Na čem vlastně stojí globální kapitalismus?

23. 1. 2020 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous

Nestává se příliš často, aby sdělovací prostředky středního proudu zpochybňovaly podstatu systému, díky němuž se stále těší pověsti sedmé velmoci. Zprávy vrhající špatné světlo na status quo, jehož jsme všichni součástí, bývají veřejnosti předkládány pouze jako informační fragmenty, které brzy upadnou do zapomnění. Aktuální studie Oxfam varuje před selháváním ekonomického systému, jehož symptomem je existence extrémního bohatství. Česká televize této pádné obžalobě korporátního kapitalismu věnovala pouze půlminutovou reportáž, aniž by nalomila víru ve svatou krávu nezřízeného hromadění zisků na úkor většiny. Jak dlouho ještě budou tuzemská média chodit kolem horké kaše?

Oxfam cituje Světovou banku, která odhaduje, že polovina lidstva musí vyjít s méně než 5,50 dolary denně, přičemž redukce globální chudoby se v posledních letech zpomaluje. Podle dalších odhadů bude v roce 2030 potřebovat pomoc 2,3 miliardy lidí – o 200 milionů více, než je tomu nyní. Stručně přeloženo: Extrémně bohatí budou ještě více bohatnout, zatímco i nadále bude přibývat chudých a bezprizorných. To je přirozeně úrodná půda pro sociální konflikty, jakož i poptávku po vládě tvrdé ruky.

Pokud má pouhých 22 mužů větší majetek než všechny ženy žijící v Africe, je zcela zjevné, že globální kapitalismus nejen že vytváří extrémní nerovnost, ale i systematický sexistický útlak. Globálně mají muži o 50 procent větší majetek než ženy. Přitom ženy ohromnou měrou přispívají globální ekonomice, jak dokazují autoři zprávy. Jde však o neplacenou práci, zejména o pečovatelství, jehož roční reálná hodnota třikrát převyšuje ekonomický přínos globálního technologického průmyslu. A tyto propastné rozdíly tu nemusejí být navždy, jelikož nejde o žádné boží zákony. Nadto se tyto hrozivé propasti budou neustále prohlubovat. Kdyby nejbohatší jedno procento populace platilo roční půlprocentní daň, po dobu deseti let by bylo možné financovat 117 milionů pracovních míst ve školství, zdravotnictví a v pečovatelských službách.

Jenže světové vlády jdou pochopitelně na ruku velkým korporacím, až už jde o finanční, vojenský nebo fosilní sektor, přičemž příkladem jde americký prezident Donald Trump, který svým nejbližším přátelům v bankovním průmyslu minulý rok přihrál v daňových škrtech 18 miliard dolarů, jak ilustruje analýza Bloombergu. Pentagon, potažmo zbrojařští giganti, mezitím ročně spolykají stovky miliard dolarů, které jdou z kapes amerických daňových poplatníků, přestože americká armáda v tomto století nevyhrála žádnou válku. Fosilní paliva dokonce stála u zrodu kapitalismu doprovázeného explozí emisí skleníkových plynů - od britského Manchesteru až po Čínu.

Dozvídáme se, že Bezosova společnost Amazon předloni na daních nezaplatila ani cent, přestože dosáhla rekordních zisků. Jak je to vůbec možné, ptáte se? Americký daňový systém je plný právních skulin a mezer; jednoduše je děravý jak cedník a obrům jako je Amazon tento stav velice vyhovuje. A současné politické klima není smysluplné debatě o chybách daňového kodexu příliš nakloněno.

Tento trend trvá již celá desetiletí, protože vlády, jež jsou fixovány na ekonomický růst, vytvořily příznivé klima pro vytváření blahobytu onoho pověstného procenta, či jen jeho zlomku, čteme dále ve zprávě Oxfamu. Více než dvě třetiny zemí prosazují privatizaci státního sektoru a zároveň snižují výdaje na veřejné služby, a prohlubují již tak obscénní nerovnost.

Nutno poznamenat, že Oxfam nevolá po svržení nespravedlivého systému a jeho nahrazení levicovou utopií; stačilo by, kdyby ti nejbohatší platili daně tak, jak mají - a kdyby ze svého rozsáhlého majetku věnovali pouze jeho nepatrný zlomek na dani z bohatství. Ani onen „potrhlý socialista“ Sanders nenavrhuje nic radikálního, když volá po zavedení „progresivní daně“ na „extrémně bohaté“, tj. na 0,1 procenta Američanů. Soudím, že se nemůžeme spoléhat na vlády, které se na tomto společenském neladu podílejí vrchovatou měrou. Jenže je v našich silách vůbec tento neblahý stav změnit, když jej nikdo ve veřejném prostoru ani nezpochybňuje – či alespoň kriticky neanalyzuje?

 

 

0
Vytisknout
13210

Diskuse

Obsah vydání | 28. 1. 2020