O ekomagorech na sklonku babího léta

20. 9. 2019

čas čtení 1 minuta

 

Středa: na houbách. Desetiletá dcera začne sbírat místo hub plasty.

„Fuj, nesahej na to."

Sbírá dál a brzy zjistí, že se jí to do rukou nevejde.

Chce sundat mikinu.

„Tak na to zapomeň," říkám už opravdu drsně, „příště si vezmeme pytel a dáme to do něho.“

Vzdá to, píše na Facebooku Peter Chvojka.

Čtvrtek: na houbách. Vůně lesa, košík plný kovářů.....vytáhne plastový pytel. Těžkne, za chvíli už ho musím nést já. Tvrdohlavá, já marná autorita se smradlavým pytlem na rameni.

Dcera: „Zítra bych chtěla jít stávkovat za klima.“

Já: „Zítra jdeš do školy!“

Dcera: „ Učitelku přesvědčíme, půjde taky.“

Vzpomenu na výrok Jaroslava Hanáka, prezident Svazu průmyslu a dopravy z 15.7. : “Když čtrnáctileté děti v Německu a ve Švédsku, místo aby dostaly přes držku, že každý pátek chodí do ulic a stávkují za něco, čemu ani nerozumí, tak si myslím, že to není dobrá zpráva pro Evropu.”

Já: „Víš, jak vám říká zřejmě budoucí prezident? Ekomagoři a řídí se heslem Braňme normální svět.“

Dcera: „Jsme magoři, že nosíme plasty z lesa?“

Já: „Jo.“

Dcera: „Zítra vezmu pytle dva.“

0
Vytisknout
9862

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2019