomagoři a řídí se heslem Braňme normální
svět.“
Dcera: „Jsme magoři, že nosíme plasty z lesa?“
Já: „Jo.“
Dcera:
„Zítra vezmu pytle dva.“
11956
Diskuse