Na čem vlastně stojí globální kapitalismus?
23. 1. 2020
/
Daniel Veselý
čas čtení
4 minuty
Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous
Nestává
se příliš často, aby sdělovací prostředky středního proudu zpochybňovaly podstatu
systému, díky němuž se stále těší pověsti sedmé velmoci. Zprávy vrhající špatné
světlo na status quo, jehož jsme všichni součástí, bývají veřejnosti
předkládány pouze jako informační fragmenty, které brzy upadnou do zapomnění. Aktuální
studie Oxfam varuje před selháváním ekonomického systému, jehož
symptomem je existence extrémního bohatství. Česká televize této pádné
obžalobě korporátního kapitalismu věnovala pouze půlminutovou reportáž,
aniž by nalomila víru ve svatou krávu nezřízeného hromadění zisků na úkor
většiny. Jak dlouho ještě budou tuzemská média chodit kolem
horké kaše?
Oxfam cituje Světovou banku, která odhaduje, že polovina
lidstva musí vyjít s méně než 5,50 dolary denně, přičemž redukce globální
chudoby se v posledních letech zpomaluje. Podle dalších odhadů bude
v roce 2030 potřebovat pomoc 2,3 miliardy lidí – o 200 milionů více, než
je tomu nyní. Stručně přeloženo: Extrémně bohatí budou ještě více bohatnout, zatímco i nadále bude přibývat chudých a bezprizorných. To je přirozeně úrodná půda pro sociální
konflikty, jakož i poptávku po vládě tvrdé ruky.
Pokud má pouhých 22
mužů větší majetek než všechny ženy žijící v Africe, je
zcela zjevné, že globální kapitalismus nejen že vytváří extrémní nerovnost, ale
i systematický sexistický útlak. Globálně mají muži o 50 procent větší majetek
než ženy. Přitom ženy ohromnou měrou přispívají globální ekonomice, jak
dokazují autoři zprávy. Jde však o neplacenou práci, zejména o pečovatelství,
jehož roční reálná hodnota třikrát převyšuje ekonomický přínos globálního
technologického průmyslu. A tyto propastné rozdíly tu nemusejí být navždy,
jelikož nejde o žádné boží zákony. Nadto se tyto hrozivé propasti budou
neustále prohlubovat. Kdyby nejbohatší jedno procento populace platilo roční půlprocentní daň, po dobu deseti let by bylo možné financovat 117 milionů
pracovních míst ve školství, zdravotnictví a v pečovatelských službách.
Jenže světové vlády jdou pochopitelně na ruku velkým
korporacím, až už jde o finanční, vojenský
nebo fosilní sektor, přičemž příkladem jde americký prezident Donald Trump, který svým
nejbližším přátelům v bankovním průmyslu minulý rok přihrál
v daňových škrtech
18 miliard dolarů, jak ilustruje analýza Bloombergu. Pentagon, potažmo zbrojařští giganti, mezitím ročně
spolykají stovky miliard dolarů, které jdou z kapes amerických daňových
poplatníků, přestože americká armáda v tomto století nevyhrála žádnou válku. Fosilní paliva dokonce stála u zrodu
kapitalismu doprovázeného explozí emisí skleníkových plynů - od
britského Manchesteru až po Čínu.
Dozvídáme se, že Bezosova společnost Amazon předloni na
daních nezaplatila ani
cent, přestože dosáhla rekordních zisků. Jak je to vůbec možné,
ptáte se? Americký daňový systém je plný právních skulin a mezer; jednoduše je děravý jak
cedník a obrům jako je Amazon tento stav velice vyhovuje. A současné
politické klima není smysluplné debatě o chybách daňového kodexu příliš nakloněno.
Tento trend trvá již celá desetiletí, protože vlády, jež
jsou fixovány na ekonomický růst, vytvořily příznivé klima pro vytváření
blahobytu onoho pověstného procenta, či jen jeho zlomku, čteme dále ve zprávě
Oxfamu. Více než dvě třetiny zemí prosazují privatizaci státního sektoru a
zároveň snižují výdaje na veřejné služby, a prohlubují již tak obscénní
nerovnost.
Nutno poznamenat, že Oxfam nevolá po svržení nespravedlivého
systému a jeho nahrazení levicovou utopií; stačilo by, kdyby ti nejbohatší
platili daně tak, jak mají - a kdyby ze svého rozsáhlého majetku věnovali pouze
jeho nepatrný zlomek na dani z bohatství. Ani onen „potrhlý socialista“
Sanders nenavrhuje nic radikálního, když volá
po zavedení „progresivní daně“ na „extrémně bohaté“, tj. na 0,1 procenta Američanů. Soudím, že se nemůžeme spoléhat na vlády, které se na tomto
společenském neladu podílejí vrchovatou měrou. Jenže je v našich silách vůbec
tento neblahý stav změnit, když jej nikdo ve veřejném prostoru ani
nezpochybňuje – či alespoň kriticky neanalyzuje?
15491
Diskuse